Mandy: Kult pomsty

Ken Russell pro 21. století Cosmatos je moje splněná noční můra. Zhulen filmem v prvních desti minutách a během sledování jsem fyzicky cítil, jak se mi rozšiřují zorničky. Znuděného zívání netrpělivých děcek nadrbaných na sekanou, Cage a retro si nevšímejte, tohle je ta vzpomínka na osmdesátky, kterou chcete mít. Mlžnou, surreálnou, nebezpečnou a podivně vzdálenou. Akorát musim zjistit, proč po mě z KVFF chtěli tehdy překládat některý předměty optikou hráče Dungeons & Dragons heh. (08.01.2019)

No jasně...kdo jiný by měl hrát v tomto filmu, než Nicolas Cage. To je totiž v současné době jediný herec v Hollywoodu, který z herectví udělal naprostý extravagantní zážitek. Pokud ho něco bolí, a to jak fyzicky nebo psychicky, tak to prostě ucítíte. A jelikož se neustále objevuje ve filmech, které se vymykají normálu, tak počítejte s tím, že Nicolase Cageho tady bude bolet psychicky a fyzicky úplně všechno. Po filmové stránce jsem byl ale dost rozhozený. První polovina byla hodně na efekt. Režisér si tu pohrál s fialovými filtry a polovinu jsem vlastně ani pořádně neviděl, co se na scéně děje. Hlavně, že je to ale efektivní. Druhá polovina filmu je ale nářez. V tu ránu se totiž probudí temná stránka Nicolase a rozjíždí se herecká absurdie plná sraček, že se nebudete stačit ani divit. Nářez neskutečnej. Opět jeden z těch filmů, který se snaží umělecky šokovat a docela mu to jde. (03.11.2018)

Audiovizuálně neuvěřitelná mrda a v některých momentech neskutečně silné/omračující/působivé (za všechny budiž zmíněna scéna souboje motorovými pilami), ale jako celek pro mě osobně bohužel nesnesitelně nudné - prvních cca 65 minut je fakt utrpení, a teprve když Cage nastoupí na svou pomstu, je to trochu lepší, ale přesto mě celý film stál neuvěřitelné úsilí, abych vydržel do konce. Je to škoda, protože herecky je to bezchybné, a Cosmatosův první film Beyond the Black Rainbow se mi kdysi líbil moc, ale tohle na mě přes všechnu tu dokonalou hudbu, obraz a drastičnost už nezabralo. (29.03.2023)

„ON SI MYSLÍ, ŽE JSI VYJÍMEČNÁ…“ /// Divnej úvod… a divný je to i dál… Jako co mám čekat? Že to bude zvrhlý? Tak jo, čekám… Hafo jebnutejch monologů (třeba o Světle a přijetí…). Komorní něco… třeba píčovina… plná magorů. Navíc je všechno tak debilně červený… (ne vole… chápu, jen…prostě červený…) a Andrea je (klasicky) strašidelná. Jako u tohohle si fakt někdo trhá rodidla? (myšleno nadšením…) Zkrvavenej Cage sedí na míse (ve slipech) a vydává nešťastný zvuky. Dlouho… vůbec všechno tady trvá strašně DLOUHO. 70. minuta – bere si kuš, vyrobí sekeru a … mění tím i ráz filmu. Píčovin je tady furt hodně, stejně jako smrti a krve. A Cage si v tom libuje (i když poznejte něco z toho ksichtu…). Překvapěj soubojem „na pily“. Ano těch zbylejch 50 minut svádí k tomu, dát hvězd víc. Ale nakonec se mnou nehne ani scéna, ve který chce „bůh“ Nica vyhulit. Jsem tvrďas…! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, že s očistnou mocí ohně se nedá diskutovat. 2.) Miluju, když je všechno tak divně barevný a vydává to divný zvuky. 3.) Thx za titule unchained“. /// PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.12.2018)

Esence toho, co filmový divák očekává od festivalové půlnoční projekce a běžně nedostává. Neskutečně našlapaná řezničina ušitá na míru hororovým fanouškům. Navíc natočená srdcem. A nejlepší Nicolas Cage za dlouhá léta. Poté, co si v první polovině říkáte, jak úsporný a komorní výkon Cage podává, vás v té druhé vyvede z omylu a předvede jednu z nejzběsilejších kreací své kariéry. Klobouk dolů před režisérem Cosmatosem, že to celé dokázal ukočírovat. Jeho další režijní počiny budu bedlivě sledovat. A v neposlední řadě klobouk dolů před hudbou nedávno zesnulého Jóhanna Jóhannssona - skvělé rozloučení. Mandy je naprostá pecka! [KVIFF 2018] (30.06.2018)