Wu hu jiang zhi jue lie

Už v jednom legendárním českém filmu jste mohli slyšet nesmrtelnou větu "Neber úplatky nebo se z toho zblázníš". Velká škoda pro jednu policejní partu, že nemá nakoukáno, protože když pro sebe ve filmu Erica Tsanga uleje deset milionů dolarů (hongkongských), ještě netuší, že se to může krutě vymstít. Je to jednotka jako každá jiná - poctivý inspektor (Lau Ka-Yan), pár drsňáků, ale i nerozvážných mladíků (především kamarádi Andy Lau a Tony Leung Chiu-Wai). Když po přepadovce, na které došlo k předání peněz mezi gangy, přistihne policejní inspektor svého vlastního bratra Tanga, jak utíká s deseti milióny, nechá ho ze soucitu běžet. Jeho dva podřízení se pak rozhodnou peníze stopit a lákadlo zajištěné budoucnosti nakonec sáhne po všech, s výjimkou poctivého Tama. Pro Triády těch deset milionů znamená nepatrné plivnutí, ale Tang jim všechno vykecá a s vědomím, že vaše peníze si rozdělili policajti, kteří zatkli i pár vašich kamarádů, se prostě žít nedá. Původně "nevinné" přilepšení k důchodu tak nabírá na osudových obrátek a každý z členů jednotky se zaplétá hlouběji a hlouběji do ilegální činnosti a podrazů. Tang je vydírá čím dál tím víc, až definitivně mladíci ztratí nervy a dojde k prvním úmrtím. Eric Tsang natočil svůj film v roce 1991 kdy sice nebyl film o Triádách ničím zvláštním, ale The Tigers byl bezostyšně namířen přímo do policejních řad, korupce v tomhle filmu zasahuje všechno a všechny a jakkoliv byl ještě tehdy Tsang znám jako milý chlapík a komik, tady nešetřil vůbec nikoho a namíchal nečekaně depresivní koktejl, i přesto, že na začátku se snímek fikaně tváří jako lehký akčňák o báječných poldech (a kočkování mezi Andym Lauem a Tonym Leungem vypadá hodně uvolněně), jenže pak přijde na špinavé peníze a Tsang otočí o sto osmdesát - začínáme sledovat do posledního detailu propracovaný rozklad poctivých policistů, z některých se stanou lidské trosky, ostatní to do tohoto stavu ani nestihnou dotáhnout. Tohle bylo možné hlavně díky hercům a Tsang věděl jak si vybrat. Především Lauovi ten přechod dokonale věříte, Lau Ka-Yan zas nemusí příliš mluvit, ale jeho mimika vyjádří, co je potřeba. Akce ve filmu příliš není, až ve finále, kdy se Tung dostane v Triádách na důležitou pozici a začne hrdinům krutě zatápět, ale to už se dá hovořit spíš o finále. Tsang se nesnaží zaujmout přestřelkami nebo honičkami, jde si tvrdě za svou jemnou psychologickou studií a řeže do hrdinů hlava nehlava, takže s nimi nakonec soucítíte (i s tím frackovitým Lauem). A musím říct, že po až příliš komplexním Jiang Hu (2004) mi přišel The Tigers jako ohromně osvěžující podívaná, protože se tu nic neschovává za všemocná slovní moudra, nikde nevidíte snahu o artové podání nebo mnohoznačnost. Tsang prostě ví co chce říct a jde si za tím od první minuty, aby vám na konci vtloukl do hlavy poslední hřebík s šokující samozřejmostí. Občas bych si přál, aby se ti mladí "talentovaní" režiséři vrátili ke starým VHSkám, které mají pod postelí a místo nových neotřelých postupů a experimentů strávili pár hodin s klasikami na nichž vyrůstali. Možná by pak pohled na současnou hongkongskou kinematografii byl o dost veselejší. Ale to je jen povzdechnutí veterána, ignorujte ho a berte to tak, že The Tigers stojí za to vidět, i když jste o tomhle filmu velmi pravděpodobně vůbec neslyšeli (ještě před třemi hodinami jsem na tom byl stejně ;). 70% (20.04.2017) (menej) (viac)