Réžia:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrajú:
Josef Vinklář, Karel Heřmánek, Ota Sklenčka, Jiří Dohnal, Edd Stavjanik, Hana Talpová, Zuzana Geislerová, Jan Teplý st., Valérie Zawadská, Miroslav Moravec (viac)Obsahy(1)
Skončila první světová válka, svět se potýká s hmotnou i duchovní krizí a někdejší elity se ocitají v nouzi. Přesně to postihlo bývalého důstojníka, jenž se v poválečné Vídni setkává se svým někdejším sluhou, jenž se nyní prosadil díky šmelinářským schopnostem. Sociálně akcentovaný snímek, který ilustrativně popisuje ztrátu svědomí i zábran honbě za pochybnou prosperitou, sice vznikal v koprodukci s Rakouskem, avšak nijak se vymyká z linie obvyklých vyprávěnek o prohnilosti kapitalismu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Vždy, když se něco v osudu národa (lidstva) mění a dochází k politickým změnám, po čase dochází zcela jistě ke ztrátám iluzí. Bylo tomu tak po skončení první světové války, následně po skončení druhé světové války a obdobně se to jeví i dnes, po tzv. sametové revoluci. Svět není a nebude takový, jaký by si ho přáli poctiví a charakterní lidé. Nakonec se k moci vždy dostávají ti s ostrými lokty, ti bezohlední a bezcharakterní z nás. Jak názorně se to jeví v tomto filmovém snímku. Je jedno, do jakého politického systému se společnost v tom kterém okamžiku překlápí, vždy je to jen a jen o charakteru lidí. A ten bohužel po tisíciletí zůstává stejný a nepoučitelný. ()
Film zapadl v kontextu žánrově spřízněného filmu - tehdy i dnes je mnohem zajímavější Anděl s ďáblem v těle. Nicméně ale i tak stojí Šílený kankán za pozornost, mimo jiné také pro velice podobné obsazení s Andělem a zajímavé rakouské scenerie (ty měl patrně na starosti druhý režisér Hannes Zell). Předlohou byl rakouský román Roberta Müllera Flibustier: Ein Kulturbild (1922), který česky nevyšel. ()
Když tvůrci točili tento film s historickým námětem, jistě netušili, že podobné příběhy se budou o jedno desetiletí později odehrávat přímo u nás, kdy se ti mazanější a všehoschopní po sametovém převratu dostávali k ohromným majetkům při tunelování bank, privatizačních fondů i zprivatizovaných podniků. Někdy i s obdobně hořkým koncem pro některé z nich, pokud příliš mlaskali a začali být nebezpeční pro ty, kteří jim jejich čachry umožnili, jaký čekal ve filmu Scholefa, skvěle zahraného Josefem Vinklářem. Mrázkův zmizelý deník by jistě mohl vyprávět. Inu historie se cyklicky opakuje, mění se jen kulisy a kostýmy. ()
Sociální drama které samozřejmě stálo za to zfilmovat chyba byla ve scénáři a réžii tak kde to mělo být dramatické bylo to nudné, navíc v roce 1982 už všichni v ČSSR věděli kde je dnes vyspělé Rakousko a kde socialistické Československo. Sociální drama, který film nabízel jen umocnil že chyba byla v poválečné frustraci lidi bažící po zbohatnutí ve zbídačené zemi po rozpadu soustátí, nikoliv v tržním svobodném podnikání. To co následovalo po roce 1989 v Československu mělo podobný průběh zbohatnout, zbohatnout, zbohatnout a pak zjistit ze štěstí vám to nepřineslo viz plejáda všech mrtvých lidi co kdyby se nehonili za mamonem tak by tu ještě byli ()
Film není zdaleka tak primitivní, jak zní oficiální text distributora. Stačí se na něj pozorně podívat a poměřit ho s dnešní dobou. Je s podivem, pro mě, že dodneska, i když je zde půl milionu nezaměstnaných, tak se nesešlo ani pět tisíc lidí, co by uspořádalo demonstraci, a tlačilo na vládu, aby vytvářela pracovní místa. Je to jasný důkaz, že život stále jede v socialistických stopách, že lidi jsou stále odrazem minulé doby, a jejich děti v průměru jen napodobeninami svých rodičů. ()
Zaujímavosti (1)
- Filmovanie prebiehalo vo Viedni. (dyfur)
Reklama