To nejlepší teprve přijde
Le Meilleur reste à venir
Le Meilleur reste à venir
The Best Is Yet To Come
Kamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Jérôme RebotierHrajú:
Fabrice Luchini, Patrick Bruel, Martina García, Thierry Godard, Zineb Triki, Lilou Fogli, Pascale Arbillot, André Marcon, Jean-Marie Winling (viac)Obsahy(1)
Arthur a César sú už od školských čias najlepšími priateľmi, hoci ich životy by snáď ani nemohli byť rozdielnejšie. Arthur je neurotický chemik, rozvedený a s napätým vzťahom so svoju dospievajúcou dcérou. César je voľnomyšlienkársky sukničkár, ktorý si rád užíva život plnými dúškami, vďaka čomu má vždy problémy s peniazmi. Kvôli jednému veľkému nedorozumeniu sa rozhodnú dobehnúť stratený čas a žiť svoje životy naplno, bláznivo a nezabudnuteľne. (RTVS)
(viac)Videá (4)
Recenzie (36)
Příběh dvou mužů, které pojí velké celoživotní kamarádství a zákeřná nemoc jednoho z nich, která je však kvůli velkému nedorozumění přisouzena tomu druhému, a tak se oba kamarádi snaží zpříjemnit poslední týdny života spřízněné duši, přičemž dochází i ke komickým situacím. Ten humor je ale dávkován decentně a je často spíše trpký. Více než o komedii jde o milý a zároveň smutný příběh o velkém chlapském přátelství, životní síle, a opoře, která ji dodává. Moc hezký film s dvojicí, která mne nesmírně bavila. 80 %. ()
Tenhle mile lidský příběh o jednom velkém přátelství až za hrob se tvůrcům podařilo natočit vkusně, s lehkým humorem a nadhledem. Fabrice Luchini a Patrick Bruel se do rolí dvou celoživotních kamarádů opravdu skvěle hodí. Vzájemná interakce mezi nimi se tady zdá být skoro až hmatatelná. (70%) ()
S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. ()
Patrick Bruel i oba režiséři a scénáristi figurujou v mojí oblíbený konverzačce Jméno (2012), takže jsem čekal něco podobnýho. Ale tohle je taková hořko-sladká komedie o smrtelný nemoci, kterejch se natočily mraky, a nepřináší to nic moc originálního. Aspoň se teda film neplácá vyloženě v nějakym patosu a dalo se to celkem v pohodě dokoukat, ale zároveň jsem tam ani nenašel nic, kvůli čemu bych se na to chtěl podívat někdy znovu. 60% ()
Tohle komediální drama má jednu obrovskou přednost a tou jsou herci v hlavních rolích, pánové Fabrice Luchini a Patrick Bruel to rozehráli fantasticky a já se nechala vtáhnout, podmanili si mě.. Příběh dvou celoživotních kamarádů je moc pěkný a fungovalo jim to skvěle.. Bohužel jsem celý film doufala v jiný závěr (dle názvu), takže mě tvůrci ve finále doběhli, prostě jsem si myslela, že to bude víc komedie než drama a ono to bylo obráceně... ()
Reklama