Bohéma

O osudy hvězd filmového plátna se aktivně zajímám od svých raných juniorských let. Mám načteny hromady autobiografií, biografií, článků, u mých předků byly krabice se zažloutlými výstřižky ze starých novin, mám tedy nasbíráno i solidní množství více či méně zajímavých doslova drbů... Obrázek o té době jsem si udělala vlastně již v minulosti. Projekt Bohéma mě potěšil. Ačkoli jsem to sledovala s počáteční skepsí, nakonec jsem uznala, že vytvoření fiktivní postavy, kterou elegantně zahrála Judit Bárdos, nebyl vůbec špatný manévr. Poskládat do této postavy několik rysů z prvorepublikových hereček (Gollovou, Mandlovou, Vítovou atd.), které měly samy o sobě řadu eskapád a jejich životy by spolehlivě vystačily na samostatné velkofilmy, bylo fištrónské. Proč? No inu proto, že by zasluhovaly ten film samostatný. Měl-li to být seriál, který komplexně znázorní události pohnuté doby, nemohlo to sklouznout jen mezi tyhle, krásné, holky. Doba to byla děsná, to je bez debaty. Nikdo nevěděl, co bude. Kdo tušil, zmizel. Kdo doufal, ten si to odskákal. K protagonistům: Vladimír Javorský jako Vlasta Burian, úžasný. Vysoká herecká. Klobouček, tečka. Saša Rašilov jako Oldřich Nový, s tím nemám sebemenší problém. To byl prostě Oldřich Nový a jen jsem mrkala. Kužel jako Marvan. Velmi dobrá volba. Je jasné, že podoba nic moc, ale herecké ztvárnění vynikající. Dlouhý, Stach, Plesl, Batěk, jsem spokojená. Je celkem jedno, nakolik se liší scénář od skutečných konkrétních situací, podstatné bylo zachyceno a předloženo tak, jak jsem si to už kdysi poskládala do hlavy sama. Přesvědčivě to koresponduje s výbornou knihou Adiny Mandlové "Dneska se už tomu směju" a i se střípky informací kolem hereckých osudů, které zaznamenal Dan Hrubý ve svých třídílných "Pražských příbězích". Já jsem si přišla na svoje a takto nízké, celkové hodnocení seriálu mi připadá docela kruté. Kdejaké blbovině se sází 4-5.. no nic... Sbohem a šáteček. (05.02.2019)

Škoda, protože pokud bylo cílem vytvořit věrohodný obraz života českých herců a filmařů v době od třicátých do padesátých let dvacátého století, je dosažený výsledek poměrně tristní. Nedovolím si hodnotit pravdivost všech jednotlivých výjevů, ale přinejmenším některé z nich jsou zjevně upravené nebo zkreslené, a proto ani ostatní nemohou působit věrně. Dovolím si však tu drzost napsat, že linka se srpnem osmašedesátým je nejen úplně nadbytečná, ale navíc se snaží srovnávat dvě neporovnatelné situace a doby, což společně s vykreslením poválečného vývoje v mnohem horším světle, než je tomu u samotného protektorátu, vytváří poněkud neobjektivní pohled na celkové dění. Problémem tohoto ztvárnění světa československé kinematografie je také jeho nepřehlednost a roztříštěnost spočívající v míchání smyšlených a skutečných postav nebo filmů se skutečnými i smyšlenými jmény či názvy a rovněž v trochu zvláštní skladbě výstupů, z nichž svou sílu prokazuje jen několik. Lesk hvězd stříbrného plátna se zde stává převážně pouze jeho matným odrazem, a to nikoli vinou hereckých výkonů jejich představitelů, které mají vysokou úroveň, ani snahy ukázat jejich osudy v rádoby komplexnějším pojetí, ale spíše kvůli nepříliš koncepčnímu uchopení. 35 % (21.02.2017)

Zúfalo premárnená príležitosť. A pritom si tvorcovia vybrali veľmi atraktívne a nezmapované prostredie. Profesionálna filmárska práca narážala na scenáristické ekvilibristiky a úplne príšernú hudbu. Ešte som azda nezažil takú hroznú hudobnú prácu a častokrát jej nezmyselné hlasné používanie ako podmaz textu, ktorý potom nebol dobre počuť. Slabší priemer. (09.03.2017)

Seriál, který působí silně nesourodě. Celá první polovina a tedy nacismus je v podstatě nuda a šeď až na světlé chvilky s panem Javorským. Neschopnost vybrat si pro epizodu hlavní postavu je také bod dolu. Ovšem jakmile nastane rok 1945 a vše začíná směřovat ke komunismu, startuje to vytoužené drama o kterém jsem si první tři až čtyři epizody mohl nechat jen a jen zdát. Na to je pak radost koukat a fandit oblíbeným charakterům. Na druhou stranu je zde i spousta zbytečné vaty. Ať jde o dva vymyšlené protagonisty, nebo zcela ve výsledku zbytečnou linkou 1968 (to opravdu místo vysvětlujících titulek v poslední epizodě musíme civět na samotáře s dcerou v jednom pokoji ve všech dílech Bohémy? To nás na tu vysvětlovačku co bylo s kým takto psychicky připravovali?). Bez toho by to celé stálo minimálně o hvězdu více a měli bychom tu mírně nadprůměrný projekt České televize. Takhle jde jen o průměr, který si již určitě neplánuji při budoucích projekcích připomínat. Škoda, šlo z toho vyždímat více. Ale buďme rádi za ta též cenná pozitiva (Javorský ala Vlasta Burian). 65% (22.02.2017)

Bohéma - seriál, který mohl být skvělý, kdyby si hned na začátku ujasnil, co vlastně chce být. Přiblížením doby předválečné, válečné a poválečné lidem, kteří netuší, to vše ukázáno na známých i neznámých osudech lidí filmového světa? Proč volba padla na podivnou směs faktů, pravd, polopravd, věrohodných fikcí a podivných blábolů? Právě pro nepochopitelnost téhle směsi nemají seriál sledovat osoby mladší patnácti let bez dozoru osoby starší a tím snad i orientovanější? Proč někdo cítil potřebu vymýšlet fikce (Lilly Kralová a její životní peripetie) tam, kde vynechal materiál skutečný, bohatý zajímavý a pestrý (Baarová, Gollová)? Výsledný dojem je tedy pohříchu rozpačitý, neb skvělé momenty střídají strašlivé čtvrthodinky. Velkými plus jsou Javorský (v podání mistra Javorského se mi Burian jeví mnohem lepším hercem než ve svém vlastním, v němž mě občas dost irituje), Michal Dlouhý (zraje nám chlapec jako víno a člověk si jen představuje, jakou roli by v seriálu při větší přízni osudu zahrál jeho skvělý starší bratr), Lenka Vlasáková (bohužel, nedostala tolik prostoru, kolik by mě potěšilo), Judit Bárdos (vadí mi smyšlenost postavy a její zbytečnost, zahraná je však skvěle, z Judit v této roli starosvětská elegance přímo kape), Jaroslav Plesl (cosi mi říká, že sexuální orientace jím zahrané postavy zamlží mnohým vidění a neocení tak všechny odstíny ironie, sarkasmu a lidské opravdovosti, které dokázal Miloši Havlovi vetknout) a Petr Stach. Mínusem je potom neuzavřenost scén, přeskoky v čase, které diváka matou (nemyslím na rámcový rok 68, ale to, že ve válečném příběhu nevíme, zda jsme ve stejném odpoledni, kde jsme byli před posledním střihem, nebo o měsíci jindy), naprosté vynechání reálných ženských hvězd (to dojemný a dramatický osud Anny Letenské nezamázne), nevyváženost, kdy nepodstatné je rozmazáváno a na důležité pak není dost času a v neposlední řadě skojíkavý hlas zpěvačky zpívající u závěrečných titulků, že život je jen náhoda. To je příjemný hlas taky. (20.02.2017)