Purpurový dážď

Sice je zde k vidění plejáda afrobuzen, avšak vizuálně hodně zdařilá podívaná s top atmosférou 80. let. Hudba, až na závěrečný songy, která zde v podstatě hraje hlavní roli, je ale jinak dosti plytká a příběh samotnej neni nijak zvlášť strhující, což se dalo čekat, ale ne vyloženě špatnej. Tři dějový linky vzájemně se o sebe tříštící, profesní, milostnej a z rodiny kde vévodí agresivní fotr trýznitel. Taky musim vyzdvihnout výběr hereček, žádný vychrtlý kostice zde nečekejte. 60% (11.04.2019)

Keby som prirovnal Purple rain k domácej produkcii, prvá by ma napadla Rabaka. Tiež sústredené LEN na hudbu a jej kvalitu, pritom propagujúce daného autora. Avšak v tomto prípade je to doplnené o familiárnu drámu a situácie, ktorými sa potĺka mladý človek. Táto fáza je suverénne najslabšia. To musí stáť enormné množstvo odvahy nalepiť sa na obrazovku a dumať nad prípadnou blamážou. Radšej si pustite Princea, ako by sa vám týmto bol znechutil. (25.07.2015)

Purpurový déšť je semiautobiografický polokoncertní film z éry ananasových vlasů a androgynních mužů, koncert obsedantně sledovatelný i když zbytek filmu se utápí v podprůměrnosti a nesoudržnosti. Prince je herecké dřevo, dějová linka je tak agresivně hloupá, že skoro přebíjí hudbu z filmu. Ta ale zůstává i dnes progresivní a Prince je stále na špičce žebříčků nejvýznamnějších popových umělců. (18.10.2020)

Je to celé o ŇOM! Prince a jeho kapela The Revolution, jedno z najgeniálnejších zoskupení, aké sa kedy pohybovali po zemskej pôde. Dej to ani veľmi nemá, Prince je nie veľmi dobrý herec, ale to čo tí ľudia predvádzajú na pódiu... bože, genialita, absolútna genialita. Neskutočné funky/new wave/new romantic/rock/rnb šialenstvo menom Prince and the Revolution. Nemusím azda pripomínať, že tento film je len a len pre fanúšikov Princea (ku ktorým sa hrdo hlásim). (13.01.2007)

Když se hudební hvězda rozhodne natočit film, dopadá to všelijak, ale většinou špatně. Sláva je navíc notně nevěrná společnice (a v hudbě to platí dvojnásob), takže po dnes obdivovaném zpěvákovi zanedlouho nemusí mňouknout ani chcíplá kočka pod jabloní. A tak je to i s Princem. Celé vaše přijetí dvacet let starého Purpurového deště je totiž závislé nejen na vztahu k němu, ale především k jeho hudbě, protože jen a jen o ní to vlastně celé je... Primitivní příběh o tom, kterak se neúspěšný a sobecký zpěvák Kid vyrovnává se svým životem a neustále řeší problémy s rodiči, skupinou, milostnými avantýrami a zaměstnavatelem, snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Ve skutečnosti je to jen chabá vata mezi záznamy Princových koncertů, dlouhými záběry na Prince ujíždějícího na motorce nebo neustále se opakujícími jízdami kamery uličkou mezi podiem a šatnou, kudy hrdina každou chvíli v různých stavech prochází. Výsledkem je prázdný film bez jakýchkoliv skutečných emocí, v němž herci přehrávají, hrdina snad vůbec nehraje a celé se to snaží hrát na umění, takže většina záběrů je protáhnutá přes spoustu tmavých filtrů. Princovi fanoušci si mohou možná přijít na své, ale tím já jsem nikdy nebyl, nebudu... a ani s tím nehodlám začínat. (20.02.2005)