verbal

Lenyho přestřik Zoja debutově porežírovala jako vždy příšerně tragického pozéra Čuníka Tatůma jakožto úchyla. A ne, ani úchylové tomu polenu absolutně nejdou, byť jej skoro nepovažuji za devianta za ty jeho audiovizuální rejdy na Epštajnově pseudoostrůvku, nýbrž hlavně proto, že tam s gustem lačně vlezl, a to opakovaně!!!, na vskutku obskurně odpornou negryni. A ne, rozhodně nijak nejde o rasu, natožpak o rasismus, ale o to, že ta obluda, opěvovaná ve filmu jako krasavice přelíbezná, prostě vypadá jako ebenový Matěj Rupert s povislýma kozama, a zrovna tak šeredně i nehraje. Děsivému geniu loci kástingem dvakrát nepřidala ani exhumace dvou nehereckých mrtvol – koženého Kajla MekLachtana a sekunďákem poslepované prkenné příšery a rozkuřovačky parafilních režisérů Džíny Dejvisové. Ovšem jinak na prvotinu docela slušné, moc jsem u toho nezlobil, byť se jedná o bezskrupulózně vyloupenou kvintesenci asi 6 podobných filmů a kindervykrádačku režijních postupů, dramaturgie i scénografie známých artových hnědopichů - od Astera přes Sorentýna až po Homoguadanína. Jako celek to i přes všechnu tu naivní plagiatořinu vcelku udrží fazónu i pozornost a potěší i solidní závěrečná vybíjená.

Nádherně hřejivý, okouzlující až kontemplativní příběh z neuvěřitelně malebného Chánovdžapúru, místa, kde by chtěl okamžitě žít úplně každý, plný ostentativních morálních zásad, nesobeckosti, sociální rovnosti, lidskosti, lásky k dětem i bližnímu, harmonie soužití kategoricky imperativních krásných lidí, bezbřehé víry v kulturní civilizaci a až přemrštěných hygienických návyků. Prostě intenzivní obrázek dokonalého ráje na zemi. Ale nebojte se, milí přátelé, i my se v účelově progresivně promarxované Evropské Utopii již brzy konečně plně dočkáme a dosavadní mrzké střípky rajských enkláv s takovouto soudružskou odhodlaností bezbřehého pseudoaltruismu záhy přerostou v plnohodnotná sousedství! Já osobně se tedy nemohu dočkat. Vypadá to, že se cigoši mimo pičočalamádní, okázale pateticko – přitroublý Bolyúd konečně naučili na nové realistické vlně točit mrazivě neklišovité, sysluplné, hlavopatoidní, solidně vypointované, sugestivní a Moredance (Když brikety tančí) prosté spektákly, působivé ani ne tolik tématem či explicitou násilí, jako hlavně tím naprosto necivilizovaným svrabem, středověkou animozitou a mámtovpičizmem všude okolo, které korytářská evropská vládnoucí oligarchie ze svých krystalicky čistých bílých čtvrtí, obehnaných ostnáčem a se soukromými ochrankami, za nás všechny tak nadšeně a s otevřenou náručí vítá. Velká tíživá paráda s přešťastným koncem, zanechávající na patře palčivou pachuť rok nemytého ocasu a jednoznačně ponoukající zvýšit Kotlárům dávky, bytostně toužit po návratu Anděly Mrdklové a propůjčit Uršule von der Lejno doživotní mandát!

Milan Demeter má kurva problém! A to i přes to, že je to fešácky příkladný čokoládový pyjonýr s žužu podmalovanýma očima a bílý jednorožec mezi černýma kurvama. Stálé zaměstnání má, poklopy nečoruje, nepije a kdo ví, jestli kouří, toluen nečichá, negambluje a zatím ani sociálku nepobírá! Jen si jen tak pokojně míří v pandžábském expresu se svou budoucí chrchlavou prasnicí, dnes však stále ještě svižnou a flexibilní krasamorevicí Džesykou Čonkovou vstříc rodinnému štěstí v podobě sociálního přemnožování v hlavním městě Dilin. Co však beng nechtěl, vlak si vyhlídnul ke svým rejdům roztomilý geng Mižigarů, toho času banditů na HPP, bo rasyzmus more, vedený otyle nesmlouvavým zmrdským patriarchou Deziderem a jeho vlastním zkurvysynem Zydanem. No, nebyl by to katarysta Milan, aby nějakou tu ciganskou ferovku 36 na jednoho nezvládnul, že, ačkoliv nejméně třicetkrát na nůž naletěl, tak šestkrát ocelovou trubkou bombu do kebule dostal, 10 minut v kuse ho rdousili, i nějaký ten průstřel se našel a řezných ran víc než pročesnekovaný ořech na gril. Ti řykam, kurva NE-SMR-TEL-NY! Napřed je jen tak jemně propleskává, ale když mu Mižigarovi rozeberou na náhradní díly nosnici jeho budoucího sociálního štěstí, amok more … V konečném důsledku je z toho kapku přehnaná a patetická, nicméně překvapivě brutální a hutná cigošská vybíjená, prosta obvyklého pandžábského čurákování, a ani na chvíli se kluci v tom frmolu nezastavili, aby si udělali čas na nějaké ty „Zidd kahe zidd kar na ajj rajj rajj ke mainu chahe rula“ tanečky, zmrdi cyničtí ! Pjekne třy.