Posledné recenzie (1 029)
Votrelec: Romulus (2024)
Chce to odvahu vzít nejhorší finále celé série a natočit ho znovu. Alvarezovi slouží ke cti, že se mu to povedlo lépe. Ale to nic nemění na tom, že se zbytečně utopil ve vzpomínkách a málo opravdu sérii posunul. Až na zámotek a stav beztíže se jen variuje již vyřčené. A je to škoda, protože hlavně úvod na těžařské planetě konečně zase ukázal svět vetřelce trochu obšírněji (kéž by tam tvůrci zůstali a vyměnili již otřepané koridory vesmírné lodi za důlní šachty). Ve výsledku je to pěkná pocta, ale jak minuty přibývají, je tam už tolik citací a odkazů, že jsem měl problém to vnímat jako samostatný produkt. Ale nenudil jsem se, o tom žádná. Jen to bylo spíš vymazlené fanouškovské video než plnokrevný příspěvek do série. Menší palec dolů za to, že se Alvarez v rámci hnusu zdaleka tak neodvázal, jak mohl. Spoileroidní P.S. Překvapení v první polovině, odkazující na první díl, pocitově potěšilo, ale pokud jde o nekvalitu CGI, pomalu i třetí Ant-Man by se od Romula měl co učit.
Deadpool & Wolverine (2024)
Když Levy s Reynoldsem říkali, že to není třetí Deadpool, nekecali. Deadpool & Wolverine je X-Menovské "No Way Home", kde druhý jmenovaný, pokud jde o character arc, hraje první housle a ten první se nás marně snaží přesvědčit o tom, že vztah s Vanessou je pořád středobodem vyprávění (ale podobně jako ve dvojce je na to bohužel Morena Baccarin ve filmu příliš málo). Příběh v podstatě absentuje, ale bylo by nefér něco takového tomuhle filmu vyčítat - i geniální Logan si vystačil s málem. Jenže Shawn Levy. Jeho schopnosti jsou někde na nevzrušivé úrovni rutinéra Bretta Ratnera, tedy natočí solidní produkt, ale to je tak asi všechno. Nejvýraznější je to v akci, která má světlejší momenty (hlavně ty "jeden na jednoho"), ale jakmile se to na plátně řeže ve velkém, Levy nestíhá. A nejsmutnější je to v bitvě v pustině, kde do akce nastoupí hned několik komiksových ikon a žádné Levy nedopřeje pořádný cool moment (v trailerech propálená Dafne Keen je tam například tak ve dvou rychlých střizích). Nemluvě o tom, že hranice mezi tím, kdy je Deadpool ještě vtipný a kdy už je jen vulgárně otravný, je tenčí než kdy dřív. ALE vtipů je tam naštěstí tolik, že si to prakticky nejde neužít (dvakrát tolik, pokud člověk nezná jen samotné filmy, ale i jejich historii, což platí i o vztazích mezi herci). Zhruba do půlky jsem se bavil téměř královsky, jakkoli mě pocitově zajímala jen linie Wolverina. Od půlky už tam na mě bylo moc opakující se akce a málo zábavných překvapení. Ale obecně jsem si to užíval, o tom žádná. Jen ne zdaleka tolik, jak jsem doufal. 70 %. P.S. Jak mě emočně Wadeova cesta nechala chladným (Reynolds může urputně tlačit tisíc slov o milovaných a rodině a stejně nevyváží jeden zničený Jackmanův pohled), o to víc jsem se během titulků dojal nad tím milostným dopisem všem filmovým X-Menům. To sedlo.
Control (2023)
Telefonní budka z Wishe…