Kluci z hor

Magnuskovy filmy nevyhledávám, ale v tomto případě mě zlakalo účinkování Jiřího Labuse. A pravdou je že Jiří Labus je ten, co ten film ještě jakžtakž zachraňuje. To se u mnohých jiných "hercu" tedy říct nedá...V tomto ohledu moc nechápu co vedle Labuse, Huby ale i třeba Dejdara na jedne strane, dělá na druhe straně Jiří Korn ale žel i Vaclav Neckař. Jinak jde o dost smutný film, u nějž si kladu řadu otazníků nad reálnosti některých dílčích zapletek ale i celkove pointy. (28.01.2019)

S odstupem jednoho dne si čím dál víc uvědomuju, jak moc emotivní a silný film jsem díky Klukům z hor vlastně viděl. Dobře - nelíbili se mi prvoplánoví záporáci bez pořádného charakteru a vůbec osobní motivace, stejně tak mi nesedlo tempo a sled událostí. Ale jinak mě opravdu mile překvapily herecké výkony obou hlavních představitelů a jejich uvěřitelné pouto, které se stává o to silnějším s dost překvapivým závěrem. Občas jsem měl pocit, že vůbec nesleduju český film, které si sice v posledních letech vedou nad poměry, ale také to není žádný zázrak. U Magnuska jsem neměl nejmenší problém ani s Bastardy, ale tímto nasadil mnohem vyšší a filmovější laťku. Nebýt výrazných nedostatků, mohl to být klidně jeden z vůbec nejlepších českých filmů poslední doby. Takhle? Přesto pořád nadprůměr. (08.02.2021)

Břidlicový plyn. Pro pána Jána, břidlicový plyn! Kdyby tam měli stavět obchvat, kdyby tam měli stavět hotel, kdyby tam měli stavět, já nevím, muzeum herectví, tak bych to pochopil. Ale břidlicový plyn? Na něčí zahradě, resp. na pozemku za pět mega? Jen a pouze na tom pozemku a kósek vedle ne? Proč? U tohoho momentu se mi zkroutily palce na nohách, to přiznám. Ale víte co? Ten zbytek, já nevím... ten zbytek se dal. Je to místy klopotné, na výkon Jiřího Lábuse jsem se vyloženě těšil a dostal jsem spíš rozpaky, Martinu Dejdarovi však sympaťák náramně šel, ostatní role byly jako z katalogu filmových postav, předvídatelné a čitelné, včetně postavy Evy Vejmělkové, u které snad nikdo nemohl váhat, jak se rozhodne a kdo to rozsekne. Ale nevadily a nezavazely. Jednoduchý film, na který se ale dalo dívat a pokud urazil, tak jen trošku a ne nepříjemně. U mě dobrý. (04.03.2019)

Před třemi dny jsem viděl španělský film Šampioni. Režisér tady dokázal proměnit reálně mentálně postižené lidi v úžasné herce, přitom se objevovali minimálně v každém druhém záběru. Třeba toho neměli moc v hlavě, ale prakticky všichni byli komunikativní. Dementní člověk Jiřího Lábuse vypadá jako zdravý, projevuje se ale mnohem retardovaněji, než lidé s downovým syndromem. Když už mluví, tak jen anglicky (?!), nebo sprostě. Normální promluvu nemá ve filmu ani jednu a to platí i pro obyčejný pozdrav. Jezdí na kole a řídí dokonce i motorku, z obchodu by ale domů nepřinesl ani cukr, přestože ho má od příbuzných v seznamu pro jistotu i nakreslený. Pokud je na takové postavě postavený celý film, pokud je jeho středobodem, tak si s ní přece musíte víc vyhrát. Zasadit ji do nějakého rozumného rámce. Proč by nemohl mluvit? Stačí, když se bude před cizími lidmi vždy a bez výjimky schovávat pod postel, když už to zaznělo na začátku filmu s tím, že se extrémně bojí. A ne, že se najednou začne vydávat sám na špacír. Proto jsou tyhle filmy ve výsledku na hovno, přestože pro ně získáte Martina Hubu. Protože 15+20 se nerovná 55. Á propós- břidlicový plyn se v ČR netěží- jen aby bylo jasno, vy fantasti. (17.01.2020)

Magnuskovo upřímné vyznání k filmům typu Fany a Rain Man. A šel na to přes kluky z Ypsilonky. Můj počáteční stud, že poprvé uvidím gay porno, rázem vzal za své, neb Magnusek se po Bastardech, kaloriích a modelkách nepustil do okrajové produkce a naservíroval nám příběh jednoho vesnického retardéra (Jiří Lábus), kterým oživuje i vzdálené vzpomínky na Vesničko má středisková a Václava, načež film jako celek není ani jedním z nich a dokáže dojemně i lidsky fungovat i svým vlastním stylem. Martin Dejdar a Jiří Lábus a jejich společné scény jsou nebývale emocemi nabité a silné, slabší je, když ti dva zmizí ze scény a divák se má spokojit i s jinými hereckými představiteli a jejich (povětšinou) amatérským uchopením rolí. Z této nelibé kategorie bych vypíchl jen zábavně zlou Ljubu Krbovou coby odpudivou sociální pracovnici, zbytek je až krajně nevěrohodný (viz třeba Václav Neckář). Nepřehlédnutelný je i herecký návrat Evy Vejmělkové před kamery, sice už je to odkvetlá kráska, ale Magnuskovo libido obsazovat zapomenuté herce jistě náležitě ukojila. A jeho režijní um se prudce zlepšuje. Prosakující amatérismus úplně nezredukoval, sám sebe nadbytečně obsadil do role starosty obce, měl však pevněji v režijních rukou vývoj velmi neveselého, pochmurného a depresemi zmítajícího se příběhu, který má i velmi nečekané vyústění. Takže nemám námitek, když takto příjemně ambiciozní zůstane jeho režijní tvorba i do budoucna. A třeba i on bude jednou mezi kandidáty na cenu za dobrý film. Tohle je jeho doposud nejlepší počin. 7/10 (28.01.2019)