saaaky

Stejně jako je chladné, šedivé, vlhké a pošmourné celé Dánsko v téměř jakékoliv roční době, je i Anklaget zas a znovu postaven zejména na chladných barvách, šedosti nejen zdejšího klimatu, vlhkosti nejen liduprázdných ulic a pošmournosti každodenních životů. Je postaven na chladných srdcích těch, kdo nechápou, chtějí pochopit a těch, co nikdy nepochopí. Je postaven na šedivém lidském uvažování, myšlenkách i každodenních stereotypech a hlavně na faktu, že nikdy nikdy nikdy nikdo z nás neví vše o komkoliv jiném. Dívejme se více okolo sebe, nebuďme šediví a slepí, nebuďme chladní a možná zjistíme o svém okolí a nejbližších více, než bychom si kdy mysleli. A možná to nebude nic moc - protože ani tady to neplatí. Skvělá atmosféra a herecký výkon především Sofie Gråbøl, leč jen tak "na pozadí" a zdánlivě spíše optimisticky. I to tvoří moje hodnocení:)

Nemysleme si, že po shlédnutí filmu budeme opěvovat naší, nedej bože více západnější demokracii, a naopak tu jihokorejskou zatracovat. Stejně jako byly a jsou děti z Gwangju Inhwa School, z jejíž prostor reálný příběh pochází, hluché, tak hluchá a němá je i spravedlnost kdekoliv na světě. Den co den, minutu co minutu, případ od případu je tato NEspravedlnost navíc posvěcovaná zkorumpovaným systémem nikdy nepochopeného kapitalismu a používána tak k ještě většímu mutismu v případech těch, kteří jsou tomu všemu oběťmi, nebo naopak bojovníky proti tomu. Skvělý snímek, mě osobně se kromě skvělého Yu Gonga velmi líbila i Yu-mi Jeong. Jižní Korea pomalu ale jistě vplouvá do žebříčku zemí s pro mě těmi nejlepšími snímky. Jen tak dál.

Se Spalovačem mrtvol jsem se setkal prozatím na dvakrát, vždy s pohledem z naprosto jiného úhlu. Jednou jako prostý divák, kdy film byl součástí doplnění výuky Fuksy a spol. v hodinách českého jazyka a literatury ve škole. Na podruhé na filmovém semináři-kurzu na Univerzitě Palackého, kde mě prof. Bilík, snad přímo odborník směr Ladislav Fuks a jeho Spalovač mrtvol, dovedl na úplně jinou kolej a formu sledování tohoto díla. Díla používám záměrně, protože Herzův snímek je uměleckým dílem do posledního okamžiku, do poslední vteřiny. Každá scéna, okamžik, minuta se dá rozebrat, analyzovat a pochopit z několika různých úhlů a je jen a jen na divákovi, jak děj, jeho první, ale zejména druhý, ne-li pak nějaký další plán pochopí a uchopí. Variabilita interpretace nejenom úvodu, průběhu a závěru filmu dodává už tak velmi osobitému snímku ještě silnější punc originality a naprosté jedinečnosti. Ladislav Fuks, coby ten, díky kterému vůbec tento snímek vznikl, byl sám velmi kontroverzní, tajemná, rozpolcená, introvertní a nerozklíčovatelná osobnost - o to víc gratuluji Juraji Herzovi, že se mu tyto vlastnosti, které autor projevil zejména ve své knize, podařilo promítnout i do tohoto kousku.