VOD (1)
Epizódy(12)
-
Reiseisa o miušinau to, šindžicu to šinri ni tadoricuku koto wa dekinai. (E01)
-
Fuan, šósó nado to itta fu no kandžó wa tanin o makikonde iku. (E02)
-
Naze, ikite iru no ka? Džinsei ni cuite cukicumete ikeba iku hodo, konran šite šimau. (E03)
-
Džibun no sonzai o mitomenai ningen wa, tanin kara mo sonkei sarenai. (E04)
-
Daredemo kizucuku koto wa aru. Da ga, kizucuite iru koto ni kizukanai mono wa ijasarenai. (E05)
-
Maemuki na dake ga zenšin to wa ienai. Džókjó o širu koto mo taisecu na ippo da. (E06)
-
Zecubóteki na džókjó de aru toki koso, egao o tataeru koto ga hicujó da. (E07)
-
Džinsei to wa, tanin no sekkeizu de cukuru mono de wa nai. Donna ni čisecu demo džibun de kaku beki da. (E08)
-
Nanika ga okotte šimatta ato de atte mo, nani o suru ka wa džibun de sentaku dekiru. (E09)
-
Caligula (E10)
-
Hito wa cune ni seikai o motomeru. Da ga, tadašikereba hontó ni sore de ii no ka? (E11)
-
Kimi o kowašite, džigoku e kaeru--. (E12)
Videá (2)
Recenzie (2)
Ano, Caligula je nudná lekce o tom, že každý by se měl naučit čelit svým problémům sám a to i když víme, že lidé jsou různí. Vše zabalené v rádoby komplikovaném prostředí, které nám ve finále poví asi tolik, co se dozvíme v již kolegou zmíněném Matrixu - takže asi takhle - "První Matrix byl dokonalý ráj, byla to katastrofa, lidstvo ho nepřijalo". Bohužel já jsem zase nepřijal způsob, jak mi tahle dvanáctidílná přednáška byla podávaná. Tím, že tam bylo tolik postav jsem si nevybudoval k nikomu vztah a jak jsem pak tedy měl být nějak otřesen, když jsem se dozvěděl jejich tajemství z reálného světa? Navíc to, jak byly tyto příběhy nudně prezentovány, některé jen pár suchými větami (Jsem špatná matka, nikdy jsem neobjala svého syna...), jiné v rádoby dramatických a naprosto zbytečných soubojích, které z toho dělají ještě větší kravinu, než by bylo potřeba a jak správně píše kolega - jen symbolizují vzdor. Celkově je to nuda a já jen čekal co přinese konec, který jen přidal závěrečnou přednášku o lidech a to tak, aby to pochopila i umělá inteligence... Takže za mě: myšlenky - průměrné, akce - zbytečná, napětí - žádné, emoce - slabé = můj celkový dojem tak 3/10, protože ani ta hudba co tam hraje není můj styl... ()
Po delší době psychologické anime se sci-fi prvky. Na začátku by si člověk mohl všimnout v podobnosti myšlenky s Matrixem, ale jen v tom ohledu, že postavy žijí v alternativní realitě, ze které se snaží, po uvědomění si absurdnosti tohoto světa, utéct. Časem si pak uvědomí, že v reálných životech měla nějaké to osobní trauma a proto vyhledali tento utopický svět. Poté co díky podpoře ostatních zjistí, že utěkem od problému nic nevyřeší, ale budou muset svému problému čelit, tak se snaží najít cestu z tohoto světa ven. Jenže jim to neusnadní umělé inteligence dohlížející nad tímto světem a ani další lidé s traumaty, kteří se až příliš topí v tomhle utopickém snu, kde zažívají pomíjivý ráj. Je zde tak krásně vidět rozdíl mezi klasickou kritikou společnosti a utopickou představou, jak by to mělo vypadat s tím, že ona druhá strana má zase své vlastní extrémy. Obecné uvědomění je pak, že není nic jen černé nebo bílé, ale směsicí všeho. Příběh má zajímavou myšlenku, ale míří spíše na city, než dramatičnost, takže její zpracování není dobré. Akční stránka věci je tu vlastně úplně k ničemu, protože spíše jenom představuje vzdor, takže člověk od toho nemůže čekat nějaké napětí a po designové stránce je to celkem ulítlé, protože je zase vidět bohatá představivost autora, kdy člověk přemýšlí nad zdravým rozumem. Takže po animační stránce je to slabší a po hudební stránce je to celkem zajímavé. ()
Galéria (452)
Fotka © Tokyo MX
Reklama