Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Krimi
  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Dobrodružný

Obľúbené filmy (10)

Meno ruže

Meno ruže (1986)

Podle mne jeden z nejlepších filmů. Nejen díky představiteli Williama z Baskervillu, ale také zásluhou skvělé atmosféry středověkého kláštera, kterou ani díky návštěvě poměrně zachovalých francouzských klášterů nelze dnes plně vstřebat. Vizuálně působivé skriptorium, stejně jako velmi působivý noční průvod s loučemi ke hranici. A další a další momenty. Film, zcela rovnocenný románové předloze, který diváka pokouší přitáhnout ke studiu tehdejších reálií.

Upír Nosferatu

Upír Nosferatu (1922)

Před zhlédnutím filmu jsem měl trošku obavy, jak bude na současného diváka působit film natočený před téměř 90 léty, ale zklamaný jsem rozhodně nebyl. I když některé scény působí dnes již trošku úsměvně a budoucí děj se dá občas poměrně přesně odhadnout, fantastická kamera, nádherné záběry přírody a typologický výběr hereckých představitelů mně plně uspokojily, a podle celkového hodnocení se zdá, že nejenom mne. Je třeba si také uvědomit, kolika zpracováními Drakuly je již ovlivněn, kolik dalších hororů viděl. Je pravdou, že film neobsahuje "šokové" scény, ale ve své době nesporně musel pocity mrazení vyvolávat.

Hamlet

Hamlet (1948)

Film přebírá scénické prvky divadelního představení. Působivá je kamera, působivé je také již samotné černobílé provedení. Nicméně film dlouhý 2,5 hodiny zejména v první polovině postrádá jistý spád ů působí trošku rozvláčně. Udržet pozornost u složitých dialogů a odvozovat z nich děj není jednoduché ani pro diváka, který zná rámcově obsah děje. Výhodou tak může být osvěžení si dialogů přečtením Shakespearovy předlohy před shlednutím filmu, kdy pak je možno intenzivněji zaměřit svoji pozornost na kameru, scénu apodobně. Film je to mimořádně povedený, uplatněním některých prvků výrazně předbíhající svou dobu. Jednu hvězdičku ubírám pouze za trošku rozvláčnější provedení, než bych si představoval.

A pátý jezdec je Strach

A pátý jezdec je Strach (1964)

film, jehož působivý děj je umocněn skvělou kamerou a hereckými výkony, to vše podtrženo Vivaldiho hudbou. Pokud by děj nebyl zcela jednoznačně zakotven do období okupace, mohl by se klidně odehrávat na jiném místě nebo v jiné době. Samotná myšlenka zápasu svědomí, odpovědnosti, strachu, stejně jako zbabělosti a podlézavosti je univerzální. Zcela určitě jeden z nejlepších českých filmů. Snad jen závěr byl poněkud méně překvapivý, než jsem v průběhu celého filmu očekával.

Velké ticho

Velké ticho (2005)

Úžasně působivý film, ukazující, že i v našem kulturním prostředí je možno najít pokoj, vyrovnanost, meditaci a samotu, po kterých tolik lidí v současné době touží, a většina z nich je přesvědčena o tom, že takové místo je možno najít pouze ve Tibetu a dalších oblastech, spojedných s budhismem a dalšími východními filozofiemi. Film ukazuje, že stejné zážitky může poskytnout i náš prostor a nám kulturně blízké náboženství - křesťanství. Současně však film ukazuje, že cesta kontemplace a "Velkého ticha" není pro každého. Již samotná délka filmu je snad v duchu tohoto záměru zvolena cíleně, jistě nebude málo diváků, kteří jej nedokáží shlédnout celý. Jediné, co mně na filmu trošku vadilo byly poměrně málo osvětlené scény, kdy na udržení pozornosti bylo třeba věnovat pozornost větší, než bylo záměrem.

Diktátor

Diktátor (1940)

Film je označen jako komedie, a jako komedii jsem jej očekával. Nicméně tento film podle mého názoru komedií není. Děj je výstrahou a varováním před nebezpečím fašismu, které si v tehdejší době snad ještě někteří lidé v Evropě a v USA neuvědomovali. Náročný záměr je v některých momentech poněkud odlehčen slovními hřičkami se jmény Hynkelovy suity, a především skvělou parodií na Musoliniho. Přiliš mne ale neoslovila závěrečná řeč, i když to je jistě dáno jiným stylem vyjadřování, typickým pro dobu před 70ti léty a dnes. Na mne působila přiliš propagandisticky, a v závěru jsem snad čekal heslo "proletáři všech zemí spojte se". Ale v té době mohla mít zcela jiný účinek, divákům scházela "masáž" kterou jsme následně prošli my, a jestliže některé scény s Hannah na mně působily jako záběry z filmů období "socialistického realismu", je zřejmé že je to jen o mých pocitech - nebo o inspiraci tvůrců filmového umění 50 let staršími díly. Nicméně film nemohu ohodnotit jinak, než pěti hvězdičkami, protože míst, která považuji za slabší je jen minimum (a ještě uznávám snad zkreslený pohled na ně) a mezi filmy, které si kladly kdykoliv za cíl varovat před diktaturou v jakékoliv podobě působi zcela geniálně.

Desať dní, ktoré otriasli svetom

Desať dní, ktoré otriasli svetom (1928)

Původně jsem filmu dal jen 3 hvězdičky, předevšíim na základě vzpomínek z dřívějšího zhlédnutí. Asi v tom byl i kus ideologického vnímání. Dneska jsem jej viděl znovu, a hodnocení změnil. Kamera je geniální, stejně jako výběr herců do jednotlivých postav. Je ale pravdou, že film je pro dnešní mladší generaci asi už poměrně nesrozumitelný, protože události které zachycuje, jsou zobrazeny jen kuse a až náznakově, bez uvedení do širšího kontextu. V době jeho natočení (ale i v době do roku 1989) jsme byli s tímto kontextem krmeni až k přesycení. A dnes je to právě naopak, takže děj je srozumitelný jen těm, kteří se hlouběji zajímají o historii a nebo se s dějinnými událostmi předběžně seznámi, právě pro poruzumění filmu.