Krvavý trón

Pre mňa doteraz jeden z najlepších Kurosawových filmov a s miernym prižmúrením očí 5*. Tu často spomínaná teatrálnosť mi zvlášť nevadila, vlastne som si na to v týchto filmoch už celkom zvykol. Je ju vlastne vidieť hlavne len na Mifunovi, zato ma prekvapilo ako nevýrazná je Isuzu Yamada, keď pritom hrá v príbehu tak zásadnú úlohu. A ešte tu tu nikto nespomenul, ale film má úžasnú kameru (Kurosawov dvorný kameraman Asakazu Nakai), ktorá aj prekvapivo pri televíznom oreze 4:3 vytvára hlavne kompozične prekrásne zábery. No a pevnosť sa až priveľmi ponáša na tu z Ran. (05.10.2008)

Před lety jeden z mých prvních Kurosawů; v paměti mi uvízla vlastně jen absurdně dlouhá scéna bloudění v mlze, z které jsem řičel nadšením, neb mám úlety rád. Po druhém zkouknutí po letech jsem v pokušení hvězdičku ubrat, protože to pro mě jaksi negraduje – atmosférické, výtvarné i emocionální vrcholy jsou nahloučené v první polovině a nitky vyprávění (linka Wašizuovy ženy, motivace jeho morálního úpadku, probouzející se výčitky, návrat dvojice uprchlíků…) se ztrácejí a zase vynořují ne zcela přesvědčivým způsobem. Pár věcí ale stojí za to – třeba sugestivní výjev se zlomyslným duchem a celý koncept sebenaplňujícího se proroctví, který láká k přemítání o předurčenosti osudu, o tom, co si neseme v sobě a co je nám podstrčeno okolnostmi. No tak dobrá, zůstaneme na čtyřech. (10.09.2014)

Tak neviem, príbeh mi pripadal príliš predvídatelný, žiadneho prekvapenia som sa nedočkal, skončil presne tak, ako som očakával. Navyše Kurosawove samurajské snímky sa mi začínajú zlievať, majú rovnakú atmosféru a pomerne rušiace expresívne herecké výkony. Viem, že sa jedná o MacBetha, pre mňa je to skôr mínus, kvôli už spomenutej predvídatelnosti deja. Plusom je stopáž, ďalšiu prehnanú historickú trojhodinovku od Kurosawu by som už asi nerozdýchal. VIDENÉ ZNOVA: Tak nakoniec to Wašizu dokázal a presvedčil ma o hĺbke svojho šialenstva v túžbe po moci. Plusom je rozhodne fakt, že som nedávno videl Wellesovu verziu a kvitujem, že sú tak nesmierne vizuálne rozdielne. (02.12.2009)

Shakespeare po japonsku. Atmosfericky zdařilá jízda plná deště, mlhy a zlých duchů.  Formálně dá mnohdy vzpomenout i na horor.  Ačkoliv ve filmu není de facto žádná skutečná akční scéna, tak akce je víc než dost. Víc než Mifune mě nakonec bavila jeho žena Asadži v podání Isuzu Yamady, ta byla totiž přímo démonická.  Až monstrózně strašidelný konec  rovněž potěšil. (17.07.2024)

Škoda přeškoda, že zde Akira Kurosawa tolik šetří akčními scénami. Přitom by se jich našlo a díky závěrečné výtečné scéně s šípy by bylo jistě na co koukat. On si bohužel vystačil pouze s ohlašováním průběhů a výsledků bitev z úst kurýrů. Díky tomu se musíme smířit s tím, že "Krvavý trůn" je de facto pouze one man show Toshira Mifuneho. Coby Wašizu (nebo chcete-li MacBeth) byl opět fantastický a takový by mohl být i celý film, kdyby se ubralo na statičnosti a přidalo na akčnosti. Takto nám zbývá pouze velmi dobrý film. 80%. (26.11.2008)