Baraka - Odysea země
Baraka
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (274)
Drsná devadesátiminutová zpověď matičky Země, která se obrazy dokáže vyjádřit jasněji a zřetelněji než kdejaký upovídaný biják za pomoci slov, může do budoucna skvěle posloužit jako reflexe lidské povahy a ukázat výhružným prstem budoucím generacím, že život na Zemi není jen to krásné, a neměli bychom být proto slepí vůči dění kolem nás. ()
Ono koukat na pěkné obrázky bohužel není dost. Vizuálně to bylo excelentní, jak už takové dokumenty bývají, ale bez toho, abych dostal vysvětleno, na co vlastně koukám, to prostě není ono. Moc by mě zajímalo, kam všude jsem se podíval, ale na to mi (sice perfektní, ale pouze) hudební doprovod prostě nestačí. 60% ()
Filmu nejde upřít až dokonalá kamera a scenérie. To co Ron Fricke natočil v těch 24 zemích je opravdu krása. Krása přírody střídána s "krásou" velkoměsta je dobře vymyšlená, ale docela špatně provedená. Do přírodních scenérií a příjemné hudby se člověk ihned zakouká, ale při ukázce "krásy" velkoměsta začne být film nudný a uspávající. Tyto dva rozdílné póly jsou celkem smutné, ale 3* jsou jisté. PS: po vidění qatsi se musím podívat znovu, nevěřím, že mě to tolik minulo... ()
|| Scenár: Constantine Nicholas, Genevieve Nicholas | Hudba: Michael Stearns | Distribúcia: The Samuel Goldwyn Company | Rozpočet: 4 milióny $ | Tržby: 1,332,110 $ | Ocenenia: Montreal WFF - cena FIPRESCI. Spolu: 1 výhra a 1 nominácia || Niečim fakt halucinogénny dokument, kde sa striedajú dychberúce zábery s iritujúcimi a zdĺhavými. Prestríhať to na 60 minút, a na rok svojho vzniku je to klenot dokumentaristiky. Ale i to len v kategórií nemého farebného filmu... 60% | Blu-Ray, THX | ()
Asi jsem na nízké duševní úrovni, ale mě to absolutně nezaujalo. Po hodině jsem se už nemohla dočkat konce a jediné, co mě opravdu zaujalo, byl pohled do koncentračního tábora. I když ti úplně první domorodci také nebyli špatní, líbilo se mi, jak měli hezky secvičenou choreografii. Proč 3*? Musím uznat, že jde o nádherné záběry (ovšem ne jedinečné) a hudba je úžasná, skvěle ke scenériím pasuje. Jinak mě ale film nudil.. Ačkoliv první půlhodina by se dala celkem efektivně využít k meditaci... ()
Galéria (64)
Fotka © Samuel Goldwyn Company
Zaujímavosti (10)
- Film nakrútila trojčlenná skupina tvorcov za 14 mesiacov v 24 krajinách na 6 kontinentoch. (Flipper)
- Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
- Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)
Reklama