Dievča zo zápalkárne

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)

Tichá ale účelová. Alebo veľká úloha Kati Outinen, ktorý si medzi nami naozaj zaslúžila. Kaurismäki teraz absentoval na divný humor, a nadhľad, ktorý podfarbuje tragédie jeho hrdinov a vybral sa cestou tragédie malého človeka v machinácií podvodov, klamstiev a nelásky. Malá filmová agitka ako sa tvorí zlo, bez toho aby sme hrdinku odsudzovali. Forma, tak typická pre celú jeho tvorbu je tu dodržaná. Od modrých stien prehnane zariadených bytov až po anglický jazyk v pesničkách - až na tú finálnu, ktorá je také uzavretie nad celým príbehom a slúži zároveň ako jeho zhrnutie. Na to, že to má toľko málo minút, je to kupodivu veľmi komplexné a významovo bohaté. (25.09.2014)

Od samého začátku nenápadný, leč zajímavý snímek zachycující zásadní zlom v životě jednoho nenápadného asociála. Málomluvná dívka, pracující v továrně na sirky a čekající na svého prince na bílém koni, je charakterově velice na hraně diváckých sympatií - sice s ní soucítíme, ale na druhou stranu, do domu bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je však výtečně, minimalisticky zahrána, stejně jako valná většina ostatních postav, které však oproti ní nemají takřka žádný prostor. Z Tulitikkutehtaan tyttö čiší smutek, životní beznaděj a apatie, přičemž dlouhé pasáže beze slov dávají divákovi prostor k zamyšlení, čímž jeho emocionální zážitek ještě znásobují. Proto je celkem na místě opravdu krátká stopáž, která zároveň vyrovná velmi pomalé tempo vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, která dělá film poměrně náročným. Ale zároveň kvalitním, i když rozhodně ne pro každého. (24.11.2011)

Klasické Kaurismakiho téma: člověk na dně společenského žebříčku ve své samotě a bezvýchodnosti s velice naivní nadějí, že se vše může změnit. Dialogy ze scénáře, které se vejdou na jednu stránku, depresivní prostředí pásové výrobny zápalek, depresivní a stereotypní život ve finském „slumu“ s absencí rodičovského citu, depresivní zpívané hudební vsuvky a vražedně skvělá Kati Outinen (Iris)! (06.08.2010)

Romantické dievča a všetci jej robia zle, vrátane rodičov. Ale keď sa nahnevá... Typický režisérov film, veľa slov netreba, dialógy sa vedú mlčky, prichytil som sa, ako si v duchu hovorím, čo by mali mlčky sediace postavy asi vravieť. Tiež som sa (aj bez slov) niečo dozvedel o výrobe zápaliek. Kati Outinen je tu úplne ideálna, stále viac mi sedí do postáv Akiho filmov, pretože vždy ide o zobrazenie tej ľudskej obyčajnosti, na ktorú sa ona hodí dokonale. –––– Nic mě nezajímá míň než tvoje city. (10.10.2017)