Col cuore in gola

Umělecky natočený film, ze kterého sálají popkulturní odkazy (Beatles, Jefferson Airplane, Batman, Wolf Man), má skvělou psychedelickou hudbu, ale jinak je to příšerná nuda. (17.10.2020)

Kdo se nenechá svést z cesty povrchním kategorizováním a organizováním filmů do žánrů (což je jeden z častých neduhů uvažování o kinematografii u šedé masy průměrných kritiků, akademiků, diváků), objeví hravý a sebe si vědomý film, který si skutečně vypůjčuje od "Blow-up", a to ono nejdůležitější: marné pronásledování prázdna, tenisovou hru bez míčku, pozdní vystřízlivění. Brassův film je od počátku cíleně "o ničem" a kriminální zápletka je jen nástrojem jak na prázdno naroubovat obrazy, Střih, hru na napětí a na lásku postav komentujících svůj příběh - Trintignantova postava jako by s filmem nikdy plně nesrostla, ale naskočila do projíždějícího vlaku jen aby zažila rychlou jízdu a prožila vystřízlivění z románku, který také neodhaluje nic víc a nic méně než pošetilost očekávání a prázdno jež toto nabízí. Experimentace, pop-art, pocta tehdejším velikánům i sexy uchopení toho nejkvalitnějšího z dobové artové kinematografie. (23.06.2016)

Tahle kombinace mne strašně lákala: giallo, koketování s psychedelií 60-tých let, fantomaticky zdánlivě chladný výraz Jean - Louis Trintignanta a režie muže fascinovaného ženskou smyslností. Ale nějak to nefunguje. Kolem žen se vše točí i napětí se se dočkáme, ale film nemá patřičnou gradaci. A psychedelické záběry a stavy hl.hrdinů nevytváří mysterióznost jak bylo zřejmě režisérovým záměrem. Naopak vytváří zmatek a silně narušují napětí. Škoda. Za 2,5* díky slibnému začátku. (01.09.2010)

Veliké zklamání. Od režiséra kontorverzních děl jako Caligula či Salon Kitty jsem čekal film minimálně ve stylu Gore in Venice, navíc když tento snímek je v rámci giallo žánru jeho jediný zářez. Začátek filmu přitom vypadá docela nadějně. Hlavní hrdina se zakouká do pohledné dívky a po krátkém sledování ji nachází nad tělem vyděrače, kvůli kterému možná zemřel její otec. Oba se pak snaží nalézt kompromitující fotografii, kterou vyděrač vyfotil a kterou by teď mohl mít vrah. Brass se při tom snaží jít ve stopách Michelangela Antonioniho a do snímku zakomponoval mnohé z jeho Zvětšeniny (film je zasen do UK, část snímku je zasazená do fotoateliéru s pěknými fofomodelkami, bratr hlavní hrdinky se dosti podobá hlavnímu hrdinovi ze Zvětšeniny a v neposlední řadě se snaží reflektovat společnost a témata té doby: hippies, Vietnam, drogy, sex). I díky tomu má film roztříštěný scénář s velkými dírami a nelogičnostmi. Dobou atmosféru snímku se Tinto snaží navodit místy psychadelickou hudbou, barevnými filtry, komiksovými prostřihy, obrazovku rozdělenou do více částí. Tím však u mě body nezískal, ba naopak. Vím, že to tenkrát bylo v módě, ale v jeho provedení je to opravdu otřesné. Ostatní výbava filmu jako herci, kamera, výtvárná stránka nestojí vůbec ani za řeč. Za 1* , víc si film opravdu nezaslouží. (08.06.2009)

Zpracováním (kamerou) je film určitě zajímavý, nakonec je to pro mne bohužel jen další krásně/umělecky ztvárněná nuda. Hippie hudba a komiksové prostřihy dodávají filmu odlehčenou atmosféru, i když je to krimi (giallo asi jen opravdu okrajově). Čekal a doufal jsem, že režisér v čas zatlačí na pilu, bohužel se tak nestalo a film hned od skvělého začátku neustále ztrácí na tahu a zajímavosti. (21.01.2012)