Tichá dohoda

Tak nevím, spousta komentujících řeší způsob, jakým film byl natočen, ale co téma? O tom, hlavní postavě a obecně kvalitních hereckých výkonech přece tenhle snímek je, režijní parádičky to jenom dokreslují. V každém případě divák nemá úplně jednoduchý úkol, ten totiž spočívá v tom pokusit se vcítit do Eddieho, pochopit ho, a to se mi sice chvílemi dařilo, jindy jsem se v něm však úplně ztrácel. A nejen v hlavním hrdinovi, též v okolnostech soudní scény a potažmo závěru filmu, v těchto pasážích mě film uvrhl do víru pochybností. Z filmu si tak odnáším především několik zajímavých myšlenek, zážitek z herectví výborného Kirka Douglase a vzpomínku na krásnou scénu se sledováním televize a návštěvou, za což rád slabší 4* dám. (21.04.2013)

Do prčic! Prvních 40 minut jsem byl skálopevně přesvědčen, že jsem našel svůj nový kultovní film - Elia Kazan se zde snažil srovnat krok s mladou generací, nešetří svěžími, experimentálními postupy, takže z toho vznikla vzrušující předpověď "Americké krásy" (Mendez se musel hodně inspirovat) a "Mad Men". Faye okouzluje, Douglas jede jako parní válec ... A pak to jde všechno do kytek. Děj se začíná větvit a táhnout, s každou odbočkou zpomaluje, až zpomalí na nulu. Poslední půlhodinu jsem doslova protrpěl. Obrovská škoda. (13.12.2013)

Experimentování s formou, kterým jakoby chtěl Kazan dokázat, že nepatří do starého železa a dokáže se vyrovnat nově nastupujícímu Hollywoodu. Díky dramatické roztříštěnosti, proměnlivým hereckým výkonům a až otravné snaze být jiný nakonec toto dílo zůstává někde na pomezí. Kvalitní scénář nezachrání unylou režii a právě výše jmenovaná snaha o něco „vyššího“ je na celém filmu tou nejotravnější proprietou. (04.04.2005)

Tento film mě osobně bohužel příliš neoslovil. Kromě toho, že ho považuji za příliš dlouhý, mi nesedla ani formální stránka, jak je to natočeno. Ten film se podle mě hroutí vahou vlastní překombinovanosti - celý ten komplikovaně vystavěný příběh o chlápkovi, který se zčistajasna začne chovat jako výstřední pošuk, působí ve výsledku dosti únavně, a tak trochu i zbytečně. Obávám se totiž, že znalostí podobných filmů se člověk dostává pryč ze sféry normálních smrtelníků, kteří zajdou do kina nanejvýš párkrát za rok a z hlavy by dokázali s bídou jmenovat jména 2-3 režisérů. Nevím, prostě mi Tichá dohoda nepřijde ani jako zásadní filmový počin historie, který by měl každý fanda filmu povinně znát, ani jako film, jehož znalost by vás nějak obohatila. Nedejbože že by to byl dobrý námět ke konverzaci s kýmkoli, s kým se dá aspoň trochu tlachat o filmu. Proč vlastně věnovat dvě hodiny svého života nějakému starému filmu, o němž ve vašem okolí stejně nikdo v životě neuslyší? Ech, úděl cinefila někdy není žádný med, to vám tedy řeknu. Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. (11.03.2013)

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR... (26.10.2013)