Henri Jeanson

Henri Jeanson se proslavil jako novinář a spisovatel, je ale také podepsán jako scenárista pod více než osmdesáti francouzskými filmy z 30. až 60. let. Narodil se v Paříži do rodiny učitele a v mládí vystřídal několik zaměstnání, nakonec se krátce po první světové válce začal uplatňovat jako novinář. Brzy si vybudoval svůj vlastní a snadno rozpoznatelný styl, stal se oblíbeným i obávaným reportérem, psal také filmové kritiky a především proslul jako pacifista.

Jako mnoho jiných novinářů a filmových recenzentů se i Jeanson postupně dostal k práci na filmových scénářích, do prostředí filmařů se ostatně dostal i díky herečce Marion Delbo (1901-1969), která byla od roku 1928 jeho manželkou. Není pak nijak překvapivé, že svůj první scénář napsal k detektivce PŮLNOČNÍ SOUD (Le jugement de minuit, 1932), kde jeho manželka hrála hlavní ženskou roli. Ve své další práci pro film se Jeanson soustředil na adaptace literárních a divadelních předloh (DÁMA OD MAXIMA – La dame de chez Maxim's, 1933), úspěch mu přinesla i frivolní veselohra DOBRODRUŽSTVÍ KRÁLE PAUSOLA (1933), která byla souběžně natočena ve francouzské,  německé a anglické verzi (Les aventures de roi Pausole/Die Abenteuer des Königs Pausole/The Merry Monarch).

Koncem třicátých let spojil Jeanson své síly s předními filmovými tvůrci a napsal scénáře k dodnes vysoko hodnoceným titulům režisérů Juliena Duviviera (PEPÉ LE MOKO, 1937), Marca Allégreta (BRÁNA K UMĚNÍ – Entrée des artistes, 1938) nebo Marcela Carné (HÔTEL DU NORD, 1938). Těsně před začátkem druhé světové války se díky svým pacifistickým postojům dostal do křížku se zákonem a v roce 1939 byl uvězněn za pochvalný článek k vraždě německého diplomata Ernsta von Ratha. Po intervenci přátel byl propuštěn a v roce 1940 se stal šéfredaktorem deníku Aujourd'hui.

Rétorický styl jeho novin se znelíbil německým okupačním orgánům a v listopadu 1940 byl znovu uvězněn. Opět pomohli přátelé, nicméně Jeanson se v roce 1942 dostal do vězení znovu, tentokrát za šíření protiněmeckých letáků. Poté sice znovu psal scénáře, v titulcích ale pochopitelně nebyl uveden; z jeho válečné tvorby připomeňme crazy komedii CTIHODNÁ CATHERINE (L'honorable Catherine, 1943), která byla uvedena i v českých protektorátních kinech.

Až po válce se naplno vrátil k žurnalistice, znovu psal i filmové scénáře. Nadále jej ke spolupráci zvali významní režiséři (Christian-Jaque, Julien Duvivier, Henri Decoin), napsal také scénář ke Clémentovu válečnému dramatu KRYSY (Les maudits, 1947). Své jediné ocenění získal na festivalu v Locarnu, tento jeho scénář (RŮŽOVÝ ŽIVOT – La vie en rose, 1948) dnes ale patří k těm zapomenutým. S italskými tvůrci a předním italským neorealistou Luigi Zampou pracoval na filmu SPÍŠ PROJDE VELBLOUD (È più facile che un cammello..., 1950). V této době si Henri Jeanson jedinkrát vyzkoušel i pozici filmového režiséra a jeho muzikál LADY PANAME (1950), evokující atmosféru kabaretů dvacátých let, zaznamenal solidní úspěch v podobě dvou miliónů diváků ve francouzských kinech.

Jeanson psal scénáře k filmům různých žánrů, byla to historická dramata, komedie i tehdy oblíbená špionážní tématika. U nás jsme jeho jméno mohli číst například v titulcích slavných filmů jako FANFÁN TULIPÁN (Fanfan la Tulipe, 1952). Do některých scénářů zakomponoval své vlastní zkušenosti z období německé okupace, což byl například případ úspěšného filmu MARIE-OCTOBRE (1959), zmínku si zaslouží i ojedinělá spolupráce s André Cayattem (MEČ A VÁHY – Le glaive et la balance, 1963). V roce 1956 byl také členem poroty na festivalu v Cannes.

Poslední setkání s historickým námětem absolvoval v rámci dobrodružného snímku ČERNÝ TULIPÁN (La tulipe noire, 1964) s Alainem Delonem v hlavní roli, poté ještě napsal scénáře k několika filmům se špionážní a kriminální zápletkou (SVATÝ VE STŘEHU – Le Saint prend l'affût, 1966; MUŽ V BUICKU – L'homme à la Buick, 1968). Mezitím začal spolupracovat také s televizí, mimo jiné psal i recenze k dramatické televizní tvorbě, pracoval také na svých pamětech, které ale vyšly až po jeho smrti v roce 1971 pod názvem „70 let dospívání".

Henri Jeanson zemřel v malém městečku Équemauville na severu Francie 6. listopadu 1970 ve věku sedmdesáti let. K jeho soukromí dodejme, že se zmíněnou Marion Delbo se rozvedl v roce 1965; tehdy již udržoval poměr s herečkou Claude Marcy a ta se pak v roce 1967 stala jeho druhou manželkou.

Pavel "argenson" Vlach