Gabriela

Mě Gabriela moc nepřesvědčila o nějakém dramatu. Přeci jen se Karel Höger rozhoduje k radikálnímu činu až pod vlivem okolností a Gábina se snaží svého manžela umluvit. Veškeré drama se tak koná až vlastně na konci, kdy Petr prozře, ovšem opět pod tlakem okolností, sám by se nejspíš vlastně neodhodlal. Jednání postav tak mají až do konce punc účelovosti a ne toho, že tak dělají díky citové nebo rozumové změně. Jak už jsem psal na začátku, na jakékoli drama si divák musí počkat do konce, do té doby jde spíše o psychologické drama stavěné na dialozích a pocitech. (04.09.2023)

Mery Rosůlková potěšila, většinou jí znám už jako šedovlasou poťouchlou stařenku, tady působí ve svých 40ti letech velice mladistvě a elegantně. Mému srdci byla bližší než tragicky dramatická Marie Glazarová. Z mužských rolí potěšil Jindřich Plachta ve své úpřimně všední lidskosti a Vladimír Leraus jako galantní zchránce žen. (30.08.2018)

Slušné psychologické komorně laděné melodrama (jedno z nejlepších po roce 40' viz třeba Štastnou cestu, Turbina, Experiment, Kouzelný dům) z manželského trojuhleníku. Opět vynikající Marie Glázrová, zajímavá mladičká a elegantní Marie Rosůlková (kdo by to řekl že bude jednou hrát všechny ty dobrotivé a roztomile potrhlé stařenky) a charismatický Vladimír Leraus. Zmíňka o Karlu Högerovi už tu padla, kdyby ho člověk neznal z jiných jeho filmů tak by snad řekl že to není ani on! 3*. (12.05.2006)

Další z poměrně málo známých pamětnických filmů. Klasický námět manželského odcizení, nevěry a touhy po odpuštění. Velkou roli zde hraje hudba. Krátká stopáž zachraňuje příběh před nudou. Herecké výkony sice nebyly na Oskara, ale roli nevěrníka a defraudanta úspěšně zvládl Karel Höger, stejně jako jeho starostlivou a zanedbávanou ženu věrohodně ztělesnila Marie Glázrová. Z ostatních upoutal Jindřich Plachta a Marie Rosůlková. Zdeňka Baldová jako pomocnice v domácnosti mě dostala výrokem : „ Dva bratři to jsou, a jsou si podobní jako hrábě povříslu.“ Kdo dneska ví, co to bylo povříslo? Na štěstí to lze vygooglovat. (26.02.2016)

Gabriela je didaktickou sumou lidského směřování za osobním štěstím, přičemž se však také stává, že ono štěstí je zaměňováno za prospěch. Progres západní civilizace je orazítkován úspěchem, ale ten je nejčastěji pevně svázán s materiálním bohatstvím, impulsem i důsledkem vlastního progresu. Avšak je zde ještě samotné nitro člověka, a to rovněž touží po naplnění. Svým způsobem lze vnímat film také v alegorické rovině, v tehdejší době se rozhodně nabízela. Hlavní proprietou filmu, kolem níž se vše otáčí, je Gabriela Tuzarová (Marie Glázrová), žena s romantickou touhou po životě. První hrdina - hlavní pokladní prosperující tiskárny a Gabrielin manžel Petr Tuzar (Karel Höger) - cílí k těm věcem vnějším (neboť ony jsou potvrzením úspěchu), ten druhý hrdina - slovutný dirigent a Petrův starší bratr Štěpán Tuzar (Vladimír Leraus) - baží po věcech vnitřních (neboť těch se mu nedostává). A jak se to jeví, oba jsou připraveni obětovat mnohé, ba velmi jim blízké. Z dalších rolí: v souznění doufající majitelka tiskárny Irena Šeborová (Marie Rosůlková), zásadový starý učitel hudby Kudrna (Jindřich Plachta), výmluvný "ředitel černé burzy" Palous (Theodor Pištěk), nebo dvojička účetních tiskárny, ovlivňující Carda (Josef Gruss) a ovlivňovaný František Kalista (František Filipovský). Film Gabriela, to je drama se satirizujícími, poučujícími a karikujícími tendencemi. Má to řadu slibných okamžiků. (11.11.2024)