Samba
Samba
Kamera:
Stéphane FontaineHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Issaka Sawadogo, Hélène Vincent, Christiane Millet, Jacqueline Jehanneuf, Liya Kebede (viac)Obsahy(2)
Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)
(viac)Recenzie (137)
Prešumiteľná sociálna dráma o jednoduchom a dobrosrdečnom černoškovi, ktorý to má ako nelegálny emigrant v Paríži ťažké. ()
Francouzskou schopnost jemně zabudovat do svých zábavných filmů vážné sociální téma asi nikdy nepřestanu obdivovat. I tady příběh není typická hihňárna, ale je ti při jeho sledování příjemně, máš úsměv na rtu, ale pak přijde scéna, která připomene, že život umí dávat i facky a pak ten mráček zase odpluje a je fajn, ale jen to dý doby než se zase zatáhne. Je to hrozně šikovně odvyprávěný, filmařský cit je znát v každým záběru a pokud jde o herce, tak ty jsou super úplně všichni, ale Charlotte mě tady byla hrozně sympatická, takový pohodový trdýlko se srdcem na správným místě. Tímto bych chtěl poděkovat uživatelce Aurorka85 a uživateli Claudel, za mimořádně spontální přesun z hospody v Dejvicích na Febiofest na Smíchově, kde každá minut měla svou roli a Aurorce85 ještě spešl díky za výběr filmu a pozvánku navrch. Takhle neplánovaný nálet na kino jsem ještě nikdy neuskutečnil. ()
Nakache a Toledano dokáží naprosto dokonale odvyprávět náhodné setkání dvou naprosto odlišných lidí se všedními problémy a spojit dva různé světy do jednoho, tak aby Vám po shlédnutí jejich filmů bylo naprosto dobře. Dokáží to tak perfektně, že stejně tak, jako byli Nedotknutelní, si zamilujete i tento film. Možná je tu jeden problém a to ten, že Samba je možná ještě více aktuální teď, než byla v době vydání v rámci celého světa. V době, kdy jsem tenhle film viděl, totiž celou Evropou probíhala vlna nevolí ohledně utečenců, co se snaží z Blízkého Východu dostat na západ a noviny z toho udělaly poměrně aktuální téma. Aktuálnější o mnoho více, než bylo dříve. A dříve už vlastně bylo aktuální víc než dost, když o tom mluví třeba zrovna tenhle film. Aktuální problémy ale celou řadu lidí sere a tak věřím, že se plno lidí najde i v případě tohodle filmu. Za sebe ale musím říct, že Omar Sy a Tahar Rahim zde předvedli tak dobré herecké výkony, že nešlo jejich utečence nemít nerado. Nakonec nám všem ve výsledku dojde, že veškeré tyhle problémy nejsou o skupinách, jako spíš o lidech. Jenže rozdělit je nejde a nikdy nepůjde a vždy o nich budeme mluvit jako o skupinách. ()
Modelový film pro sluníčkové lidičky z nestátních neziskovek. ()
„MÁM POCIT, ŽE KDYŽ JSEM S VÁMI, TAK MI JE PROSTĚ DOBŘE…“ /// Ne vždycky je trefou do černýho (rasisto!) vsadit na mix komedie a sociální drámy. Nedotknutelní jsou výjimeční. Ve všech směrech. Pravda, i tady Omar mele hadry ostošest, ale jeho nešťastnej vtipálek, kterýmu to dole začne jiskřit s paní z neziskovky, může makat 24 hodin denně a stejně by se mně nezavděčil. Su hold stará osoba a některý předsudky ze mě Orlíkem (nebo Vlajkou… ne vole, vodkaz sem fakt nedám!) nevyženeš. Nakonec u mě vůbec nejde vo TO téma, ale filmově nuděj, zábava žádná a dělaj z toho pořad pro sociální pracovníky a všechny, co chtěj pomáhat (ale ne chránit). Protože takovej ilegální přistěhovalec to nemá lehký. Což bych (jen tak mimochodem) doporučoval pouštět osobám (nejen) v Africe. Ale nakonec to fšechno ty kluku černá dobře dopadne! A to je fajn, páč místa je zde pořád dost! (co z toho je ironie, ať si každej přebere podle svýho vyznání. Howgh!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zrovna jsem připlul. (A se mnou dalších pár set…) 2.) Nemůžu sehnat zaměstnance. Nevím, jestli se dočkám… (Dočkáš!) 3.) Thx za titule „tomu, jenž si přál zůstat v anonymitě“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
První větší zklamání od dvojice Omar Sy a režiséra Toledano ( Nedotknutelní). Film sice hezky zobrazuje fakt, jak těžké to mají imigranti ve Francii a Omar Sy může být dobrák jak chce, ale bez papíru nikdo nemá slitování. Humoru je zde hodně málo, ale k nudě nedochází. Kdo má chuť na aktuální sociální drama, které je skvěle zahrané a natočené, tak ke zhlédnutí v pohodě. 65% ()
Je to od Nakacheho a Toledana koneckonců obrovská troufalost. Opět útočí na diváka skrz nevtíravou Einaudiho hudbu, bodují díky aktuálnímu námětu a v první řadě spoléhají na zdrcující charisma a odzbrojující úsměv Omara Sy. A jako zázrakem opět vítězí. Jejich Nedotknutelnými tak důkladně prověřené zbraně neztratily ze své palebné síly vůbec nic a přestože je celá situace opět náležitě nadlehčena a pro pracující ze sociální sféry ve své podstatě tak trochu neuvěřitelná, nemám slov. Tohle je totiž pokus odvyprávět příběh z problematiky, nad kterou se sice drtivá většina lidí pousměje, dojme i zakroutí hlavou, ale po odchodu z kina zapomene. A takovým přece nejde nefandit. ()
Možná několikrát provařený příběh o těžkých časech přistěhovalců opět v jiné podobě, takže nic nového pod sluncem, uzavřeme to a tečka. Kdyby nebylo Charlotte a Omara, tak půjde úplně do kopru. Tak v mém případě ani omylem, protože jestli mám hodnotit srdcem a psát o svých pocitech, né jako odborná recenzentka filmových produktů. V mém případě jedu na úplně jiné vlně. Já tam viděla tolik osvěžujících kapek rosy v podobě něhy, jemnosti, lásky, radosti a třeba i tance, které splývaly s těmi smutnějšími kapkami v podobě smutku, nejistoty, chvění a strachu a to všechno podkreslené úžasně laděnou muzikou, že jsem po tomhle filmu chvilku seděla v zamyšlení nad tím, jaký je tenhle svět. Co dobrého každý den přináší, ale současně nám hází klacky, ne..... klády pod nohy. Jak se s tím lidé vypořádávají? Každý nějak jinak.....možná jste to tam také tak vnímali jako já.......... ()
Méně nesnesitelné než Nedotknutelní nejspíš i proto, že povrchnost a snobský humor jsou už tak silné, že tomu snad nikdo nebude cpát přesahy (aspoň doufám). Nahoru to táhnout především herci (Gainsbourgová!), kteří se ale tak soustředí na vyznění jednotlivých scének, že jejich postavám chybí celistvost. Není pak divu, že se nedaří budovat přesvědčivé vztahy mezi nimi. Krom momentů, kdy se hrdinové začali z nějakého důvodu na několik minut chovat jako retardované děti, aby byla legrace, to ale na té nejprimitivnější úrovni docela funguje i přes přestřelenou stopáž. ()
Tři předchozí setkání s tvorbou autorské dvojice Nakacheho a Toledana dopadla na výbornou, proto jsem zariskoval a vybral si z jejich dílny snímek, o kterém jsem už dopředu věděl, že mi úplně nesedne. Gainsbourgová mi nebyla sympatická nikdy. Od jejího angažmá ve snobárnách Larse von Triera postoupila ještě o level níž a její přítomnost na plátně je mi vyloženě na obtíž. Nesdílím ani přesvědčení režisérské dvojky, že problémy obyvatel třetího světa vyřešíme jejich přesídlením do Evropy. Současná Francie může být přitažlivá pro pragmatického turistu, který volí ideální poměr mezi cenou a sumou zážitků. Může si totiž ušetřit cestování do Alžírska, Libanonu, Senegalu a řady dalších destinací. Pestré multikulturní prostředí ovšem přináší spoustu bolestných kulturních a politických střetů, které mohou snadno přerůst v něco mnohem horšího. Už jen uživit bobtnající a stále naštvanější bezpečnostní aparát čelící stále se rozrůstající a bezohlednější skupině islámských radikálů v době, kdy se francouzská ekonomika stává nekonkurenceschopnou a země zřetelně upadá, je neřešitelný rébus. Žádné znepokojivé otázky ani komplexnější pohled na fenomén přistěhovalectví ve filmu nenajdete. Co je ale horší a vede k překvapivému zklamání, je vypravěčská tuctovost a absence vztahové chemie mezi Omarem Sy a Gainsbourgovou. Tomuhle kousku zoufale chybí spontánnost, jiskřivost, originalita a svěžest. Je to předvídatelné a komediálně impotentní. Hlavní problém není v obsazení ani společenském vyznění, ale v mizerné zábavnosti. I ty dvě hvězdičky jsou chatrné. Celkový dojem: 35 %. ()
„Základní pravidlo znáš?“ - „Jo…anebo mi ho radši řekni.“ - „Nikomu nedávat svoje telefonní číslo nebo adresu. Nebo ti budou volat ve 3 ráno a spát na rohožce.“ Ale to by Alice musela svou kolegyni poslechnout…Eric Toledano a Olivier Nakache mě potěšili již v případě filmů Nedotknutelní a Dokud nás svatba nerozdělí. I v případě Samby u mě zabodovali. Samba je sice v mnohém takovou příjemnou pohádkou, ale zase ne přeslazenou v duchu hesla „s přeháněním to nepřeháním“. Oceňuju fakt, že to oťukávání je trochu rozpačité a skutečný zájem má zpočátku vlastně jen jedna strana. Vyvine se to každopádně v milou romanci s převážně příjemnou atmosférou (podbarvenou výbornou hudbou), u které si divák může tipovat, jak moc velkou má ústřední dvojice naději na budoucnost. Charlotte Gainsbourg je ve své roli naprosto přesná a Omar Sy má také cosi do sebe (ačkoliv nezastírám, chvíli jsem si pohrával s představou, jaké by to asi bylo, kdyby Idris Elba uměl francouzsky…no nic, třeba příště). Za mě slušné 4*. ()
Charlotte Gainsbourg si nasadila růžové brýle a dovedla Omara Sy až do... doplň podle svého, co nejraději považuješ za happy end. V tomto filmu se nabízí varianta a) do svého lože, b) do slunce západu, c) k Eiffelovce. Aneb nedotknutelně nepoužitelné setkání nymfomanky s uprchlíkem. I tak může vypadat francouzská romance dneška. Kam ten svět spěje? #LFŠ ()
Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která p��itom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky. ()
Hlavně ke konci zajímavá sonda do života ilegálních přistěhovalců. Film mě trošku donutil přemýšlet nad tím, jak vlastně my kteří bereme za samozřejmé že můžeme bydlet v určitém komfortu si jej už vlastně vůbec nevážíme. A tak je krásně vidět, že zatímco kuchyně, stavby nebo mytí oken za nás obstarávají "uprchlíci", my místo toho si pěkně v klídku chodíme na párty, do divadel a jen tak sedíme v restauracích a popíjíme vínko. Každá mince má dvě strany. Film rozhodně není komedií. Omar Sy mě jako herec zrovna dvakrát nesedí. Tady hraje spíše takové hloupé poleno. Navíc často lže. S přicházejícím koncem film začne být zajímavý, ale jedná se spíše o trošku vydírání diváka skrze srdceryvné scény. 60% ()
Tahle francouzská holka byla vcelku milá, ale nemůžu si pomoct, nebyla ani moc vtipná, ani moc dojemná, ani moc dramatická a ani moc romantická. Byla prostě jenom milá. Kam vítr tam plášť, mouchy sežerte mě; takové holky já moc nebaštím. Ani když jsou z mojí milované Francie. ()
Francouzi mě stále nepřestávají udivovat, že ve skloubení komedie a běžného společenského problému jsou to mistři. Samba je dalším takovým dílem, které se tentokrát zaměřuje na problémy přistěhovalců a samotný problém líčí velice šikovně a reálně, navíc s dostatečnou dávkou výborného humoru. Lehce mě zarazil možná až moc vážný úvod, ale po zbytek filmu byla zábavná i dramatická část velice dobře zkombinována. /75%/ (Kino) ()
Bývaly doby, kdy Francouzi podobná témata uměli točit. Ale tohle je film plný klišé a zábavný je zhruba jako pohled na zubní vrtačku. Naštěstí je Omar Sy sympaťák a Charlotta zdědila po tatínkovi nejen talent, ale i ten uhrančivě smutný pohled. ()
Omar Sy a Charlotte Gainsbourg - kombinácia, ktorá by mi nikdy nenapadla. Napriek tomu to funguje veľmi dobre. Najmä s tou krásnou klavírnou hudbou Ludovica Einaudiho v pozadí... ()
Výborný soundtrack, příjemné, herecké výkony a pak už skoro nic. Po skončení tohoto filmu zůstala jen lehce nadprůměrná pachuť, kterou jsem od nejočkavanějsiho, francouzského filmu rozhodně nečekal. Velmi průměrný, místy i nudný příběh, který mě nedokázal vtáhnout do děje. Tohle vše nezachránil ani snaživý Omar Sry, ani Charlotte, konečně v "normální" roli, takže celkově nemůžu o tomhle filmu mluvit v nějakých superlativech. Snad někdy jindy, ale dnes určitě ne. ()
Súvisiace novinky
Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (viac)
Vy, co radostně očekáváte další neotřelou a neuvěřitelně vtipnou kripliádu typu Nedotknutelní, jako jsem to vyhlížel já, raději místo projekce zazvoňte na souseda a požádejte jej, ať vás pořádně nakope okovanou botou do bránice. Věřte mi, že ta vás jinak tentokrát opravdu bolet nebude a těch pár kopanců vám rozhodně přinese mnohem příjemnější zážitky než tato nudná, otravná a cajdákovitá reklama na negry, dobrá akorát tak k prodloužení pobytového víza Omara Sy. Těm žabožroutům už dočista jeblo, anebo dostali macatý grant od Opočlověka v plísni, aby začali točit klišovité, trapné a až pobuřující imigrační příručky o tom, že k trvalému a bezproblémovému pobytu ve Francii stačí tomu tolik sympatickému černouškovi narazit si nějakou naprosto nešukatelnou, odpornou kobylí tlamu z OvP, co má neodolatelnou chuť na senegalský kabanos. Ve druhé polovině minulého století jim celé to jejich koloniální safari spadlo na hlavu, zvířátka prahla po samostatném výběhu, pohrdla civilizací a milé Francouze vykopala z Afriky od Alžíru až po Madagaskar. O šedesát let, tisíc opičích válek, bídy, genocid a diktatur později však naplnila rčení, že dobré okapi se vracejí, a milá africká fauna opět zatoužila po hřejivé náruči a podpoře civilizace, pročež hromadně migruje zpět pod křídla galského kohouta. Za těch šedesát let, co tam s takovým úsilím platili daně a budovali progresivní divočinu, jsou nyní ještě k tomu všemu rozkošně ovlivněni tím tolik mírumilovným Islámem, jenž se blahoslavenými pustinami vždy šířil rychleji než kapavka doky, no a v Paříži teď hoří předměstí jako naprosto spravedlivý protest všech těch čokoládových Omarů, Ibrahimů, Mohamedů, Abduláhů, Usámů a dalších proti nehumánnímu zacházení. Vůbec se jim nedivím. Se svým vysokošamanským vzděláním a maturitami z pastevectví doufali, že v zemi zaslíbené budou řediteli bank, šéfy firem, právníky, mozkovými chirurgy a jadernými fyziky, a ty kurvy je místo toho nechávají jen zametat ulice a třídit odpadky za minimální mzdu. A nyní se s námi Francouzi v rámci EU strašně touží altruisticky kvótově podělit o všechnu tu neskonalou radost z nových spoluobčanů, bez jakýchkoliv pochyb připravených k bezvadné a všeobecně prospěšné asimilaci. Dost se divím, že majitel ČR, to zkurvené ANO, řekl ne, patrně proto, že zatím má v Agrofertu dostatek minimálně námezdních Vietnamců. Vždyť pár roztomilých mešit a krásných, pokojných nových čtvrtí jako Clichy-sous-Chánov by nám vkusně ozdobilo nejen Prahu! Strašně mi to celé připomínalo klasickou českou bajku „Kterak Dezider Mižigar v Kanadě ke štěstí přišel“, v níž se vyskytuje snad ta nejmýtičtější pohádková postava všech dob, jediná, ve kterou nikdy, ale opravdu nikdy neuvěřím. Jsem v pohodě ochoten připustit existenci polednice, vodníka, bludiček a dokonce i tříhlavé saně, ale tvrdím, že kultivovaný, kulturní, inteligentní a pracovitý cigoš, neparazitující na benevolenci systému, prostě nebývá. Myslím, že takový Islámem zpacifikovaný Džibuťan či Senegalec by obohatil naší společnost stejně hodnotně, proto rozčíleně zvedám prostředníček směrem k jihu a jsem připraven místo na asimilační programy ze svých daní štědře přispět raději na elektrifikaci Středozemního moře. Bude-li pod proudem, bude se mi spát daleko lépe. () (menej) (viac)