Se sei vivo spara

Podivné, nesouvislé, antiwesternové (prolíná se tu více žánrů, krom dvou uvedených, ještě třeba komedie aj), náboženské, homosexuální (černí kaubojové), občas směšné (tucty kulek, které nezasáhnou jasný cíl, spolu s tím, že tu pistolníka nevidíte skoro vůbec nabíjet) a jinak i dost nudné. Na svou dobu film šokuje velmi dobrým explicitním násilím (operace a vyjmutí zlaté kulky, skalp indiána atd). Milian jako obvykle dobrý a film je určen především jeh fanouškům a fandům raných špaghetty. Vizuální stránka a stylistické tóny jsou výborné, stejně tak jako místy až surrealistická atmosféra, která panuje ve městě a luxusní melodie. Pro někoho tedy možný zajímavý atypický a silně nekonvenční Eurowestern, já však jeho kvalitu posoudit nedokážu a dost, jak už jsem psal, jsem se nudil a občas nevěděl co se na obrazovce vůbec děje. Připadalo mi to vše nějak moc složitý. To se radši podívám na klasický akční špageťák s jasným poselstvím a s jasnými hrdiny a antihrdiny, ale režisér Giulio Questi, stojí i tak za širší prozkoumání. (28.01.2011)

Hodně netypický zástupce spaghetti westernu, jednak díky poměrně brutálním scénám a především pak díky opravdu zvláštnímu schématu děje, který tento film posouvá z brakového žánru blíže k evropskému artovému filmu. Klasická zápletka krevní msty, typická pro tento žánr, je nečekaně vyřešena během první půlhodiny a následuje studie špatných lidských vlastností, z nichž vyčnívá hrabivost nebo násilí na ženě. Hlavní postava, ztvárněná skvělým Tomasem Milianem, tím vším vcelku nezúčastněně prochází, aby na konci potrestala několik málo bídáků a zmizela v dáli. I přes svou výlučnost a kultovní postavení především ve Spojených státech si mě tento film nezískal, tak jak jsem předpokládal. Zřejmě za to může téměř dvouhodinová délka, s kterou moc neladí pomalý a nepříliš akční děj. Bohužel na tom nic nezměnila ani výborná kamera a na svou dobu silně netradiční střih. V anglické verzi je tento film známý jako Django Kill... If You Live, Shoot!. Ve skutečnosti nemá tento film s djangovskou sérií nic společného, název byl přídělen kvůli velkému úspěchu původního Corbucciho filmu s Francem Nerem. (11.01.2008)

Spaghetti-westernová alegorie s notnou dávkou nihilismu a několika děsivými, ve své době až šokujícími výjevy. K tomu připočítejme absenci kladných nebo hrdinských postav, bezútěšnou atmosféru a máme tu náběh na pořádnou depku... No přiznám se, že jsem asi čekal něco trochu jiného, více na způsob Jodorowského, něco artovějšího, snovějšího, v žánrech je tu napsán horor, tak možná i něco strašidelného. Ne že bych byl nakonec zklamaný, ale úplně mi to nesedlo. Banda úchylných kovbojů byla super, charaktery správně odpudivé, nicméně příběh mě moc nezajímal, děj chvílemi nudil a například linka s holkou drženou ve věži mě vyloženě otravovala. Přesto musím říct, že ve mě snímek něco nepopsatelného zanechal. Pro podobné podivnosti jsem měl vždycky slabost, takže v budoucnu se k němu asi ještě vrátím a zkusím mu dát druhou šanci. Na tohle musí mít člověk náladu. (14.10.2024)

Dlouho jsem kolem údajného spojení hororu a špaget jen tak kroužil. A měl jsem u toho zůstat. Western z Absurdistánu s dvěma gore okamžiky a bizarním dějem, kde všichni jednají jako pacienti Psychiatrické nemocnice v Bohnicích s širokou škálou všemožných diagnóz. Téměř vše, co se ve filmu odehrává, spěje do jakéhosi podivného "nikam" a "překvapivě" tam i skončí. Ok, zřejmě umělecký záměr páně režiséra a výsměch principům nejen žánrového způsobu vyprávění, respektuji. Pro mne ale zároveň také dvě hodiny utrpení a sžíravé nudy při jeho onanistické filmové zrůdností. Odpad, Milian nemilian. (23.11.2016)

Toto je špagety klasika, ktorá sa vyskytuje vo všetkých rebríčkoch s výberom najlepšieho z tohto žánru... ale príliš tomu nerozumiem. Rozhodne je to iné ako tradičné italo westerny, ale nie je to príliš dobre natočené a mal som dojem, že scenár písali zo dňa na deň počas natáčania, a odvíjalo sa to aj podľa toho, koľko večer vypili. (25.03.2018)