forsythia

Občas si tak pročítám komentáře k hororům a sem tam zabrousím na nějaký ten zombí kousek. Neviděla jsem toho v tomto subžánru moc, taky mě to nijak zvlášť neláká. Pokud jsou zombíci pouhým dokreslením už tak hutné atmosféry, doplňkem, dekorací (domů bych si takovou dekoraci nepořídila), tak mají určitě svoje místo. Film, který je ale hororem právě proto, že se v něm vyskytují zombie, mi prostě nemůže nahnat hrůzu.

Lidé se bojí různých věcí. Někdo se bojí smrti a brutálních vrahů, jiného k smrti vyděsí mumie. Někoho děsí zombie. To, čeho se bojíme, co nám nahání husí kůži, ale i čeho se štítíme a co se nám hnusí, ovlivňuje celá řada faktorů. "Nepochopitelné" fobie z pavouků, hadů, myší apod. např. podle Freuda mají symbolický význam a vztahují se k úzkostem z dětství.

Někdy se stane, že nás děsí určitá situace, místo nebo zrakový, čichový či sluchový vjem, a neumíme si to vysvětlit. Symbolika takových vjemů někdy může být překvapivá a rozhodně není od věci o tom něco vědět. Díky porozumění symbolice, na kterou narážíme prakticky denně, můžeme mnohem lépe porozumět svému životu a jeho okolnostem. 

Vraťme se však k zombíkům. Proč mě neděsí? Je snad představa oživlé mrtvoly málo strašná? Tak se to říci nedá. Nejde o představu, ale o její ztvárnění. Zombie jsou prostě strašidla. Strašidla, která jsou příliš explicitně strašná, takže se jich nemůžu bát. Co na mě v hororech funguje, je právě to, co není moc vidět. Pak to může být i oživlá mrtvola. Může to být duch, může to být vrah. Ale nesmí být vidět. Když už, tak jen chvilku. Děsí mě neklid, děsí mě to, že nevím, čeho se mám bát. 

Čeho se tedy nejvíc bojím? Rozhodně nejistoty. Otevřených možností. Zombie jsou příliš hmatatelná a předvídatelná jistota. Doporučíte mi nějaký zombie horor, kde je to jinak? Kde je čeho se bát, a nejsou to jen chodící mrtvoly? Kde je za nimi cítit tušení, které je mnohem děsivější? Pokud ano, budu ráda.