Le Chevalier à la rose rouge
El aventurero de la rosa roja
Réžia:
StenoKamera:
Mario CapriottiHudba:
Angelo Francesco LavagninoHrajú:
Jacques Perrin, Michèle Girardon, Raffaella Carrà, Jacques Castelot, José María Caffarel, Ángel Álvarez, Renato Chiantoni, Cris Huerta, José Riesgo (viac)Obsahy(1)
Jaro 1789. V jižní Francii žije mladý šlechtic rytíř Henri de Verlaine, který má dvě slabosti - rudé růže a krásné ženy. Jeho favoritkami jsou Antoinette, dcera místního boháče barona de Fleche, a Angelica, dcera hostinského. V oblasti propukají lidové bouře, které vede rebel zvaný Il Marsigliese. Angelica patří mezi jeho stoupence a sympatie vzbouřencům projevuje i de Verlaine. Baron de Fleche zorganizuje proti povstalcům trestnou výpravu a Il Marsigliese je zabit. Na obzoru je vypuknutí francouzské revoluce a de Verlaine se musí rozhodnout, jestli zůstane na straně šlechty nebo jestli se po boku Angelicy přidá k prostému lidu.
Film Rose rosse per Angelica (Rudé růže pro Angeliku) natočil italský režisér Steno ve spolupráci s Francií a Španělskem. Celkem pěti scénáristům ze tří zemí posloužil za předlohu literární odkaz Alexandra Dumase staršího, mezinárodní bylo i herecké obsazení v čele s Jacquesem Perrinem v hlavní roli Henriho de Verlaine. Jeho ženskými protějšky byly italská kráska Raffaela Carrà (Angelica) a dohasínající hvězda Michèle Girardon (baronova dcera Antoinette). Film se natáčel v roce 1965 mimo jiné v Madridu a Římě, premiéru měl ve Francii v dubnu 1966, až později byl uveden v Itálii a Španělsku.
(argenson)
Recenzie (4)
Snímok sa odohráva v počiatkoch francúzskej revolúcie a sleduje osudy rytiera, ktorý miluje ženy a červené ruže. Má to vcelku slušné tempo, ale chýba tomu šarm a ľahkosť slávnejších filmov francúzskej kinematografii. Osme hodnotenie a štvrtá recenzia. ()
R: Steno (= Stefano Vanzina) H: Jacques Perrin (Le chevalier de Verlaine); Carlos Estrada (Barone La Fleche); Michèle Girardon (Antoinette La Fleche); Chris Huerta (Paul); Jacques Castelot (Conte dEURArtois); Marta Padovan (Louise); Raffaella Carra (Angelique) ()
Jacques Perrin v romanticko-dobrodružném filmu podle Alexandra Dumase St., který slibuje vše, co se má odehrávat za vlády Ludvíka XVI. Film je u nás neznámý, takže je třeba si na Jacquese Perrina nejdříve zvyknout, protože má trochu jiné charisma než jinak populární Alain Delon nebo Jean Marais. V ženských rolích Raffaella Carrà a Michèle Girardon jako protějšky Jacquese Perrina jen dokreslují rozmanitost žen napříč společenským postavením. Nechybí ani nejrušnější intriky, jak se na takový film sluší a patří, ale přesto jako by tomu něco chybělo. On ten scénář nevyznívá příliš lákavě, a to na něm pracovali hned tři scenáristé. Nebo je to možná právě tím. Každý z nich na to šel jinak, a proto není děj tak bleskový a správně plynulý ve svém vývoji. A tak má film bohužel spoustu hluchých míst, která narušují tu správnou dobrodružnou a romantickou atmosféru. Nenáročného diváka však uspokojí, protože pohodový charakter v rámci filmového zážitku jinak přináší. ()
on-line se strojovými titulky v češtině: https://www.youtube.com/watch?v=FKWqgKj7rpU Šermovačky, neodolatelný svůdník v masce, záskok za lidového hrdinu, budoár, který skrývá rozkošná tajemství, slizký fízl a to vše v předvečer pařížské revoluce ... No ano, je to kopie Černého tulipána. A co má být? +++ Jacques Necker, který je poměrně důležitou, byť okrajovou postavou filmu, byl pařížský bankéř, který byl červnu 1777 jmenován francouzským ministrem financí. Chtěl řešit vážnou finanční situaci zadlužené země bez vypisování nových daní reformou státní správy (jeho cílem bylo mj. omezit pravomoci královských úředníků). To se mu však nepodařilo a na nátlak královského dvora - byl prvním ministrem financí, který zveřejnil výdaje královského dvora, čímž vyvolal vlnu nevole vůči panovníkovi - byl odvolán. Podruhé se stal ministrem financí v srpnu 1788 (přibližně v té době se odehrává příběh rytíře de Verlaine), ve své funkci podporoval svolání generálních stavů a snažil se nabízet různá kompromisní řešení rozdělené francouzské společnosti. Jeho odvolání 11. července 1789 mělo podíl na radikalizaci pařížského lidu a tím do jisté míry přispělo k zahájení Velké francouzské revoluce o několik dní později. (wikipedia) --- V České republice revoluce nehrozí na příklad proto, že ministerstvu financí nevládne nikdo jemu podobný, tj. nikdo kdo by chtěl omezit plýtvání na úkor nejvyšších státních úředníků. Proto by vyhazov Stanjury nejen nikoho nenaštval, ale naopak by spousta lidí něco podobného i přivítala (jen se obávám, že nadšení by trvalo pouze do chvíle, než by byl oznámen jeho nástupce). ()