V. Ch. Vladimírov

V. Ch. Vladimírov (uváděn i jako V. Ch. Vladimirov) se narodil jako Vladimír Chinkulov 20. ledna 1890 v moldavském městě Kišiněv, které v té době patřilo pod Ruské impérium. Měl pocházet ze staré ruské šlechtické rodiny. I přes velký odpor své rodiny se už jako mladík zajímal o divadlo a dramatické umění. Nezájem a odpor rodiny k jeho uměleckým zájmům v něm vyvolaly myšlenky na sebevraždu.

V Kišiněvě však hostovalo moskevské Solovcevovo divadlo, jehož režisér V. Ch. Vladimírova přijal do angažmá. Odešel s divadlem do Moskvy, kde získal první herecké a zkušenosti a úspěchy. S divadlem pokračoval v Kyjevě a v Oděse, i u Ruské imperátorské divadelní společnosti. Započal i s hraním v ruském filmu.

Ovšem po Velké říjnové socialistické revoluci uprchl roku 1920 i s ruským divadelním souborem do československé Prahy. Zde se uplatnil především v práci pro film, současně se ale věnoval i divadelní činnosti jako člen Sdružení ruských operních a činoherních umělců, založil První pražské ruské divadlo (se kterým až do 30. let vystupoval v zimních měsících ve vinohradské Měšťanské besedě) a roku 1925 ruský kabaret Zlatý kohout, jehož Ruský pěvecký a taneční soubor Zlatý kohout hrál ve filmech VOLHA V PLAMENECH (1934) a VÝKŘIK DO SIBIŘSKÉ NOCI (1935).

Se Sdružením ruských umělců vystoupil v letech 1921 a 1922 jako herec a režisér dvakrát na scéně Národního divadla v Praze. Jako herec a režisér se uplatnil např. v ruských hrách „Revizor“ (Anton A. Skvoznik – Dmuchanovský), „Ženitba“, „Večer spisovatele Arkadie Averčenka“ apod.

V českém filmu začínal v letech 1920 – 1923 jako hlavní mužská hvězda ve filmové společnosti Wetebfilm režiséra Václava Binovce: Jiří Voldán (ZA SVOBODU NÁRODA), herec Julius Mařan (PLAMENY ŽIVOTA), knížecí myslivec Jiří Hrdý (ČERNÍ MYSLIVCI), bratránek Theodor (ROMÁN BOXERA), tulák Solem (POSLEDNÍ RADOST), technik Miloš Vrba (NOC TŘÍKRÁLOVÁ), sekretář (MARWILLE DETEKTIVEM), především chlípný frajerský kolotočář Véna Sérink (DĚVČE Z PODSKALÍ), básník René Lorek (LÁSKA SLEČNY VĚRY), MUDr. Gall (ULIČKA HŘÍCHU A LÁSKY) a Petr Vladimír (MADAME GOLVERY). V těchto snímcích často vystoupil v partnerství se Suzanne Marwille.

Po tříleté přestávce hrál výrazné filmové úlohy v němých filmech, které i sám režíroval – PRAŽSKÁ ŠVADLENKA (sochař Jiří Bendl), BABINSKÝ (Václav Babinský), PÍSNĚ VĚZNĚNÉHO (Petr Gremin), DRÁTENÍČEK (pěstoun dráteník) a JEJÍ PRINC (dělník Pavel Horský).

Po příchodu zvuku si už zahrál jen cikána Frantu v Krňanského filmu ČERNÝ PLAMEN (1930), člena družiny v Turžanského dramatu VOLHA V PLAMENECH (1934), Dětřicha Špačka z Kostelce a hospodského Bezsudného (namluven byl Theodorem Pištěkem) ve svých filmech VĚZEŇ NA BEZDĚZI (1932) a VÝKŘIK DO SIBIŘSKÉ NOCI (1935).

V. Ch. Vladimírov se od poloviny 20. let začal aspirovat na filmovou režii. Ač měl snahy, diletantská režie a scénáře uváděly jeho snímky na dno české filmové produkce, tyto filmy propadaly u diváků i u kritiky svou uměleckou, technickou a finanční nemohoucností.

Točil rozličná poloamatérská naivní a sentimentální melodrama (např. jeden filmový plakát lákal na film Vladimírova takto: „Vaše citlivá srdce jistě ustrnou, až uzříte, co vytrpí a zkusí DRÁTENÍČEK“), v nichž se pokoušel z Milli Czivišové udělat dětskou hvězdu.

Ve 20. letech jako režisér, kdy si psal sám i scénáře a náměty, natočil němá melodramata PRAŽSKÁ ŠVADLENKA / MAMINČINY SLZIČKY (1926), BABINSKÝ (1926), PÍSNĚ VĚZNĚNÉHO / PRO CIZÍ VINU (1926), DRÁTENÍČEK (1927) a JEJÍ PRINC / SIROTEK (1927).

Některé jeho filmy se ani nedochovaly, tak se stalo i s jeho prvním zvukovým filmem, který režíroval, historickým dramatem VĚZEŇ NA BEZDĚZI (1932). O rok později velmi nepovedeně zrežíroval komedii STRÝČEK Z AMERIKY (1933) s herci Theodorem Pištěkem, Antonií Nedošinskou i Máňou Ženíškovou. Svou režijní praxi ukončil dalším diletantsky stvořeným dramatem VÝKŘIK DO SIBIŘSKÉ NOCI (1935) podle divadelní hry A. N. Ostrovského „Na rušném místě“.

V komedii STRÝČEK Z AMERIKY hrála také režisérova manželka Marie Vladimírovová. O jeho dalších osudech nemáme žádné zprávy. Víme pouze to, že herec, režisér a scenárista V. Ch. Vladimírov zemřel v 66 letech roku 1956 v Rumunsku. Ač jeho filmy znamenaly velmi hluboký podprůměr, nelze mu upřít význam filmového herce Wetebfilmu první poloviny 20. let.

Jaroslav "krib" Lopour