Tvár

„Muslim, Žid a Afroameričan skočí z mrakodrapu. Kdo vyhraje?“ - „Kdo?“ - „Přece společnost!“ Kupříkladu ta polská, plná tolerance, pokroku, liberálních myšlenek a neznající pokrytectví! Tvář je satira, která umí vyvolat hořký smích stejně jako mrazení a zhnusení z lidí. Ale ve výsledku je jedno, jestli se vám chce nejvíc zvracet z matky, snoubenky či potenciální tchyně, protože s výjimkou sestry a dědy vám nebude dobře z žádné postavy. Režisérka Szumowska trefně poukazuje na nepěkné vlastnosti polské společnosti a nabízí řadu silných i groteskních scén (vedou pasáže nákupu a exorcismu). Co bych filmu naopak vytkl, byla technická stránka. To, co dle mého názoru fungovalo např. ve snímku Slepý muž, který nikdy neviděl Titanic, tedy záměrné rozostřování obrazu kvůli navozování větší divácké autenticity, pro mě minimálně do nehody působilo dost rušivě, a těžko se mi na to zvykalo po celý film. Zároveň je škoda, že sice poslední záběr hořce pobavil, ale konec jako takový malinko vyšuměl do ztracena. Jinak spokojenost, dám solidní 4*. (29.12.2023)

Akosi si neviem v hlave utriediť, ako mám Tvár vnímať. Reakcie dedinčanov aj rodiny na Jacekovu novú situáciu v spojitosti s do nekonečna omielaným kresťanským pokrytectvom pôsobí ako film z 15.-19. storočia a nie som si istý, či Szumowskej išlo iba o metaforu a jej postavy sú zámerne jednorozmernými karikatúrami, alebo chce odrážať súčasnú poľskú mentalitu. Dúfam, že to prvé je pravda. Tvár na mňa viac fungovala prostredníctvom jednotlivých scén, najmä ak v nich šlo o humor, ako uveriteľný celok. Posledný záber rulez, exorcizmus detto. (18.10.2018)

Zbytočne príliš pomalý príbeh má v sebe veľkú silu. Tvorcovia si na osude mladíka so znetvorenou tvárou zobrali na paškál odpornú bigotnosť, malosť človeka a pokrytectvo. Niektoré scény servírujú sofistikovane, z iných ( exorcizmus ) sa vysmievajú na plné ústa. Vo filme mi však chýbal väčší ťah na bránku, mohlo to byť výživnejšie. (12.02.2019)

V Riu je velká socha Krista, v Polsku je větší, já bych chtěl ještě větší! - Tohle ale není tvář kristovská ani bergmanovská. Tohle je "prasečí tvář" (vždyť prasečí a lidské embryo není delší dobu rozpoznatelné), tvář toho, kdo ztratil svou tvář, kdo ztatil svoji identitu (do počítače se můžete přihlásil už i svojí tváří), přičemž žádnou z postav nelze přesněji identifikovat, snad až na rodinné vztahy. Přestože filmové obrazy nejsou zcela koherentní ani příliš inspirativní, výsledný dojem je celistvý a nelze jej pominout. Čím je Kristus větší, tím menší jsou lidi, které žijí pod jeho dohledem. A tak nakonec jsem rád, že tam nežiju; zpovědi a věčný život jsou v tomto rámci sotva představitelné. - Kamera tu pracuje se speciální funkcí ostření; zajímavé a (raději) neopakovatelné. (03.11.2023)

Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil. Polská kinematografie vládne Evropou a z tohoto příběhu jsem cítil přesně ten cynický, černý, ale svým způsobem i jaksi laskavý humor, který je absurdní, ale zároveň ze života. Něco, co mi je z českých komedií dřívějších let vlastní, ale dneska se s tím už prakticky nesetkávám. A tahle atmosféra ve filmu opravdu byla. Jen škoda, že celý ten absurdní nádech byl pojat více vážně, než s humorem. Humor by byl, ale je tak moc suchý, že na něj divák nepřijde okamžitě. Tvář je ale určitě hodně zajímavý film a za shlédnutí rozhodně stojí. (04.12.2018)