Les Enfants
Obsahy(1)
Sedmiletý Ernesto přitahuje pozornost svého okolí hned z několika důvodů. Přes svůj mladý věk vypadá na čtyřicet a zároveň se jeví inteligentnější než kterýkoli z jeho vrstevníků. Právě tento důvod jej dovede k odchodu ze školy, do které stejně odmítá chodit, protože jej nebaví učit se novým věcem. I když rodina jeho jednání podporuje, nedokáže si vůbec představit, co z něj jednou bude. Ředitel školy spolu s jedním novinářem jsou však chlapcovými skutečnými důvody odchodu ze školy více než znepokojeni. (Zlín Film Festival)
(viac)Recenzie (4)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Domnívám se, že zařazení do žánru komedie (otrocky převzato z IMDb) je zde čirým omylem, i přestože aspoň jedna scéna s právníkem v podání Pierra Arditiho a analýzou jakéhosi vyřčeného jazykolamu velmi zvláštní (ne však zrovna funkční) pokus o komedii připomínala. Jde o ryzí drama s hlavní postavou studenta střední školy, který až s nihilistickými sklony propadává totálnímu nezájmu o učení, o školu, o jakoukoliv činnost, o život jako takový, a my coby diváci ho v hodně minimalistickým podání sledujeme v konfrontaci s rodiči i vedením školy. Ze zpracování v režii proslulé Marguerite Durasové jsem měl však místy rozpačitější pocity. Některé scény ve mně vyvolaly silné dojmy, s pohlcující civilní atmosférou v hrobovém tichu bytu či školní třídy rozehrály velmi slušné drama s uvěřitelnými dialogy, šly patřičně do hloubky a evokovaly mi až dramata z dílny Jiřího Hubače. S citlivějším vedením děje mohl vzniknout emocionálně vyčerpávějící majstrštyk, jenže časem mě sledování těchto Dětí začalo vyčerpávat jinak a to když se v kruhu stejných postav v rodinném a školním prostřední začaly rozjíždět co chvíli i dialogy, které na mě působily naopak uměle, nepříliš uvěřitelně a se snahou být intelektuální často odkazovaly na slavné filozofy. Pomyslným „vrcholem“ byla pro mě asi scéna, když student s totálně apatickým vztahem ke vzdělání začne najednou mluvit o Hegelovi a duši. S podobně nečekanými „zvraty“ mě pak hlubší zájem o další vývoj děje začínal opouštět. *** India Song mě od paní režisérky nadchlo díky unikátnímu stylu a atmosféře, v Dětech se však Duras pokusila o klasičtější filmové drama a nějak ten silný potenciál v mých očích se svými intelektuálními zálibami částečně pohřbila. [60%] ()
C'est pas la peine. V tom je to oslobodenie. ()
Poslední film Durasové se vymyká jejím předchozím a je těžko zařaditelný, někde je charakterizován jako komedie, i když moc směšného tam není. Lze jej vnímat jako intelektuální experiment problematizující poznání skrze školní výuku. Ojedinělý komentář: https://www.imdb.com/title/tt0087205/reviews?ref_=tt_ov_rt ()