Smysl života

Tohle nebude zdaleka pro každýho, a to nemluvím o tempu filmu, ale o jeho náladě. Tohle je prostě život, ten umí bejt hodně smutnej a vy jen doufáte, že se to někdy zlepší. A když se to furt nelepší, přicházejí nejsilnější momenty filmu. Ticho a pozorování detailů. Na náladě mně film vůbec nepřidal, snad jen ten usmiřovací konec beru lehce pozitivně. Velmi dobrý film. (04.12.2020)

Vztahových dramátek při svý práci vidím víc, než bych chtěl a žádné mě letos nedostalo tak jako rakouské Was wir wollten (Netflix). Inteligentní a elegantně natočený debut Ulrike Kofler o tom, jak je někdy obtížné pálit mosty a žít s pocitem, že něco podstatného schází. Není to depresivní, má to v sobě lehkost a ironickou hranu filmů Maren Ade. I ten sentiment tu sedí, protože to není únik od problémů, ale jejich bytostná součást. Kandidát na můj letošní top 10. (17.11.2020)

Také, zo života... Ten kto nemá, závidí. Ten kto má, si neváži. Veľmi silný kontrast s vysokým potenciálom otvorených možností, kam by sa mohol celý film uberať. Ale nemám pocit, že by tvorcovia tohto filmu až tak úplne využili túto možnosť, hoci pravidelne sa tu objavovali tie kontrastné momenty zvyšujúce napätie medzi manželmi aj obomi pármi. Ja by som uvítal trochu psychologickejší rozmer, ktorý by sa mohol prejaviť v dialógoch. Určite by to nebolo na škodu a mohlo to ešte viac okoreniť celý spád deju. Ale každopádne, zaujímavý film, určite na zamyslenie. Silnejšie 3* (14.11.2020)

Vzhledem k faktu, že o Ulrike Kofler nevím absolutně vůbec nic, tak se jí tohle psychologické drama povedlo na výbornou. V čem je skutečně smysl života? Naplnit manželství dětmi a nebo se rozhodnout žít naplno i bez rodičovských závazků. Abych pravdu řekla, tak v jedné věci jsem (kromě jiných ) manžela naprosto chápala a na to jak byla manželka inteligentní bytost, nevím co vlastně od něj víc očekávala. Jí se do té hlavy dívalo hůř, ale to jsme asi my ženy všeobecně někdy málo průsvitné. Nečekejte žádnou velkou akci, to by jste byli zklamaní, ale kdo chce tiše naslouchat jejich vnitřnímu já, tady má určitě šanci. (20.11.2020)

Poslouchal jsem na Was wir wollten chválu v kritickém týdeníku Čelisti. Hlavně Schmarc na film pěl Ódy jak na radost, ale z mého pohledu se nejedná o nic uhrančivého. Pomalé tempo nemusí vadit, když je vyplněné něčím přitažlivým či zajímavým. Nicméně tento film je z velké části tak uměřený až působí naprosto unyle. Možná, že profesionální kritik dokáže najít v takovém stylu vyprávění kvality, ale běžný divák se prostě bude jen nudit. Je to škoda, protože v několika málo dramatických situacích dokáže být najednou film silný. Pokud jich je ale v devadesáti minutách asi tak pět se stopáží 10 minut, tak to ničím jiným než nudou nezavání. Zachránit by to aspoň trochu mohly herecké výkony spojené s charismatem hlavních protagonistů. Jenže to Wilson chybí a ještě víc ho kupodivu postrádá M´Barek. Oba dokonale naplňují feeling z tohoto filmu - nudááá. (05.12.2020)