Služobníčkin príbeh

Vývoj pojmu svobody, ktrerý se historicky váže ke "svobodě od něčeho" (třeba od otrokářství nebo od pánů), ke "svobodě k něčemu" (seberealizaci nebo nebo k autentickému činu) až ke "svobodě k ničemu" - a to jsme doma tady, v obecně neurčité totalitě, i když bližší určení není zas tak obtížné. Jde ze o církevní stát (neplést s křesťanským), o nějž církev usiluje po celou dobu svého vývoje. Často se jí to skoro podařilo, mnohdy chybělo jen málo. Pozn.: Kdyby pod filmem nebyl podepsán Volker Schlöndorff, ke kterému mám stále důvěru, asi bych jej vypustil. Nicméně režie je nemastná neslaná, příliš explicitní; nalinkovaná, omalovánková notová osnova s předkreslenými notami. (21.05.2018)

Tenhle filmový kousek si zaslouží srovnání s mnohem slavnějším pozdějším filmem Potomci lidí. Tahle výborná sci-fi měla slabší literární předlohu, ale Cuarón dokázal z materiálu vyždímat maximum a natočil barvitou fresku z postkatastrofického světa, která měla obrovskou atmosféru, styl a napětí. Příběh služebnice je adaptací románu vynikající kanadské autorky Atwoodové a tenhle román patří k jejím nejlepším pracím. Kdyby se Schlöndorfovi povedlo přenést myšlenku a zasadit ji do napínavého dobrodružného příběhu, byl by to skvělý biják. Jenže Schlöndorf to pojal příliš akademicky, málo okořenil, takže vznikla nemastná neslaná podívaná. Za ledascos může nejpíš rozpočet, ale režisérova vina je nesporná. Natasha Richardson není špatná, ale dovedl bych si představit i charismatičtější herečku v hlavní roli. Velmi dobré jsou ve vedlejší úloze naopak Elizabeth McGovern a Faye Dunaway. Schlöndorf natočil evropský film, který v podmínkách amerického trhu ani nemohl dobře zabodovat a tak nějak vyšuměl. Celkový dojem: 70 %. (18.06.2006)

Chladný a smutný příběh pro milovníky pořádku a dobře barevně ladících oděvů. Solidní scénář, ale postavy působí odtažitě, polovina mírně nesympaticky a druhá polovina ještě hůř. Amerika v moci fašistů působivá i po dvaceti letech, to vše podtrženo několika nezapomenutelnými (anti)sexuálními scénami. 65%. (16.12.2011)

Znepokojivá vize dystopické budoucnosti, ve které vyniká hlavně ten nápad se sexuálními otrokyněmi/náhradními matkami. Ještě víc zneklidňující je ten fakt, že se tam všichni ohánějí biblí a náboženstvím. Logikou to ale nepřekypuje, takže vás napadají takové otázky jako: jak je možné, že se lidstvo dostalo až do tohoto bodu? Proč je třeba provádět oplodnění pomocí jakéhosi obřadu, když by to šlo i bez pohlavního styku? Proč se ty služebnice tak pokorně nechají zmanipulovat a chovají se jak brainwashed loutky? Je to prostě celé takové nedotažené. A pak je tu to zpracování, které hraničí s televizností a chabým rozpočtem. Herecké výkony raději moc nevnímat, obzvlášť u všech těch ženských dozorkyň a otrokyň - to je jak lít do očí rozžhavené olovo. Taky hlavní hrdinka (Natasha Richardson) se pořád tváří tak nějak pozitivně. Žádný náznak vzdoru a odporu - pořád má ve tváři takový ublížený, ale usmívající výraz, i když jde do tuhého. Takže až na tu původní myšlenku dost nepovedené. (30.08.2024)

Dovedení starozákonního příběhu o Jákobovi a služebnicích (otrokyních) jeho ženy Ráchel, která dlouho nemohla mít děti, do absurdity. V tom příběhu dá Ráchel Jákobovi své dvě otrokyně, aby porodily "na její kolena", tedy jejich úkol končil tím, že odrodily a dítě odevzdaly své paní. V dávných dobách to na Východě zřejmě byla běžná praxe a v té době to asi i zapadalo do pojetí rodiny, plodnosti a podobných záležitostí. Nicméně věřím tomu, že v Americe by za okolností ukázaných ve filmu něco takového bylo možné i dnes nebo v blízké budoucnosti. Ono tam totiž k podobným věcem díky zacházení s Biblí jako s neomylnou knihou platnou ve všech detailech i pro dnešní západní společnost, už dochází. Vynikající námět, který by si zasloužil lepší zpracování, ale i tak hodnotím dost vysoko. (10.02.2013)