Recenzie (569)
Pogranicze w ogniu (1988) (seriál)
U Konice asi velmi záleží, jaký scénář dostane do ruky, a zda si scénáristé "trvají na svém". U Kapitána Klosse to klaplo na 100%, Czarné chmury už značně ubraly na spádu a zábavnosti a tohle veledílo (Pogranicze w ogniu), kde se sám rezižér podílel i na scénáři, už je naprostý dyzástr. Ale pro ty, kteří mají rádi povídání místo akce, to je opravdová lahůdka. 99% toho, o čem se povídá, divák neuvidí a musí si hodně domýšlet a představovat. Jeden rozhovor skončí a už je tu další, ten skončí a zase další atd. Navíc jsou dialogy často jak z jiné planety, divák vůbec neví a ani nemůže vědět, oč a o koho přesně kráčí. Desítky postav v chaotickém ukecaném ději, podaném tou nejotravnější statickou formou. Dva kamarádi "si hrají na vojáky", po několika prvních dílech se jejich cesty rozejdou, pak se celý dlouhý seriál nepotkají, jen jeden o druhém občas mluví s jinými a setkají se až v posledním díle stylem - laciná bouda na diváky. Oba hlavní představitelé jsou ke všemu dosti nevábní, zejména ten na polské straně (druhý je na německé) je notně odpudivý a navíc všude-byl-všechno-zná, stačí, aby se na někoho podíval a hned ví, zda je to např. donašeč nebo vhodný pro spolupráci. V celém seriálu snad 2-3 větší akce a i ty jsou nezábavné a zdlouhavé až hrůza. Napětí, ač se jedná o válečný špionážní námět, nula. ...Obdivuji zde ta pěti-/čtyřhvězdičková hodnocení. Já bych to podruhé nedala a snažit se o to napevno nebudu. Jednou jsem to přetrpěla a nikdy více!
Rím (1972)
Nějaká ta legrace (i vtipná), nějaké to brnknutí o závažnější témata, dochuceno, jak je u mistra zvykem, ženským poprsím a la vodní melouny. Nakonec zde ale mistrovi z jeho nepopiratelného režisérského umu zbyl pouze otravný ublábolený ÓBR CHAOS.
Unavení slnkom (1994)
Nikita chtěl Oscara, tak točil na jistotu = námět, který současní fašisté a anti-rudí d´ábli uvítali s radostí a vysoce ocenili + oblbovák průměrných nemyslících občanů, kteří sežerou i s navijákem to, co se jim naservíruje, ale příčiny a hlubší souvislosti toho, co vidí, je nezajímají, zvláště když jim je autor/režizér záměrně zamlčí, jako zde. ...Divák by se měl, dříve než začne stavět nějaký film na piedestal, seznámit s historickými fakty ve filmu zobrazovaných (často jednostranně a zkresleně - jako i zde) událostí. Stalin(ismus) nebyl zdaleka to nebo jen to, co o něm roztrubují zrádci vlastního ruského národa a konzum-fašistická lživá propaganda!...Otravná na-jedno-kopyto tragiromantika zakončená alegorií ve stylu (ne obsahu!) a la Fellini.
Rašómon (1950)
Přílišná teatrálnost a naprosto nesnesitelná znásilněná hysterka srazily film do průměru.
Traja mušketieri: D'Artagnan (2023)
Tady si mnozí kvalitně pletou pojmy. Asi proto, že nečtou klasické předlohy. Zatímco kniha je bravurně napsaná v odlehčeném, vtipném a veselém stylu, současná kino-komerce nám z této nenapodobitelné klasiky dělá morbidní, překotné, krvavé a zde opět i často ušeptané=snad snaha o hororové fantasy, kde chování postav i kostými jsou místy úplně mimo mísu. Dnes musí mít všechno "USamerickou fazónu" jinak by se to prostě zdegenerovanému publiku neprodalo a many, many, many to je to, co se počítá!
Traja mušketieri: Milady (2023)
Klasika světové literatury opět zneužitá jako USamerické fantasy - ono to více hodí = byznys je byznys. Fuj!
Gróf Monte Christo (2024)
Opět řemeslně odvedený byznys. Komerce jako dělo. Zboží z běžícího pásu. Souboje, rvačky, výslechy apod. postupem času kvalitně přitvrdily - po USamericku. Zprznění klasiky světové literatury!
Stulecie Winnych (2019) (seriál)
Braková literatura poplatná soudobému konzum-fašismu je stejně poplatně zadaptovaná pro TV-obrazovky. Polsko-bulharská literární umělkyně nám ve své obsáhlé rodinné sáze předkládá několik na sebe navazujících historických úseků (od 1.sv.v. až do r.1989) v totálně polovičatém a zkresleném pohledu. Spisovatelka si shromáždila všeobecně známá fakta a nejrůznější klišé a vytvořila veledílo ku spokojenosti současných fášo-elit a všech anti-rudých d´áblů. ...Prokousat se na TV 52-ma epizodami o rodině, kde všichni jen trpí, pláčou, bojí se, neustále je někdo pronásleduje, bije, až na malé vyjímky s neustále utrápenými ksichty na tři facky, samá umrtí, podivné svatby, věznění atd.atd. ... Období nacismu je sice podáno pomocí oněch několika známých klišé např. o utrpení Židů, ale na pilu se samozřejmě tvrdě přitlačí až v socialismu. V Polsku byl sice socialismus jiného typu než v ČSSR, ale i tady popustili spisovatelka i muvímejkři uzdu svojí prolhanosti záměrně až přespříliš - nedozvíte se sice proč nebo jen kvůli maličkostem, ale všichni tito slušní, hodní, nevinní lidé byli permanentně 24h vkuse mláceni do krve, zatýkáni, pronásledováni, na úřadech se na ně řvalo jak na psy, korupce kvetla jedna radost, mládež jela na drogách=tzn.komunisté se na druhé straně vlastně vůbec nestarali o lidi, zda pracují nebo chodí do školy ... a řada dalších podobných propaganda-nesmyslů. ...Narodit se do rodiny Winných bych tedy opravdu nechtěla - já jsem vyrůstala ve št´astné socialistické rodině, ale o št´astných lidech v socialismu se v konzumu psát nebo točit nesmí, to se nehodí "demokratům" do karet....Obsáhlá sága nabídne ale i pár zajímavých a dojemných chvilek + některé herečky ani postupem času "nestárnou", tzn. že místo složitého líčení se jim nasadí kudrnatá paruka a la Lad´ka Kozderková a vůbec nevadí, že vypadají stejně jako mladé bezdětné, a když už potom mají dospělé děti. ...Únavný, úmorný, upovídaný, depresivní a často na-jedno-kopyto se opakující seriál. Napodruhé bych to nedala a určitě se o to pokoušet nebudu!
Krzyk (1982)
Lezení sem a tam s několika dobrými scénami a nečekaným drsným závěrem. Značně děravý scénář. Stalińska v roli neukotvené mladé delikventky, hledající své místo ve společnosti, je vedena režií doslova odporným stylem = neustále žvýkající, klátící se ze strany na stranu a s mužskou houpavou chůzí, což může působit odpudivě a také vyvolat podezření, že jde o lesbu, ač děj filmu vůbec nic takového nenaznačuje. Skvělý Stanisław Igar v roli klienta pečovatelského domu. ...Celkem zajímavé depresivní dílko, jehož repete si ráda odpustím.
Ga, ga - sláva hrdinom (1985)
Bizár, horkotěžko na jedno zkouknutí=podruhé už bych to nedala=neónová nuda. Stalińska jako zhrzená lehká děva je fenomenální.