Honzíkova cesta

Narozdíl od jiných filmů určených výhradně pro děti a mládež, toto klidně může zhlédnout i dospělý divák. A to díky roztomilosti, provedení, "starému" zvuku a jiným dnes už takřka archetypálním, přesto však kumštýřským atributům. Samozřejmě se musí přihlédnout k tomu, že film byl natočen v padesátých letech, tedy těsně po nástupu komunistů k moci. Takže nám chce film vylíčit společnost plnou lásky, porozumění a i budování. Čekal jsem, kdy se objeví klasický komunistický výlev a dočkal jsem se, to když děda veze povozem Honzíka domů z nádraží a vypravuje mu, jak je všechno družstevní, jen ten pes Punťa je jen jejich. Ale čert to vem. Pokud to člověk umí svému dítěti vysvětlit, tak je to jen malá vada na kráse. PS: Půvabný byl herecký výkon představitele malého Honzíka. (20.07.2009)

Moc pěkný film, nechápu že má tak nízké hodnocení. Samozřejmě, je třeba ho hodnotit očima malého diváka, pro kterého je určen! To možná některým zdejším uživatelům uniká. Film má krásnou poetiku, přírodu, dětští hrdinové jsou sympatičtí (a nejen oni). Je to laskavý, pohodový příběh, který bych dětem pustila stokrát raději než některé moderní blázniviny. (19.11.2008)

Hezky to napsal SPORTOVEC ! - tak hezky, že jsem svůj čerstvý příspěvek seškrtal na třetinu, a i tu jsem si nakonec mohl odpustit. Soudě podle tří děl, která jsem doposud zhlédl, Vošmik věřil tomu, co dělal, a dělal to jako málokdo před ním i po něm. Dnes jeho obraz dětského ráje na zemi, ukotveného v tradičních (spíš než "budovatelských") hodnotách působí jako balzám na duše lisované obrazově-zvukovou kulisou v chroustárnách kukuřice. Že by většina dětí 21. století o takovou léčbu nestála, svědčí v neprospěch nikoli Vošmika a Hofmana, nýbrž 21. století. Jako dílo výchovné "Honzíkova cesta" nemá chybu. Nevadí mi ani výstup s koníkem : myšlenka, že něco patří všem a kdokoli si to může půjčit pro vlastní potřebu, mě jednak nepopuzuje, jednak se jak známo nezrodila za stalinismu. Být dítětem, dal bych filmu čtyři nebo pět hvězdiček. (04.09.2015)

Děti hrají dobře. Svým přirozeným vysupováním dokáží i po letech pobavit i dojmout. Obzvlášť hlavní role se podařila výborně obsadit. Z vynikajících dospělých herců se svého partu nejlépe zhostili Vlasta Chramostová a Otomar Korbelář. Karel Höger se pěkně vyjímá na plakátě, ale ke své roli učitele přistupuje poněkud ospale. Baldová a Hlavatý se k sobě moc nehodili, jelikož Baldová je o dvacet let starší - mohla hrát klidně prababičku. Spolupráce Havelka - Vošmik tentokráte dopadla lépe než později ve filmu Táto sežeň štěně - hudba je skvělá. Vošmikův debut dopadl na výbornou. Film po právu získal mezinárodní ocenění a i zařazení do zlatého fondu české kinematografie je naprosto na místě. (09.05.2014)

Film je více méně doslovným přepisem Říhovy knížky, některé výrazné pasáže ovšem scházejí. Například „kultovní“ kapitola o družstevním vajíčku. Režisér zřejmě vycházel z toho, že dědeček už dříve Honzíkovi princip družstevnosti vysvětlil na bázi koníka, vajíčkem se tedy asi nechtěl opakovat. Kladem filmu – vedle struny nostalgie – jsou představitelé dětských rolí, záporem totální absence nějaké zápletky. To ale vzhledem k literární předloze nemůže překvapit. (16.03.2006)