Kazoku gému

Tak toto se mi opravdu líbilo. Od první scény až do konce... Někdy jsem se smála jako šílenec, jindy jsem jen tiše hleděla a kousala se do nehtů. Posléze jsem si vytvořila stejný návyk jako paní domu. (Nežertuji... uvědomuji si to a je to dost nepříjemné.. ale během sledování tohoto seriálu jsem si prostě nemohla pomoct a kdykoliv mě něco zaujalo, palec mi už jel k zubům.) Všechny postavy jsem si pro něco oblíbila. Každá z nich měla své zvláštní kouzlo, které mě okouzlilo. V podstatě je to příběh takové jedné japonské rodiny, která je stejná jako ostatní - navenek se tváří jako šťastná rodina, zatímco zevnitř je pomalu sžírána zaživa. Manžel tvrdě pracuje a zanedbává rodinu. Žena v domácnosti, která hraje přetvářku před svými sousedkami. Starší syn je považován za excelentního, chytrého syna, zatímco krade. Mladší syn je šikanován spolužáky, a proto do školy nechce chodit. A v tu chvíli je potřeba zasáhnout! Na scénu přichází prapodivný domácí učitel, který má svůj vlastní způsob výuky. Konec osmého dílu byl vrchol jejich hereckých výkonů a já dostala pocit, že to nehrajou... že je to prostě záznam skutečné rodiny. A Yoshimoto-sensei se mi líbil už od počátku. Byl mi sympatický jen tím pohledem... a potom jeho "druhá" osobnost - Tago-sensei - byl naprostý psychopat, který chtěl očistit svět od jeho temné stránky svým vlastním způsobem, ale díky němu jsem ani na chvíli nemohla zastavit sledování. A ten konec? Po titulkách? Skvost! Mám slabé nutkání se podrbat na hlavě a začít se pídit po stránkách, zda čirou náhodou neexistuje někde ztracený 11. díl? Nějaký bonus? Jasně - vše bylo vysvětleno... ale kruci! Kdo by nechtěl vidět Taga-senseie znovu v akci? Aby to nebyl nekončící komentář, nyní už ho ukončím slovy: Myslím si, že mé hodnocení už nepotřebuje komentář. 5* bez váhání. (04.09.2016)

Opravdu to byla Kazoku Game! Už od prvního tahu, který sensei udělal bylo jasné, kdo drží taktovku a udává tempo. Ale i tak spletitost jednotlivých tahů, natož pak celé hry, byla překvapivá. I když ruku na srdce, každý divák po absolvování všech senseiových lekcí musel čekat nějakou tu botu. Ohledně postav mi více sedl starší z bratrů, který byl více senseiovým oponentem. Mladší z nich, po tvrdším rozjezdu hrál svému doučujícímu více na ruku. K rodičům jsem si hledal cestu delší dobu, ale i tak mě ke konci zajímal i jejich příběh. Hudba mi díky své pronikavosti ještě teď zní v uších. Samosebou nemohla chybět píseň od Arashi, která sice svým refrémem byla chytlavá, ale jinak sice neurazila, ale zn��m od nich lepší kousky. Sečteno a podtrženo, za mou osobu jsou to 4*. A to kvůli poslednímu dílu, čekal jsem totiž temnější závěr. Ale to je jen moje chyba. Poslední dobou jsem nějako přesedlal s doramou na těžší kousky. Možná bych si měl teď pro změnu zkusit nějakou komedii. (Mini spoiler: Vždy mě překvapí a celkem i zarazí, jak lehce dokáží postavy nejen v tomto příběhu, ale celkově v doramě, někomu říct, ať si klidně umře.) (8/10) (12.01.2019)

Už hodně dlouho jsem neviděla takhle vyšinutý seriál. Seděla jsem jako přikovaná a sledovala. Občas s vykulenýma očima. Vážně, všichni se předvedli, ale nejvíc ti tři kluci – Sakurai Šó, Kamiki Rjúnosuke (nestal se pronic zanic jedním z mých nejsledovanějších herců) a Uragami Seišú. Ale i tak Sakurai Šó tomu všemu kraluje. Dost to poupravilo můj názor na něj a jeho herecké schopnosti. Člověka z toho dokáže zamrazit, pobaví ho to a zároveň to dokáže i dojmout. Jenomže tak nějak se to všechno obejde bez klišé, všechno je to podnícené násilím, falešností a jedním cvokem. V podstatě je to krutá sonda do současné japonské společnosti a to velmi vydařená. Tak moc, až to zabolí. Scéna, kdy všechna přetvářka praskne, je naprosto epická. Režisér ukočíroval herce a scénárista také odvedl velmi dobrou práci. Pokud máte chuť na něco drsnějšího, ale zároveň velmi člověčího, kde jeden zlomený ďábelský člověk chce napravit svět… zkuste to. Je to ten díla, po jehož vypnutí o něm musíte přemýšlet. Slabších 5*. SPOILER (Existuje ještě učitel Tago, nebyl v poslední díle jen záchvěv jeho tehdejšího já? Jeho poslední záchvěv? Kdo vlastně celou tu dobu tam byl? Jošimoto, Tago? Nebo někdo mezi nimi? Nebo oba dva, oba dva soupeřící mezi sebou s tím, že zlo mělo navrch? Když se nad tím člověk pořádně zamyslí, skoro z toho mrazí. A to je děsně fajn.) Přeloženo. (01.07.2014)

Gůdfkljgfdbds ... agrhhh ... začátek je neskutečný námrd jak příběhově tak osobnostně. Kolotoč, který byl domácím učitelem rozehraný mě spolu s jeho hereckým projevem, nepřestal nutit tleskat. Jak já v duchu hulákal: "Bravo!". Nicméně jak čas plynul a díly ubíhaly, začal jsem sténat, protože mé nadšení mírně upadlo. Mým hlavním držákem se potom stali jednoznačně vévodící Rjúnosuke a Šó. Ti hereckým výkonem hravě zastínili všechny. Velký podíl na tom má i fakt, že jejich postavy jsou napsané velmi dobře. Delší dobu jsem neviděl tak skvěle propracovanou osobnost nalomeného člověka, jehož mysl se pod náporem mnoha událostí stala nestálou a jehož jednání se odráží od spousty komplexů z minulosti, jakou měl domácí učitel. ■ Váhal jsem mezi 4-5*, ale nakonec dávám 5. いいね! (06.01.2018)