Nixon

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

No film je v podstate natocenej podobne jako W. Taky tady neni nejakej linearni pribeh, ale Stone sem stridave sleha zabery z detstvi a z ruznejch obdobi Nixonovo politiky, ale tady uz je toho proste moc. Je tady desne situaci, lidi a proste se to kolikrat stava neprehlednym, ze sem se neorientoval, co ze se to zrovna deje. A jelikoz film zabira Nixona od mladi az po smrt, docela mi tu chybely rozhovory s Frostem. Ale takle se tenhle film zase s nedavnym Duel Frost/Nixon dobre doplnuje. Co se tyce Hopkinse, ten hraje fantasticky a nabizi se tu srovnani s Langellou. Opet tu je urcita podobnost s Nixonem, ale perfektni to neni a i kdyz je Anthony Hopkins fakt famozni, chybi mu oproti Langellovi jedna vec a tou je jeho chraplak, diky tomu neni Nixon v podani Hopkinse misty tak charismatickej, jak mel bejt. No a jinak z ostatnich hercu nevim koho zminit, nikdo uz nak nevycuhuje, ale nikdo to ani nekazi a sesla se tady fakt hvezdna sestava. Zminil bych snad jen McGinleyho v roli prodavace nebo co, ale ma rolicku asi minutovou. Celkove si film ty tri hodiny udrzuje slusny tempo a nenudi, akorat konec je mozna lehce protahovanej, ale Stone ma na konte precejen lepsi kousky. (27.02.2009)

Stone rád provokuje a vyžívá se v rýpání temných časů americké historie. V tomto snímku se zaměřuje na život kontroverzního prezidenta Richarda Nixona, který jako jediný, musel rezignovat na svou funkci. Film výborně funguje, jako doplnění znalostí a Anthony Hopkins je také výborný, ale snímek je až zbytečně dlouhý a oproti takovému J.F.K. (stejný režisér, také 3 hodinová délka) toho pro diváka tolik nenabízí a v mnoha ohledech i dost nudí. (18.03.2014)

║Rozpočet $44miliónov║Tržby USA $13,681,765║Tržby Celosvetovo $34,668,249║ Stone to teda vie namiešať. Spočiatku nie príliš chytľavé, Nixon ako postava príde dosť otravná, postupom času si ale človek ma neho zvykne a tie jeho lapsusy začne vnímať, riadny despota, amerikánci sa nezaprú, vlastenci ako svina, ozaj raz vykúpu tento svet v krvi. /70%/ (29.12.2009)

"Co jsem provedl? Otevřel jsem nás Číně, uzavřel mír s Ruskem, ukončil jsem válku. Bože proč mě tolik nenávidí. To je neuvěřitelné až chorobné." Chvíle, kdy se Richard Nixon (za přítomnosti  tehdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera) takto modlí, patří za mě (i díky skvělému herectví Anthony Hopkinse) mezi ty nejsilnější momenty v celém snímku. Oliver Stone je znám svým liberálním pohledem na svět (a protirepublikánskými postoji) a o to víc mu podle mě stojí ke cti, že v tomto snímku natočil velmi vyvážený pohled na tohoto amerického státníka. Zazní tu větičky označující Nixona za "nejčernější temnotu" či "nádor na prezidentském úřadě" a pak možná i výstižný citát již zmiňovaného Kissingera: "Je to tragédie, protože měl opravdu v rukou moc, ale neměl na to charakter…." Přesto snímek nezastírá i jeho pozitiva a ukazuje i na těžkosti, s nimiž nebylo jednoduché se vypořádat (včetně těch, co si nesl coby bolestné prožitky ze svého dětství). Nixon to neměl jednoduché třeba i v tom, že se musel vypořádat s paradoxem, že i kdyby stokrát vyhrát volby, lidi ho prostě milovat nebudou. Musel se taky vypořádat s tím, že zatímco když se lidé dívají na Kennedyho "vidí jací chtějí být", při pohledu na něj, "vidí jací jsou". A měl koneckonců i smůlu "biblických rozměrů", že musel skončit kvůli "nějakému vloupání". Film ale nekončí nějakým smutněním či vzdycháním nad nepřízní osudu, ale Nixonovým skvělým (předpokládám autentickým) projevem na odchodnou z úřadu, jehož poselství (s použitím citátu Theodora Roosevelta) je nadčasové: "Někdy máme procit, že když nejde vše podle plánu, když nám umře milovaná osoba,  když prohrajme volby, nebo utrpíme porážku, tak je konec ale to není pravda.  Je to vždycky nový začátek, protože blaženost nepřihází, když Vám všechno jde. Blaženost přichází, když Vás pokoušejí, když schytáte pár ran, pár zklamání, když na Vás padne smutek. Bez toho, aniž byste spadli do té nejhlubší propast, nemůžete poznat jak nádherné je stát na vrcholu."       (08.08.2022)