Viktor Turžanskij

Režisér Viktor Turžanskij přispěl do světové kinematografie bezmála devadesáti filmy, které natočil v Německu, Francii, Spojených státech i v rodném Rusku. Narodil se jako Vjačeslav Konstantinovič Turžanskij v Kyjevě a pocházel z umělecké rodiny. Původně studoval malířství a dějiny umění, v roce 1911 přesídlil do Moskvy, kde prošel průpravou pod vedením slavného K. S. Stanislavského. Ještě v předvečer první světové války se začal prosazovat jako filmový režisér, příležitostně byl i hercem a například jen v roce 1915 realizoval deset titulů, vesměs podle knižních předloh.

Po revolučních událostech v Rusku v roce 1917 se Turžanskij uchýlil na Krym, kam prozatím moc bolševiků nedosahovala. Po zestátnění ruského filmu se nakonec rozhodl pro exil a spolu s řadou dalších kolegů z filmové branže zamířil do Francie. Doprovázela jej ukrajinská herečka Natalie Kovanko (1896-1967), která byla od roku 1917 jeho manželkou, přes Turecko se do Francie dostali počátkem roku 1920.

Natalie Kovanko byla ostatně hvězdou jeho prvních filmů natočených ve Francii počátkem dvacátých let, stejně tak Turžanskij angažoval i další ruské emigranty, jako byl například Ivan Mozžuchin (CARŮV KURÝR – Michel Strogoff, 1926). I když se ve Francii začal prosazovat jako samostatný a úspěšný tvůrce, například na slavném filmu Abela Gance NAPOLEON (Napoléon, 1927) měl podíl jako asistent režie. Celosvětový ohlas tohoto snímku mu pak umožnil odjet do Hollywoodu, kde v roce 1928 natočil dva filmy (DOBRODRUH – The Adventurer, 1928).

Po návratu do Evropy přišla nabídka z Německa, kde opět s Ivanem Mozžuchinem natočil drama MANOLESCU, KRÁL DOBRODRUHŮ (Manolescu – Der König der Hochstapler, 1929). V Německu se Turžanskij na nějakou dobu usadil, i když pracoval nadále i ve Francii, ve francouzské a německé verzi pořídil například adaptaci Rostandovy hry ORLÍK (L'aiglon/Der Herzog von Reichstadt, 1931). Z tehdejší Turžanského početné filmografie připomeňme drama NEZNÁMÝ ZPĚVÁK (Le chanteur inconnu, 1931), které sice v dobovém kontextu nijak nevyniká, ale zprostředkovalo mu setkání se začínající herečkou Simone Simon (1910-2005), která se časem stala filmovou hvězdou a také Turžanského životní partnerkou.

Se Simone Simon pak natočil film OČI ČERNÉ (Lex yeux noirs, 1935), mezitím ale pokračoval i v práci s manželkou Natalií Kovanko. Ta byla hlavní ženskou hrdinkou dobrodružného příběhu VOLHA V PLAMENECH (Volga en flammes, 1934) natočeném s finanční účastí pražské společnosti AB Barrandov a také s českými herci v menších rolích. Oficiální rozchod s Natalií Kovanko následoval až v roce 1937, bývalá manželka se nakonec vrátila do Sovětského svazu a zemřela v Kyjevě.

Francouzská kinematografie třicátých let našla zalíbení v nedávné ruské historii a adaptaci literárních předloh ruských klasiků. Viktor Turžanskij obohatil tento trend o umělecky ambiciózní projekty typu NOSTALGIE (1937) nebo LEŽ NINY PETROVNY (Le mensonge de Nina Petrovna, 1937) . Pro film adaptoval ale i práce světově uznávaných autorů jako byli Stefan Zweig (STRACH – La peur, 1936). Souběžně nadále točil v Německu, kde ostatně strávil i léta druhé světové války (KOLOTOČ ŽIVOTA – Liebesgeschichten, 1943), od roku 1936 byl trvale angažován společností UFA a v Německu nakonec našel zázemí.

V Německu později slevil ze svých uměleckých ambicí a točil průměrné filmy různých žánrů, často spolupracoval například s německou herečkou Brigitte Horney (1911-1988), po druhé světové válce žil v Mnichově. Na sklonku kariéry přijal pozvání do Itálie, kde na přelomu 50. a 60. let natočil několik snímků v žánru „sandálu a meče" (HERODES VELIKÝ – Erode il grande, 1959; KRÁLOVNA PRO CAESARA – Una regina per Cesare, 1962), znovu se ale v Itálii dostal i k látce s ruskými náměty (PLAVCI NA VOLZE – I battellieri del Volga, 1959; KOZÁCI – I cosacchi, 1960).

Viktor Turžanskij zemřel v Mnichově 13. srpna 1976 ve věku 85 let.

Pavel "argenson" Vlach