folklorman

V roce 1999 vznikla jedna z nejhororovějších nejděsivějších a nejlepších her – Silent Hill. Hra nacpaná napětím, dusnou atmosféru a všemi možnými bizarnostmi od hudby až po monstra. Vzpomínám si na rok 2001, kdy začalo moje noční dobrodružství s ovladačem, (tehdy) vzácnou a moderní herní konzolí PSone bez internetu, návodu nebo radami kámošů pro které byl vrchol herních dovedností TETRIS. Mnoho nekonečných nocí proseděných u hledání klíčů, řešení puzzlů, zabíjení monster a bossů mě nějakým způsobem semknulo s tímto temným městem působící zlými silami jako balzám na podrážděné nervy. Po mém skromném úvodu bude asi každému jasné, že očekávané filmové zpracování (2006) zapříčinilo spousta probdělých večerů, hlavně tedy strachem o výsledek a celkové zpracování filmu. Tento strach hlavně způsobilo předchozí zpackaní (další) skvělé herní série – Resident Evil, jenž mělo tu smůlu, že jej do pazourů uchopil Paul W.S. Anderson alias MegaPakoPackal3D. Strach o Silent Hill zmizel jen pár minut po zahřání promítačky kina Hvězda v Uherském Hradišti. Ano, právě tady proběhla projekce nejvydařenější herní adaptace využívající všeho, co hru proslavilo. Režisér Christopher Gans okamžitě vystřelil v žebříčku oblíbenosti raketovým startem vzhůru. Celé pojetí filmu dává tušit nejen fanouškovský zápal, ale i rozmysl, náhled a cit pro vizuální orgie. Nepatřím mezi hnidopichy štěkající poznámky na účet neúplnosti přepisu hry, protože dobře vím, že by takový (let´s play) byl nedívatelný. Velké spory probíhají i u adaptací knižních předloh, jejíž výsledná filmová podoba vyžaduje příbuzné postupové principy. Silent Hill dominuje vizuálem, hudbou a krvavostí nevídanou v áčkové produkci. Vymazlené bizarní a pokroucené záběry jenom lákavě vtahují fanoušky i jedince netknuté hrou, za doprovodu původní hudby otevírající svět plný monster, napětí, atmosféry a parádního příběhu. Herecké obsazení, efekty – prostě vše tvůrcům vyšlo a jen tleskám po každé skončené projekci. Bohužel nemůžu popřát této sérii další dobré díly, protože v době vzniku tohoto komentáře už stihli zfilmovat druhý díl a ten je opakem veškeré chvály na adresu úžasného prvního dílu. Proč?.......proč nás jen Gans opustil……….škoda.

Jsem člověk ………věřte mi…… John Carperten jednoznačně vytvořil geniální film. Stěžejní snímek v jeho režisérské filmografii nesmazatelně zanechal černou (krvavou) stopu na mojí duši a dokázal, že atmosféra v hororovém světě není jen obyčejný dodatek nebo podružná záležitost. Atmosféra kombinovaná paranoiou, klaustrofobií, nedůvěrou a strachem z neznáma, působí celou stopáž a nenechá nikoho vydechnout. Děj už zde byl nastíněn, takže rovnou přejdu k tomu dlouhému seznamu věcí, které bych chtěl pochválit. Nejdříve začnu kamerou. Docela známý kameraman Dean Cundey (Jurský park, Halloween, Mlha) dokázal spolu s osvětlovači vykouzlit onen vizuální zážitek nejen při snímání monster, ale i obyčejných jízd po prázdných chodbách a místnostech. S kamerou související střih je velice rozporuplný, protože můžeme najít okamžiky, kde je perfektní (ruce v břišní čelisti, zkouška krve atd. ) a někde zase dosti nepřehledný (výsledná mutace psa a Palmerova transformace). Dovedu si to vysvětlit jako snahu autorů skrýt nějaké nepodařené části speciálních efektů, ale pořád to beru jako malinké detaily. Dále musím poukázat na hudbu, která díky svojí jednoduchostí přispívá k budování úžasné atmosféry. Zvláště dobře funguje při mutaci psa, kdy doslova ty hluboké basové orgie posouvají celou scénu o několik tříd hore. Nejdůležitější kapitolou filmu budou legendární precizní neobvyklé bizardní speciální efekty. Pokud se film dokázal odlišit od ostatní béčkové produkce tak jedině díky speciálním efektům zahrnující monstra, miniatury, loutky s různými mechanizmy a principy funkčnosti. Asi bych nedovedl zvolit svoje oblíbené monstrum, protože každé je něčím bizarně originální i s (často) nečekaným vstupem na scénu. Možná stojí za zmínku i to, že první monstrum (pes) navrhoval samotný Stan Winston, kterého hlavně proslavila spolupráce na filmech Terminátor 1, 2-!!! a Jurský park. Pan Winston a jeho studio (Stan Winston Studio) patří mezi špičky v oblasti speciálních efektů. Hlavní úlohu ve speciálních efektech u tohoto filmu měl však Rob Bottin zcela nezaostávající za kvalitou Winstona. S rozpočtem 1,5 mil. a nepřetržitou prací, zakončenou rehabilitačním pobytem v nemocnici, dokázal vdechnout život Věci. Určitě můžeme občas zahlédnout něčí palec, provázek, lanko nebo dokonce celou postavu, jenž nechtěně odhalí svíjející se monstrum. Ovšem tyto drobné pihy na kráse nejsou nic proti těm trapným digitálním sračičkám v novém prequelu. Velké plus taky za výběr lokací atd. Nakonec trochu rozpitvám herecké obsazení. Vesměs všichni podali přesvědčivé výkony a docela jsem s nimi, v průběhu filmu, sžil. Z celé herecké sestavy je nejznámější Kurt Russell hrající i v jiných Capertenových filmech. Pro mě jsou asi nejlepší části filmu – břišní čelist a zkouška krve. Rozhodně dávám plný počet, protože to je jen malá splátka za tak neskutečný zážitek.

Sympatie k tomuto filmu zahrnuje několik různých aspektů, o nichž většina konzumentů nemá ani tušení, protože mimo celkového dojmu Evil Dead disponuje také unikátním vnitřním světem zahrnujícím natáčení a vůbec vznik celého díla i následné pohnuté osudy tvůrčího týmu nepodléhajícímu optimistickým ambicím. Budu asi opakovat postřehy druhých o atmosférickém úvodu, krvavém prostředku a lehce poslepovanému závěru, ale raději bych se věnoval tvůrčí části. Úplnou náhodou se mi podařilo zhlédnout hodinové video obsahující průřez natáčením seskládaný většinou z nepovedených nebo vystřižených záběrů. Jako amatérský filmař jsem byl prostě nadšen, protože podmínky, problémy a jistá podobnost vzbudila sakra velkou nostalgii a zadostiučinění. Zima, samota, lepkavá krev (všude), otrávení herci, záběry na poslední chvilku……v tom všem prostě vidím sebe a moji skupinu prožívající podobné věci ve stejně drsných podmínkách atd. Vždyť Evil Dead vznikal ze začátku jako amatérský film a jen díky kreativitě, talentu i trochu štěstí Sama Raimiho dostalo se filmu tolik potřebné pozornosti. Raimi hodně dřel a nakonec tato píle byla oceněna už jen vzestupnou kariérou. Dnešní generace přivítá akčnější remake, ale to vůbec nemůže konkurovat atmosférou a už vůbec dobovou ojedinělostí nebo tvůrčí invencí.

No tak myslím, že veškerá chvála tomuto nadčasovému dílu už zde byla vypotřebována. Já bych jen rád zdůraznil důvod proč ten film tak žeru. Robert Patrick alias T1000 je prostě nejlepší záporák stříbrného plátna a můžu si jen rvát vlasy, že se neobjevil v žádném dalším pokračování (nepočítám T2 3-D: Battle Across Time) kvůli impotenci současných tvůrců, jenž prostě nevidí velký potenciál a přitom on by si to tak rád zahrál. A jinak.... každý další aspekt filmu (hlavně v techn. oblasti) je špica.

Ani pořádně nedokážu popsat můj obdiv k tomuto DÍLU. Mohl bych se rozepsat o dokonalosti a vychválit tento film do nebe (nebo pekla), ale bojím se, že by ani kapacita těchto stránek nestačila k dostatečnému ocenění tohoto filmu. Proto uzavřu tento komentář domněnkou, že se jedná o nejlepší horor, který kdy byl natočený a jehož tvůrcem byl nepřekonatelný a legendární režisér - Lucio Fulci.

Zombi 2 je neuvěřitelně inspirující zábavný a dokonalý horor, který natočil Gorefather a genius – Lucio Fulci. Jako amatérský filmař bych se mohl široce rozepsat o dokonalém makeupu a speciálních (gore) efektech, které má na svědomí G. Rossi nebo úderném smysluplném efektním a dynamickém střihu pana V. Tomassi. Také výborná kamera kladoucí důraz na detail a temnější odstíny v rukách zkušeného kameramana, kterým není nikdo jiný než Sergio Salvati . Jednoduchá hudba (Fabio Frizzi) dokonale vystihující celou problematiku kolem nemrtvých. Na filmu jde vidět nadšení celé film. skupiny, která po čtyři roky vytvářela a produkovala ty nejlepší a nejbizardnější horory. Všemi zmiňované dvě kultovní scény se žralokem a třískou jsou tak právem označovány za svou originálnost a propracovanost. Pokud někdo má rád více moderní zombie filmy…..tak rozhodně vděčí za jejich existenci právě tomuto kultovnímu filmu, který se dá považovat za jeden ze základních kamenů tohoto žánru.

Rok 1981 se určitě zapsal ve Fulciho filmografii jako nadprůměrný. V tomto roce vznikl jeho nadhoror - E tu vivrai nel terrore - L'aldilà a komorní, ale za to mrazivý Gatto nero, Il. Mezi těmito horory vznikl ještě jeden - Quella villa accanto al cimitero, který nesmazatelně zanechal stopy v hororových dějinách. Při realizaci tohoto hororu se zase sešla parta úžasných lidí. Kamera vedená talentovaným a kreativním Sergiem Salvatim. O parádní hudbu se postaral Walter Rizzati, který do toho dal velký kus sebe. Opět skvěle propracované gore efekty, masky a makeup z dílny Gianetto De Rossiho. Celý film provází mrazivá a hustá atmosféra, která zaručuje s kombinací všech ostatních prvků nezapomenutelný zážitek. Herecké obsazení opět nezklamalo (když nepočítám tu malou blonďatou upištěnou kreaturu). Quella villa accanto al cimitero se určitě může zařadit mezi desítku nejlepších mistrových filmů………………………..a nakonec ……… "Nikdo neví, zda jsou děti zrůdami nebo zrůdy dětmi"