mcb

#jokeropolis. Vysoké a nízké, umění a telenovela, nápadité a nekoherentní, vizionářské a bez dramaturgie, fascinující a cringe, progresivní a banální, interpretačně otevřené a doslovné, Občan Kane a The Room atd. atd. atd. Filmový oxymóron FFC.

Podobná antiteze hollywoodského blockbusteru jako Matrix Ressurections, akorát méně podvratná, ale o to soudržnější. Stejně jako se podle všeho Phillips jen donekonečna opakuje a variuje audiovizuální styl a myšlenky prvního dílu, tak i kritická i laická obec jen bezmyšlenkovitě přejímá trendy názory z předešlých textů/příspěvků. Ten film je rozhodně roztříštěný, nedotažený a v některých momentech i rozpadající se, ale naprosto fascinujícím způsobem. A rozhodně bych jej nenazval zbytečným - ano, příběhově je to veskrze banální psychologické drama, ale muzikálové vložky (potažmo zpěv) i postava Lee tam mají své jasné opodstatnění a film by se bez nich neobešel. Sice by neuškodilo trochu prostříhání (zejména repetitivní soudní pasáže), ale obecně je tenhle fakjů přístup značně sympatickým a osvěžujícím příspěvkem do kánonu komiksových “adaptací” z alternativního vesmíru a rozšířením poněkud zfanatizovaně přeceněného a konvenčního prvního dílu. Jestli předtím Phillips jen zručně opisoval od Scorseseho, Folie a Deux šije originální, byť divácky neuspokojivou nití, a s jistou nadsázkou připomíná výtvor narušené Jokerovy mysli. Zároveň tím odsuzuje fanoušky prvního Jokera, jelikož tenkrát ztotožnitelného antihrdinu, který to “nandal” zkažené společnosti, tentokrát vykresluje jako slabocha bez jasného cíle, a jeho nekritické následovníky staví do role těch, kteří mu naletěli. Nadhodnocených 8/10.

Film jako pouhá výplata, nezaměnitelná s reklamou na Nespresso nebo De’Longhi. Dva přeplacení herci si na dvou lokacích znuděně výměňují repliky, které nic neznamenají, a čekají, až bude konec. Snad nejde o zcela nový druh filmové zábavy, vyprázdněného (formou, stylem i vyprávěním) propagačního produktu, který nemá zcela žádné jiné parametry.