Červená volavka

Špionážní thriller toho příjemně staroškolského střihu, ve kterém nejde o akci, ale o napětí a o to, kdo, koho, proč a jak nakonec převeze. Líbilo se mi to a obzvlášť Jennifer Lawrence i Joel Edgerton byli super. Obzvlášť ale musím vyzdvihnout soundtrack Jamese Newtona Howarda - silně se inspiroval Čajkovským a kdyby se jeho overtura hrála na koncertu klasické ruské hudby, asi málokoho by napadlo, že tam nepatří. (24.03.2019)

Ještě štěstí, že existuje Rusko, jinak by si Američané své nepřátele museli nakreslit. Možná by ti namalovaní dávali větší smysl. Třeba by v příběhu o nich nemuselo být tolik zvratů, až se z toho divákovi bude chtít zvrátit. Faktem je, že naprosto nechápu, jak někdo mohl dokázat prosté sdělení, že USA nemají rády Rusko, roztáhnout na více jak dvě hodiny, to je svým způsobem také umění. (17.06.2019)

Pamatujete si na loňský Atomic Blond, který se tvářil cool, ale doplatil na svoji překombinovanost, zmatečný děj, ale měl zase solidní akční konec ? Kdyby ne, nic se neděje, tady Red Sparrow je vlastně to, čím Atomic Blonde, chtěl být, ale nebyl jím. Tenhle film, zároveň slouží jako předobraz dnešního Ruska, ve všech jeho ohledech a směrech. Co tyče příběhu, má svoje překvapení, ale neni to zmatečné a nelogické, jako u Atomic Blonde, je v mnoha ohledech jednoduší, ale přesto funguje tak jak má a výsledek splňuje svůj účel. A po dlouhé době, je zde i film, který se s ničím nepáře, znásilnění, šílený výcvik, nelidské mučení, mrtvoly se kupí na sebe a velice výrazné násilí. Které je srovnatelné, snad jen s filmy jako Cannibal Holocaust či podobně situovanými filmy, ale zatím co Kanibalů, to je změť všeho možného, aniž by to dávalo smysl, zde je vlastně ukázáno jak pracují takzvaní "diplomaté" na Ruských Ambasádách a jak operují v cizích zemích. Ale za pochvalu stojí i herečka Jennifer Lawrence, která do všech věcí šla na plno, konečně se někam, po herecká stránce dostává. Však i ostatní herci stojí za to, mocný Matthias Schoenaerts, ňouma Joel Edgerton a neskutečně charismatický Jeremy Irons. A ten soundtrack, byl fakt něco, celému filmu dodává divadelní nádech. (28.03.2018)

„NÁHODY NEEXISTUJÍ. SAMI JSME STRŮJCI SVÉHO OSUDU… /// Špiónský vyprávění, ve kterým si na svý přijde hlavně voko lačnící po Jennifer ve spodním prádle. Jasnej (a celkem dlouhej) úvod, kterak Dominika do výcvikovýho střediska cestu našla. Líbí se mi to, protože JE TO PŘÍBĚH. Po dlouhý (?) době je tu Rusko jako ideovej nepřítel (– to se zase bude líbit „kavárníkům“). A než dojde na souboj agentů, je to dost vo píchání. Pak se dočkáme i násilí (hovno sadomaso… prostě jen maso). Pointa je taková „ideově špinavá“, ale to je asi můj problém. J.Lawrence a vlastně celá filmařina jsou fajn. P.S.: Ještě kdyby měli odvahu a nechali Rusáky mluvit rusky. Ale to bych chtěl moc… (ale přesto půjdu vo kus vejš)... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si, že vím, jak přežít. 2.) Moje tělo je státní majetek. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (12.07.2018)

Mám rád filmy, kde spolu rusové mluví v Rusku anglicky, působí to velmi autenticky. Rovněž velmi ocením, když se hlavní hrdinka v jedné scéně velmi vážně zrání, ale ve druhé už je ok a když se to opakuje třeba třikrát, čtyřikrát za film sám získávám pocit nezničitelnosti. Dále..... ne samozřejmě šlo by to tady rozebrat na atomy a filmu chudáku by splasklo sebevědomí, ale proč to dělat, když mně 140 minut uteklo jako voda, na Jennifer jsem mohl kukadla nenechat. Filmu nechyběl šmrnc, napětí ani sex apeal. (12.03.2018)