Réžia:
Galder Gaztelu-UrrutiaKamera:
Jon D. DomínguezHudba:
Aránzazu CallejaHrajú:
Ivan Massagué, Antonia San Juan, Zorion Eguileor, Emilio Buale, Mario Pardo, Algis Arlauskas, Eric Goode, Miriam Martín, Miren Gaztañaga (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vězni v horních patrech se najedí lépe než ti dole, na které zůstanou jen zbytky. Jeden muž se snaží prosadit změnu, aby všichni měli dostatek. (Netflix)
Videá (3)
Recenzie (640)
Nápad je výbornej. Má to spoustu fakt vtipných dialogů, hlavně v první části, kdy se Goreng orientuje v systému. To podobenství o lidské společnosti a její nespravedlnosti atd. je tu dost zjevný. Zajímavý je, že jsou tu negativně zobrazeny jak nejhrubší kapitalismus (urvi co nejvíc) tak socialismus (my vám to pro vaše dobro rozdělíme fér, i kdybychom vás u toho měli povraždit). Konci jsem, upřímně řečeno, nerozuměl. Někde jsem četl vysvětlení od chytrých recenzentů a samotného režiséra, ale pořád mu nerozumím. Ale celkově na Netflix film hodně dobrý. ()
Dost husté Španělsko, které je na jednu stranu krutou satirou a kritikou dnešní společnosti (pokolikáté už za posledních 40 let?). Na druhou stranu brutální, a hlavně nechutná podívaná. Sadistická zvrhlá krutost, kde se objevuje v nemalé míře i kanibalismus... Což by se mi líbilo nebýt závěru filmu, který vyšel úplně někam do prázdna. Nepochopil jsem a jako pouhá satira mi to nestačilo. Přece jen už jsem viděl hodně... /60%/ ()
Měl jsem pocit, jak kdyby se horor Kostka vyexpil do nové dimenze a tou je španělská pecka Díra. Napjatej jsem byl jak struna od kytary Bruce Dickinsona a užíval si tu minimalistickou atmosféru, kde jste žádnou z minuty nemohli vynechat, protože každá v tom uceleném ději měla absolutní smysl. Jen škoda, že závěr to trošku sejmul. Tam by se s tím asi dalo pohrát líp. ()
Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. ()
Velmi chytlavý námět, který okamžitě rozpoutává atmosférickou hru o přežití s jednoduchými, ale nekompromisními pravidly. Originální vstupní myšlenku však film nedokáže úplně dokonale rozvinout do smysluplného rozuzlení a uspokojivého závěru. Postupem času, jak se zabydlíte ve fikčním světě, začnete zjišťovat, že zápletka má své díry. Jedná se spíše o zážitkový film, od kterého není dobré čekat myšlenkové obohacení... 7/10 ()
Galéria (27)
Fotka © Basque Films
Zaujímavosti (14)
- Trimagasi (Zorion Eguileor) a Goreng (Ivan Massagué) během filmu řeknou „obvio“ („samozřejmě“) 26krát. (Maulincio)
- Natáčení celého filmu trvalo šest týdnů, z toho osmnáct dní si vyžádaly úpravy pater a příprava pokrmů. (Yoshimitsu)
- Film byl natočen chronologicky, protože Ivan Massagué (Goreng) musel během šestitýdenního natáčení zhubnout 12 kilo, aby ukázal své fyzické chřadnutí. (Maulincio)
Reklama