Filomena.I.

Rozum a cit Anga Lee (stojícího na stupni oblíbenců mých) rozsvěcí duši mou a libou melodii hraje na strunách citů mých… při každém obraze… *** Manželka a dcery smrtí hlavy rodiny ztrácí veškerý majetek svůj, neb ženy nemohly býti dědici za časů viktoriánské Anglie (1811). Majetek tudíž přechází na nevlastního syna. Tento - s horlivým přispěním své ženy - ponechá sestrám a matce malou rentu, za kterou mohou pronajmouti pouze malý domek na venkově a vzdát se pohodlí rodného příbytku. *** Rozum vévodí nejstarší sestře Elinor a cit skrývá se v hloubi její duše. Mladší Marianna však cit a vášeň pouští naplno ve své mladistvé čisté nevinnosti. Tyto dva charaktery pak rozehrávají struny rozumu a citu na loutně lásky, probudivší se v srdcích dívek na vdávání. Však melodie lásky zaznívá i hlubšími tóny smutku a zklamání… *** Srdce pak ustrne a dech se zastaví při poslední scéně, kde cit nejstarší sestry vytryskne jako gejzír napovrch a člověku s vydechnutím aj slza štěstí ukápne… Mladší pak poznává, že láska věrná, tichá a trpělivá je mnohdy hodnotnější, nežli ohnivé vzplanutí… *** Pro zpracování románu Jane Austen byli k mé radosti vybráni jedni z nejlepších herců jako uzavřená Emma Thompson, planoucí Kate Winslet, nevtíravý Alan Rickman, nesmělý Hugh Grant, roztomilý Hugh Laurie a další, kteří charaktery postav s atmosférou doby předvedli excelentně. *** A režisér Ang Lee umem svým vypravěčským rozprostřel na plátno filmové krásný příběh, jenž duši pohladí a srdce rozezpívá…

Každý, kdo hledá spásu sám, skončí jak uhlí vyvržené z ohně... Tápu v mlze…nevím, odkud nepřítel zaútočí. Jsi tam Bože? Kéž tě nezradím… Jako smyslů zbavený střílím ve změti těl nevěda skorem kdo je kdo. Zmateně klopýtám mezi zraněnými svíjejícími se bolestí a šílenstvím v bahně a prachu. Tupě zírám… Tohle velké zlo - odkud se bere, jak se vkrádá na svět?... Otupení. Tenká, tenoučká linie mezi dobrem a zlem, rozumem a šílenstvím, správným a špatným rozhodnutím, světlem a tmou, životem a smrtí… Kdo nás zabíjí? Kdo nás okrádá o život a o světlo? Válka lidi nešlechtí. Otravuje duši. Jak jsme přišli o to dobro, které nám bylo dáno? Nechali jsme ho vyklouznout. Lehkomyslně jsme ho rozprášili… Co nám brání, abychom se pro něj natáhli?... Jak nepatřičné vstoupit v bystrý potok se zbraněmi, porušit majestátnost pralesa. Chlad vkrádá se do morku kostí i duše. Pořád věříš na to nádherné světlo? Jak to děláš?... Špína samota bolest smrt… Člověk vidí umírat ptáka a bere to jako neopětovanou bolest. Ale poslední slovo má smrt. Ta se jen směje. Jiný člověk vidí stejného ptáka a cítí tu nádheru. Cítí, že se skrze něj něco usmívá… Rozbor filmu a charakteru postav hutně na poslechošotku v Deníčku.