Štístko

Štístko není komediální nálož, jak bychom mohli očekávat podle obsazení a Billyho Wildera za kamerou, na to je děj až příliš košatý a doplněný o několik dramatických až smutných odboček. Co ovšem filmu dodává šťávu, je interakce mezi sucharským a dobráckým Jackem Lemmonem a obhroublým, cynickým zmetkem Walterem Matthauem, který svou oscarovou roli ještě upgradoval o 9 let později ve snímku Na titulní straně. Když se spolu baví tihle dva, roztáčí mezi sebou kolotoč vtipných hlášek a prupovídek, jak jsme ostatně zvyklí z jejich následujících hereckých spoluprací. Nebýt těchhle dvou, jednalo by se o průměr, takhle si Štístko zasluhuje vyšší hodnocení už jenom z toho důvodu, že se na plátně poprvé sešla nejlepší americká komediální dvojice všech dob. (02.10.2011)

Film, který není barevný asi hlavně z toho důvodu, že sám vidí věci černobíle. Ale jinak jde o nadprůměrnou konverzační komedii, kompenzující nedostatek humoru inteligencí dialogů. Příběh je rozdělen do několika kapitol, téměř každá kapitola se odehrává na jediném místě, což filmu trochu nešťastně přidává na divadelnosti. Moc pohybu do veskrze statického děje nevnáší ani na vozík ze zištných důvodů upoutaný Jack Lemmon (že by opožděná reakce na Okno do dvora?), to už spíše jeho švagr, zákeřný právník v podání excelentního Waltera Matthaua, jenž věčně pendluje po místnosti. Jedná se o další delší komedii s poselstvím, kterou když se někdo snaží natočit dneska, většinou mu vznikne otravně rozplizlé „cosi“. Málokdo dokáže navázat na lehkost stylu Billyho Wildera, málokdo dokáže napsat vcelku obyčejný příběh, který drží vaší pozornost výhradně za pomoci kanonády dialogů po celé dvě hodiny. Není to jeho nejlepší film, dokonce ani jeden z nich, stále to ovšem je jeden z příjemnějších způsobů, kterak u televize strávit večer, po jehož skončení netoužíte dlouho dumat nad nesmrtelností chrousta, ale prostě jenom vstát a odejít. 65% (14.08.2007)

No, co vám budu povídat, nadšením jsem na rozdíl od Harryho zrovna nehopsal. Tím nechci říct, že by šlo o špatný snímek, jen si mě ten příběh ani jeho provedení příliš nezískaly. Námět sice nepatřil k záležitostem, které by kladly vyšší nároky na divákovy mozkové buňky, přesto si myslím, že kdyby se tvůrci soustředili jen na pojistnou událost, mohli z toho vykřesat komedii, u jejíhož hodnocení bych nelitoval čtvrté hvězdičky, protože Walter Matthau tady byl v roli štědrého zastánce svobodných matek Willieho Gringriche skvělý a tak nějak si film ukradl pro sebe. Tím, že příběh rozmělnili mezi tři témata, u mě příliš nezabodovali a tím závěrem celou záležitost úplně zazdili. Musel jsem trochu vychladnout, protože bych ve svém rozpoložení hned po skončení snímku nad dvě pěticípé určitě nešel. A uznávám, že už pro výkon Waltera Matthau by mi to bylo následně líto. / Poučení: Není nad právníka v rodině. (27.04.2023)

Stopáž vs zábavnost je objektivně maximálně na tři, ale za tu vloženou scénku s čísly dresů bod přidám. Nápad s fingovaným podvodem je dobrý, ale na dvouhodinový film to prostě nestačí. Film částečně reflektuje rasové problémy tehdejší doby, především ve stereotypním vnímání černošské "menšiny" detektivem Purkeym. Viděno v prvním dabingu (ČT 1995), jenž lze označit za kvalitní (potěšil především Stanislav Zindulka v maličké roli doktora). (06.12.2014)

Walter Matthau si za roli vychytralého a vydřidušského advokáta svého oscara právem zasloužil! Kéž by se stejně spravedlivě ceny filmové akademie rozdávaly i dnes. Ale zpět k filmu. Billyho Wildera mám stále radši a jeho filmy jsou téměř nadčasové. Já jsem se při téhle komedii moc dobře bavil a víc jak dvouhodinová délka nebyla vůbec znát. Už aspoň kvůli tomu zábavnému výkonu Waltera Matthaua, jenž mu mimochodem způsobil srdeční infarkt při natáčení, je nutné se na tenhle milý film podívat. Zábavné a vtipné i po bezmála padesáti letech. (28.01.2013)