UhLee

(10/10). Precizně vybroušený diamant, který diváka po celou dobu stopáže psychologicky drásá. The Silence of the Lambs je legendárním počinem, který jsem měl ve svém watchistu od počátku věků. Halloween je jednou za rok, tím pádem se sluší vytáhnou z šuplíku pořádné klenoty a letos padl los na tento skvost. Možná jsem si chtěl tak trochu spravit chuť po nepříliš povedené filmové sezóně, která se pomalu chýlí ke konci. Již od úvodních titulků na vás dýchá jedinečná atmosféra skrz trýznivou hudbu, kterou komponoval Howard Shore. Divák má v tu chvíli pocit, že je skutečně svědkem něčeho historického, co s ním zůstane ještě dlouhou dobu. Během prvních sekund vás praští do očí a celého těla atmosféra, která se jen těžko popisuje. Je nervy drásající a naprosto neodbytná. Divák je tak okamžitě vtažen do středu dění a s naprostým úžasem sleduje, jaký masterpiece má nyní možnost sledovat. Největší podíl na tom má hned několik atributů, který tento snímek povyšují do nebeských výšin. V první řadě stojí chirurgicky přesný scénář, který si s diváka několikrát udělá dobrý den. V tandemu kvalit následují herci, kteří předvádí životní výkony. Zejména potom Anthony Hopkins, který hraje naprosto démonicky a každá scéna s ním je hereckým koncertem a svátkem. Ostatní herci taktéž září, ale jakmile se na scéně objeví legendární dr. Hannibal Lecter, tak všechna pozornost letí jeho směrem. Detektivní případ se mi dokonale trefil do noty a napětí, které se s přibývající stopáží stupňuje bylo ke konci filmu téměř k nesnesení. The Silence of the Lambs sice není filmem, který byste si bez okolků pustili kdykoliv jako třeba Forresta Gumpa nebo podobné kultovní snímky. Ovšem svou kvalitou a úderností se mi zavrtal tak hluboko do dlouhodobé paměti, až jsem si už teď naprosto jistý, že jsem tento film rozhodně neviděl naposled. "I do wish we could chat longer, but... I'm having an old friend for dinner. Bye."

(4/10). První obrázky tohoto nenápadného hororového počinu byly více než vtahující a myšlenka sledovat kroky vraha z jeho perspektivy se nevidí každý den. Následně přišly první ohlasy a hodnocení se zastavilo na děsivých 50%. Osobně se řídím filozofií, že filmy pod padesát procent se mi s největší pravděpodobností líbit nebudou. In a Violent Nature byl tedy pouhý krůček od toho, abych ho vyhodil ze svého watchlistu, který stejně překypuje. Nakonec se přiblížil Halloween a já se rozhodl, že tomu dám šanci co nejdříve a nebudu čekat, jestli náhodou pod těch padesát nespadne. No panečku, nedopadlo to zrovna slavně a hodnocení je v tomto případě dosti vypovídající. In a Violent Nature je autorskou sebehonitbou, kde drtivě převažuje forma nad obsahem. Sledujeme nekonečné záběry na vraha, který kráčí panenskou krajinou. Ve své podstatě by na tom nebylo vůbec nic špatného, kdyby takto nekráčel 3/4 filmu a bylo to čím dál víc ubíjející. Film hned zpočátku nedokázal vybudovat potřebnou atmosféru, která by diváka do filmu vtáhla a to je zrovna u hororů docela žádoucí. Budovaná atmosféra funguje nejlépe až v úplném závěru filmu, kdy divák na hrudi konečně pociťuje tíhu nebezpečí, které na něj může v lese čekat. Filmu taktéž nepomáhají dost cringe-like dialogy, které působí hodně amatérsky. Abych na film jenom nekydal hnůj, tak gore scény byly dosti kvalitní a pořádně prověřily můj žaludek během večeře. Kdyby se díla chopil zručný režisér, který by dokázal tento zajímavý koncept kvalitně vydřenit, tak by možná In a Violent Nature neskončilo hned po zhlédnutí v mém propadlišti zapomnění. "Why don’t you come find me when you’re done with your swim and maybe you can stretch me out a little more?"

První série - (8,5/10). Už to bude nějaký ten pátek, kdy se v mém blízkém okolí začalo šuškat o tom, že vyjde seriálová adaptace jedné počítačové hry, kterou jsem shodou okolností za mých mladých let smažil i já. Je to už nějakou dobu, co jsem se proháněl po vyprahlé a radiací nasáklé krajině a každou chvíli jsem mačkal TAB, abych se koukl do svého Pip Boye. No byla to jedna z těch her, ke kterým se pravidelně vracíte a nikdy toho nelitujete - v mém případě se jedná o lahůdky z ranku Zaklínače, Skyrimu nebo třeba Wolfensteina - Return to Castle. No a když se nečekaně rychle přiblížilo datum vydání, tak jsem se rozhodl, že si opět zahraju mé oblíbené New Vegas - panečku, jak dobrý to byl nápad jsem zjistil hned po spuštění seriálu. Nekonečné množství odkazů, které tady na mě každou chvíli vykukovaly se nedá ani spočítat a pro fanouška hry to byl splněný sen. Seriálový Fallout je dokonalou herní adaptací, která udělala fanouškům (včetně mě) určitě ohromnou radost. Perfektně se tady pracuje s celkovou myšlenkou her a když do toho ještě Amazon napumpoval pořádnou hromadu doláčů, tak to i impozantně vypadá. Gore je pak pořádná chuťovka - v paměti mi utkvěl zejména bambelající se palec u nohy na kaši. Nebo takoví ghúlové vypadají správně nechutně a démonicky. Když už jsme u těchto napůl mrtvých potvor, tak je potřeba zmínit jednoho alfaghúla, kterého ztvárnil Walton Goggins. Přesně nějak takto bych si představoval pořádného westernového psance, který má správně pochroumaný morální kompas. Ella Purnell je asi největším hereckým objevem letošního roku. Této britské herečce se do tohoto seriálu nepodařilo prorazit, ale jsem si jistý, že po tomto hereckém výkonu už o nabídky nebude mít nouzi. Sice si všichni fanoušci budou muset utřít slinu, protože nejspíše randí se Zacem Efronem, ale shodneme se, že nebylo vůbec obtížné se utopit v jejich velkých očích. Tempo seriálu je velice příjemné a těch 8 epizod uteče jako voda. Hodně tomu pomáhá velice specifický humor a sebevědomé vedení v podobě Jonathana Nolana. Plus v neposlední řadě taktéž vždy spolehlivý soundtrack Ramina Djawadiho. Celkově jsem z Falloutu stejně nadšený jako ze samotné hry a už se nemůžu dočkat druhé série, kterou si pak střelím do žíly jako stimpak, protože konec té první slibuje teda velké věci. "War Never Changes." Nejlepší epizoda: The Beginning(S01E08)