Veľké malé klamstvá

Je to výborne napísané, je to dokonale zahrané. Je to feministicky sexi a celkom logicky to nahráva dievčatám a ženám, ale...chlapi sú zaujímaví, nie sú len do počtu, nie sú doplnky, sú akí sú, každopádne zaujímaví. Flashbacky mi spočiatku nevyhovovali, ale zvykol som si. Fascinácia nožmi akože ideme diváka popliesť počas všetkých epizód mi vadila. Ale to je len detail. Pretože som párkrát, resp. veľakrát explodoval do smiechu (scény Madeline a jej staršej dcéry najviac), veľakrát cítil bezmocnosť, úzkosť a strach. Záver mi ani trocha nevadil - nemám s čím porovnávať. A spravodlivosť pre všetkých... (22.06.2017)

90%. Těžko říct, jak se Kelleymu podařilo zatajit změnu pohlaví. Jak jinak si vysvětlit, že pravděpodobně nejfeminističtější seriál poslední dekády má na svědomí muž? Big Little Lies jsou naprosto precizně napsanou psychologickou sondou do života maloměstských žen, které otevírají svou třináctou komnatu s tak přirozeně gradující tendencí, že vás po většinu času bude úzkostlivě mrazit v zádech. A přitom se tu vlastně skoro nic neděje, tvůrci většinu času uhýbají z primární narativní linie, aby ponechávali diváka v očekávání, a tak jeden subsvět střídá další a konstantně vás tak nutí váhat o tom, co je a co není důležité. Postavy nejsou stroze archetypální, ale většinou nepředvídatelné a ryze individualistické, tudíž nebudete mít problém vybudovat si k nim vztah; tím se sledování stává ještě emotivnějším a empatičtějším. Scénář šlape jako švýcarské hodinky, každá scéna i každý dialog budují atmosféru a napětí, které je vzápětí zchlazeno další dílčí linií. Těch je tady několik a každá má pro sérii jako celek svojí funkci - ať už je to zdánlivě ústřední linie s násilím ve škole, která vytváří podklad pro vrstvení ostatních linií, či zdánlivě vedlejší linie s domácím násilím (v této linii naprosto fantasticky exceluje Nicole Kidman, která dospěla nejen do estetické krásy, ale i do prvotřídního herectví), která má na svědomí ono mrazení v zádech, a nebo linie zdánlivě hlavní postavy Madeline a jejích vnitřních příběhů, která vlastně nakonec hlavní postavou vůbec není. Ano, skutečně je tu celá řada zdánlivých prvků - jak už název napovídá - které vás v různých intencích nutí zamýšlet se nad jejich váhou a pozicí v celém vyprávění. Stejně tak je tu řada překvapení, které možná nejsou úplně šokující, ale rozhodně plodí další otázky, což je bezpochyby klíčovou funkcí všech seriálů. Závěrečnou pointu sice lze celkem snadno předvídat už po pár dílech, ale to, jakým způsobem k ní dojde, přináší satisfakci jako pomyslnou tečku za všemi liniemi, které se v závěru spojují v jednu velkou (a nutno říct že přínosnou) katarzi. Nemyslím, že Big Little Lies jsou příběhem o ženách či o dětech. Myslím, že jsou o mezilidských vztazích a o tom, že každý máme svojí třináctou komnatu, a především že každá z nich má řešení. Brilantní práce, skvěle napsaná i natočená, kde ve prospěch dechberoucího vystoupení Nicole Kidman lehce zanikají i všechny ostatní ukázkové herecké výkony (Reese Witherspoon tradičně parádní, Shailene Woodley mile překvapila a Laura Dern byla na pěst, což rozhodně značí skvělý výkon; neměl bych opomenout ani Adama Scotta, kterému je jedno, koho hraje, každého zahraje dokonale). Opravdu svěží seriál, zpočátku se tvářící jako feministická glosa, ale v průběhu dost příjemně překvapující a v závěru vrcholící v pocit něčeho výjimečného. Tím Big Little Lies v seriálovém světě dozajista určitě jsou. (13.04.2017)

Agatha Christie meets full frontal feminism. Nevim, jestli si mám dřív káknout z toho, jak dobře je to napsané, jak přesně je to zahrané nebo jak exkluzivně je to natočené. Je tu spousta seriálů, co feminismus pracně tematizují. Tenhle feministický je, bez piruetek a velkých slov. Bludiště, které z jedné strany vypadá jako brilantně vystavěná maloměštácká tragikomedie, z druhé jako čistokrevná whodunnit detektivka. Bůh mě netrestej, že jsem řešení odhadl při třetím díle. Ale za zvuku Elvise mě stejně rozvibrovalo. Love them all, those wicked moms. (03.04.2017)

Trefný satirický nadhled o tom, jak starost o děti nahradila posedlost dětmi, žabomyších půtkách na krev na maloměstě i o tom, co se děje za zavřenými dveřmi domácností, když se nikdo nedívá (v "ne až tak hrozivosti" jde v důsledku o jedno z nejmrazivějších ztvárnění domácího násilí vůbec). Spíše než o adaptaci jde sice o doslovnou ilustraci předlohy, ale ta je natolik nosná i tématy bohatá (jakkoli na oddechové straně spektra), že to spolu s výtečným obsazením rodičů i potomků bohatě stačí ke spokojenosti. Problém je jedině délka; přeci jen sedm epizod na něco málo přes čtyři sta stran je silná káva sama o sobě. Nemluvě o tom, že už i předloha se potýká s mlácením prázdné slámy ve střední pasáži. Paradoxně přes veškerou doslovnost to má však oproti předloze značně odfláknutý závěr, kde nejen že se nedostane na důstojné uzavření veškerých linií, ale ony dokonce některé v této verzi ani nedávají smysl. (10.03.2017)

Naprosto luxusní herecké obsazení z tohoto seriálu udělalo must-see, který mě po prvním díle nechal značně rozpačitý. Jak se to ale postupně rozehrálo, tak nemůžu říct, že by mě to nezaujalo. Feminismus z toho vystřeloval všemi směry. Čekala jsem na konci asi větší odhalení, protože takhle jsem vyústění zápletky odhadla zhruba ve třetím díle, to se sice nekonalo, ale nebere mi to dojem z celkového seriálu. Je sice značne vláčný, jako všechno od HBO, a objevuje se tam spousta dějových linek, které vlastně nejsou vůbec podstatné, ale na sedmidílnou minisérii super, nemůžu říct, že bych se nudila, nebo nebyla zvědavá na další díly. 4* (05.04.2017)