Diplomacia

Zatímco jiní filmoví režiséři aktivní po dobu půl století začnou být pochopitelně již méně zajímaví, čím dál víc se opakovat nebo kazit si celkovou mínku diváka stále více (pod)průměrnými snímky, Volker Schlöndorff má čím překvapovat i tvorbou v druhé dekádě nového století. Je to zcela jiný Schlöndorff, než ve filmech ze 60. a 70. let, styčný bod vnímám ve výběru pozoruhodné předlohy a jejím hutném uchopení. Většina dění se odehrává v jedné místnosti, děj posouvají pouze dialogy mezi dvěma muži, námět i přes svojí objevnost dává tušit, jak to dopadne (dopadlo), přesto to působí napínavě. Dva propracované herecké výkony, optikou vhodně zdynamizované kamery, dávají prožít opravdu nezapomenutelný "dialog s doprovodem děl" z pařížské diplomace. Já tomu švédskému konzulovi fandil, já měl u toho docela obavy, že generál jedním rozkazem zboří Eiffelovku a další skvosty pařížské architektury... Povedlo se to po všech stránkách výborně! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (19.03.2020)

Diplomacie vůbec není špatným nebo průměrným filmem. V hodnocení se nakonec odráží to, že zážitek z něj docela rychle vyprchal. Určitě je třeba vyzdvihnout herecké výkony obou pánů, posouvání děje se ale bohužel neděje rozhovorem Nordlinga s generálem Choltitzem (v jehož kůži by se nikdo v životě nechtěl ocitnout), ale prostřednictvím vnějších okolností. (1 058.) (23.04.2015)

„HITLER CHTĚL, ABY BYL BERLÍN KRÁSNÝ JAKO PAŘÍŽ. NYNÍ, O ČTYŘI ROKY POZDĚJI, JE BERLÍN V TROSKÁCH A PAŘÍŽ JAKO VŽDY NÁDHERNÁ. CHÁPETE? I KDYŽ TO NEMÁ ŽÁDNÝ STRATEGICKÝ VÝZNAM, PAŘÍŽ MUSÍ BÝT ZNIČENA…“ /// Dialogy a monology mezi diplomatem Raoulem Nordlingem a německým generálem Dietrichem von Choltitzem o budoucnosti Paříže, předvedený jako malý filmový drama. Kronika několika posledních hodin okupace „Města světel“ je fajn konverzačka, se spoustou historickejch souvislostí. Děj se odehrává hlavně uvnitř hotelovýho pokoje, ale vobčas „nás“ vezmou (sympaticky) vyvětrat. Sice na chvíli, ale můžete tím nabrat další sílu ke sledování argumentačního duelu, jehož výsledek je (na rozdíl od průběhu) dobře známej. Kinematograficky rozhodně 3a½. Do čtyř si přidejte ten zbytek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Cyril Gely, neznám. 2.) Šéf furt vykřikuje Sippenhaft! 3.) Thx za titule ,,koba“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.04.2015)

Fascinuje ma svet diplomacie a všetky podrobnosti, ktorými sprostredkováva svoju nečitateľnú a inak mnohotvárnu reč. Schlöndorff sa ako idealistický básnik snaží naviesť univerzálne posolstvá z Gélyho hry do krajností človeka, ktorého sužujú nevyhnutné ostychy vlastného svedomia. Alebo skôr smer z ideologického komfortu a hnevu do diskomfortu, ktorý zasahuje priamo von Choltitza a jeho rodinu. Je to samozrejme pritiahnuté za vlasy, z čisto objektívnych pohnútok zvažujem nižšie hodnotenie ale téma a posolstvá ma zasahujú kedykoľvek, kedy do podobných existenciálnych vôd (našťastie ako divák) aspoň z pohodlia obývačky nahliadnem. (01.12.2017)

"IT'S A SIMPLE QUESTION. WHAT WOULD YOU DO IN MY SHOES?" ------------ André Dussollier a Niels Arestrup tu zvádzajú fenomenálny herecký koncert v izbe parížskeho hotela Le Meurice počas jednej júlovej noci roku 1944, kedy sa rozhodovalo o osude Mesta svetiel. Zničiť alebo nechať žiť? Arestrup, hrajúci generála Choltitza, predvádza silne charizmatický výkon, s každou vetou nesúcou váhu a serióznosť, prednesenou tak, akoby ani nebol Arestrup, ale sám Choltitz. Dussollier, ako konzul Nordling, rovnocenne sekunduje. Taktiež rozmýšľam, či scéna, v ktorej Nordling presviedča Choltitza a hovorí mu, aby si seba predstavil na tomto [jeho izba] balkóne o päť rokov neskôr, je odkazom na skutočnosť, kedy sa Choltitz o 12 rokov neskôr vrátil do hotela Meurice, kde ešte stále robil ten istý barman, ktorý tam pracoval aj v 1944 a ktorý Choltitza spoznal, ponúkol mu šampanské a zobral ho do "jeho" izby, v ktorej stál 15 minút ako omámený. A keď už sme pri tých historických (ne)presnostiach, mám silný pocit, že Diplomatie neodvádza tú najlepšiu prácu. A to teraz čisto odhliadnuc od pohnútok samotného generála, keďže o tých vie najlepšie iba on. Napríklad, film uvádza v záverečných titulkoch, že Choltitzovej rodine sa nič nestalo a neboli ani zatknutí, pričom francúzski historici tvrdia, že jeho rodina bola v koncentračnom tábore. Film taktiež tvrdí, že sa Choltitz stretol po vojne (r. 1955) s Nordlingom, pričom som o tom nenašiel žiadne dodatočné informácie, iba že sa stretol s predsedom metského zastupiteľstva Taittingerom, keď navštívil Meurice (r. 1956), s ktorým sa spolu s Nordlingom stretával počas vojny. Taktiež film tvrdí, že Sippenhaft sa preniesol do praxe na nemeckých dôstojníkov kvôli Choltitzovi a jeho predchodcovi, pričom sa tak stalo kvôli neúspešnému atentátu na Hitlera z 20. júla 1944. A takto by sme mohli pokračovať ešte dlho. Presne kvôli takýmto "chybám" by si film štyri hviezdy zaslúžiť nemal a rozhodne by sa našli aj lepšie spôsoby dramatizácie diela. Tri hviezdy sú ale paradoxne skutočne žalostne málo za výkony podávané ústrednou dvojkou a tiež za to, že som si film značne užíval a niekde v polovici zvažoval päť hviezd. (16.12.2020)