Divoch

Poněkud nenáročný ale rozhodně příjemný snímek natočený v atraktivním prostředí mořského pobřeží vyrovnávající dosti slabší zápletku a dialogy, kterým nedokáží vdechnout přesvědčivost ani jindy bravurní herecké hvězdy jako Pištěk nebo Nedošinská. Ale na bezstarostný prázdninový večer celkem vřele doporučuji. Vzhledem k ročníku vzniku filmu přidávám jednu hvězdičku navíc. (07.07.2013)

Ta ženská se smála, jako když se hrbatej kutálí po schodech, děsné. Celkově jde o takovou veselou nánu, ech, pardon, komedii, jak jinak že, smutná komedie, to by bylo smutné. No, především by Vlastička potřebovala pořádně zmlátit a opakovat to dennodenně tak dlouho, až by se umoudřila. Herci kvalitní, snaha byla, dějově ucházející, takový banální příběh jako tolik jiných, jen je posunut trochu do ciziny. Nenudil jsem se nějak moc, ale taky nějako moc nebavil. (16.11.2015)

V mnoha ohledech jde o pozoruhodný film. Komedie zasazené především do exteriérů, navíc v zahraničí, nebyly úplně běžné. Vlastně si vybavuji jen Tři kroky od těla K. Lamače, které se odehrávají v Cannes na francouzské riviéře. To ale není zdaleka vše. Rozbor hereckého obsazení by vydal na mnoho řádků. V době natáčení pětatřicetiletý Wanka, který s herectvím začal až v osmadvaceti, ovlivnil zvláštním způsobem dynamiku mnohých scén. Jeho projev byl introvertní, jakoby vláčnější a pomáhal mu vytvořit auru tajemna. Pro českou kinematografii je škoda, že byl o dva roky později zapuzen českou veřejností. Pak tady máme Nancy Rubensovou, která ve svých jednadvaceti hrála patnáctiletou divošku s temperamentem, který plně vynahrazoval rezervy v hereckém projevu. Role jí krásně sedla a dala vyniknout jejímu příjemně zvonivému smíchu. Bylo osvěžující ji sledovat i poslouchat. Mnoho dalších filmů nenatočila; v konkurenci velkých hereckých osobností, navíc ve složité době, obstát nemohla. Další poněkud záhadnou herečkou byla Truda Grosslichtová. Jen díky druhé světové, která ji přiměla stáhnout se kvůli svému původu do ústraní, není součástí pamětnické síně slávy. Lehce raritní jsou také dvě roličky, dnes bychom řekli camea Pivce a Marvana, kteří pronesli každý snad jen pět vět. Naopak role hereckých matadorů Pištěka a Nedošínské, můžeme brát za zlatý standard. A na závěr jsem si nechal Čeňka Šlégla. Pro všestraného umělce, který si o rok později vyzkoušel i post režiséra, byl Divoch prvním realizovaným scénářem. A nutno říct, že na první pokus to nebylo špatné. Pravdou ale je, že zvláště v závěru už to bylo překombinované a že náhoda s jakou se Mirek dostal právě do Jugoslávie a do konkrétní vily a ještě jako poutník... . Ale tak jako u ostatních filmů pro pamětníky i tady je potřeba divácká vstřícnost...je to devadesát let stará komedie. Navíc udělaná lidmi, kteří mnoho zkušeností neměli. (27.07.2024)

Př��jemný a ničím nenáročný romantický film, který si vás nejvíc získá hlavně krásnými jugoslávskými exteriéry a také nádherným vzevřením Nancy Rubensové. Jak ta byla ve svých jednadvaceti letech nádherná a jak jí to v těch "klučíčích šatech" seklo! No, raději půjdu dál... I přes výše zmíněné vlastnosti má film také něco, co jej v mých očích sráží. Jednak naprosto nesnesitelného Theodora, kterého bych nejraději někam zamkl a zahodil klíč (možná to bude tím, že mi občas připomínal hodně přehnanou verzi mé osoby), a taky docela jednoduchou, až triviální, zápletku. V podstatě se ve filmu stane strašně málo a ani to není obohaceno nějakými nepředvídatelnými a neočekávanými zvraty - sázka, příchod, láska, prohlédnutí, odmítnutí naschvál, neštěstí a zase láska. To buhužel na víc jak tři hvězdičky nestačí. (09.12.2010)

Divoch je česká verze filmového přepisu oblíbeného románu Miloše Křenovského z Hvězdy, který filmařům později posloužil také jako autor předlohy Vandiných trampot. Pod názvem Rote Rosen - Blaue Adria vznikla souběžně verze rakouská. Obě spojuje především hlavní role hraná Rolfem Wankou, jenž je zde jako Rudolf Vanka v roli Mirko Rollina, šéfa auto-továrny. V této převlekové roli šéfa za sluhu je Rolfi zcela na svém místě, má zde opět mnoho příležitostí k variování všech svých osvědčených hereckých praktik. Ostatně není náhodou, že právě sympatický Wanka byl klíčovou postavou pěti dvojprodukcí z let 1935-1937, kdy jeho sláva kulminovala u nás, i u sousedů. Divoškou je zde Nancy Rubensová, která je více přírodním úkazem, než-li skutečnou herečkou. Její první film Světlo jeho očí měl premiéru pouhých pět měsíců před dubrovnickým dobrodružstvím, při kterém již získala celý film pro sebe. Vlivem jejího spontánního výkonu se celek stal mnohem doslovnějším a komediálnějším, než-li je jeho rakouský bratříček. V této české variantě také více oceňuji delikátní Trudu Grosslichtovou v adekvátním páru s Frantou Paulem. Koho ale nesnesu, je Břetislav Hrstka, který se v páru s Antonií Nedošinskou a v zaměstnání u Theodora Pištěka zasloužil o nevkusné posílení teze o dominantním postavení výlučně tělnatých komiků. Nicméně konec dobrý, všechno dobré. Tedy v české verzi je to Wanka, který svou Divošku doběhne, v rakouské je to naopak. A jako speciální bonus pro znalce obou verzí je tu báječný vtípek, kdy v žárlivé scéně Rolf pojme k tanci představitelku Divošky z rakouské verze Roszi Czikós a Nancy Rubensouvá na něj jen vzpurně kouká, v rakouské se jejich role samozřejmě prohodí. Pikantní. (09.06.2010)