Smrť na Níle

Smrť na Níle môže vypáliť rozdielne podľa toho, ako ste naladení na jeho letnú atmosféru. Mám dojem, že pri premiére vo februári by som bol o dosť kritickejší ako doma na začiatku leta. Slávnu verziu s Ustinovom som videl dávnejšie a tak som si pointu príliš nepamätal, čo bola veľká výhoda oproti Orient Expressu, kde som v podstate žiaden dôvod na opätovné sfilmovanie nenašiel. Myslím pre znalcov. V tomto prípade mi ale konečne sadol aj Branagh ako herec, jeho Poirot totižto v Egypte zlyháva a sám si to, napriek vyriešeniu prípadu, uvedomuje. Takže to blues na konci patrilo predovšetkým jemu, jeho mŕtvej láske a mustáži. (04.07.2023)

Film je médium vizuální, na což se často zapomíná. Dvakrát na lodi dojde na rybí oko, co je už tak trochu v dnešních filmech pozapomenuté. Uvítal jsem očekávanou obrazovou opulentnost, která mi umožnila vychutnat si notoricky známý příběh, již dvakrát úspěšně zfilmovaný, a i když je Peter Ustinov skvělý herec, tak já mám raději verzi s Davidem Suchetem. Tedy známý, Branagh si ho trochu pozměnil, a to mě potěšilo. Přeci jen sledovat okénko po okénku příběh, který znáte, není úplně to pravé ořechové. Sympatické osazenstvo rozehraje příběh lásky a smrti, kde hned vedle lásky jsou na první příčce peníze. Krokodýl požírající ibise, balonky opouštějící loď, noční nasvícení, svítání a ohromující Abú Simbel. Ačkoliv barvy prozařují film africkým sluncem, tak v černobílé, jak je prequel, by to možná nebylo rovněž špatné. Chápu ortodoxní fanoušky a ty, co nemají rádi Branagha, já si ovšem tuhle smrt (smrti) mezi pyramidami užil. (25.07.2022)

Nemal by byť Poirot dejovo nepredvídateľný s prekvapivým záverom? Rád by som išiel vyššie, no bohužiaľ nedá sa. Pri takomto rozpočte beriem kulisy a kostýmy ako samozrejmosť. Pri takomto druhu kriminálok je alfa omega výsledkom príbeh, no a ten mi popravde prišiel čitateľný, čo však môže byť aj mojou chybou, lebo len pár dňami som videl “originál”. (10.04.2022)

Smrt na Nilu je volný pokračování detektivky Vražda v Orient Expresu. V tomhle filmu opět sledujeme detektiva Hercule Poirota, kterýho si opět střihnul režisér Kennet Branagh. Ten se vydává na cestu parníkem po Egyptě spolu s novomanželi Kanibalem Hammerem a Wonder Woman, kteří si tam přišli užít líbánky. To samozřejmě nemá dlouhý trvání a Poirot musí znovu do akce. Smrt na Nilu se nese ve stejnym duchu jako jeho přechůdce ať už je to díky nabitýmu hvězdnýmu ansáblu, skvělýmu soundtracku, dinamický kameře nebo zajímavýho rozzuzlení. Ale i tak mi tenhle díl sedl daleko víc než Vražda v Orient Expresu, i přestože finální odhalení nebylo tak silný jako v řečeném předchozím filmu. Lásku k murder mystery filmům podle mě zažehl v divácích spíš Rian Johnson se svým Knives Out, ale Branaghovo třetí díl Haunting in Venice si rozhodně nenechám v kině ujít. 7/10 (11.01.2023)

Obvykle sypu plné počty filmům, co se do mě nějak emocionálně zaryjí. Tím nemyslím nutně empatii vůči příběhu, ale emocionální zájem o ten film jako takový. Smrt na Nilu není typ filmu, který by si něco takového nárokoval - je to zábavná detektivka, která po branaghovsku tlačí opulenci na 11 a dopřává plnou mísu žánrové zábavy. Podařilo se najít téma (exces vs cit), podařilo se vybudovat dojem hmotného světa, ne ale v míře, která by stála v cestě ideální, ucelené vzrušující zábavě. Perfektní produkt (není to dekonstrukce typu Knives Out, tohle je real deal). Takovéhle filmy bych chtěl místo marvelovek. (09.02.2022)