Charles Blavette

Francouzský herec Charles Blavette patřil k výrazným představitelům vedlejších rolí v umělecky hodnotných filmech Marcela Pagnola, později jej jako typ prostého venkovana z jižní Francie začali vyhledávat i další režis��ři a na své konto nakonec nastřádal přes padesát filmů. Narodil se v Marseille, a i když známe jména jeho rodičů, o jeho dětství nejsou prakticky žádné informace, víme ale, že předtím, než se dal k divadlu, pracoval jako kuchař.

Charles Blavette se od mládí zároveň věnoval divadlu a jako představitele poměrně velké role ve filmu JOFFROI (1933) si jej vyhlédl Marcel Pagnol, který často točil na jihu Francie. Blavette se pak stal součástí Pagnolova stálého hereckého týmu a další velké role vytvořil v následujících filmech zasazených opět do venkovského prostředí Provence (ANGELE, 1934; PEKAŘOVA ŽENA – La femme du boulanger, 1938). Kromě Pagnola jej několikrát přivzal ke spolupráci například Jean Renoir, velkou příležitost pak dostal po boku Jeana Gabina v dramatu S.O.S. (Remorques, 1941). Tento film realizoval Jean Grémillon, s nímž Blavette v době okupace pracoval vícekrát, do umělecky hodnotného snímku PEKELNÉ ÚDOLÍ (Le val d′enfer, 1943) jej přizval také významný režisér Maurice Tourneur.

Menšími rolemi přispěl Charles Blavette i do hodnotných počinů těsně poválečné francouzské kinematografie (NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ – Quai des Orfevres, 1947), znovu pracoval také s Marcelem Pagnolem (MANON OD PRAMENE – Manon des sources, 1952), z nově nastupující generace režisérů jej několikrát angažoval André Cayatte (MILENCI Z VERONY – Les amants de Verone, 1948; MEČ A VÁHY – Le glaive et la balance, 1962). Jednu z hlavních rolí strýce hlavní hrdinky hrál ve Villiersově oceněném dramatu ŽIVÁ VODA (L′eau vive, 1958). Velkou příležitost dostal znovu od Jeana Renoira (SNÍDANĚ V TRÁVĚ – Le déjeuner sur l′herbe, 1959), po boku italské hvězdy Alidy Valli hrál ve filmu TAK DLOUHÁ NEPŘÍTOMNOST (Une aussi longue absence, 1960).

V závěru své herecké dráhy Charles Blavette přijal několik nabídek i z televize, ve filmu se objevil naposledy po boku Jeana Gabina (ZAHRADNÍK Z ARGENTEUIL – Le jardinier d′Argenteuil, 1966). Své původní povolání kuchaře a lásku ke kuchyni jižní Francie zúročil Charles Blavette úspěšnou kuchařskou knihou Moje provensálská kuchyně (Ma Provence en cuisine, 1961).

Charles Blavette zemřel v nemocnici v Suresnes 21. listopadu 1967 ve věku 65 let.

Pavel "argenson" Vlach