Faye

… „Jestli to vyjde, bude to bomba. Je v tom všechno. Známí lidé, vraždy, prostituce.“ Obávám se, že to nevyšlo a stejné překvapení, jakým byl pro mě Match Point se tentokrát, alespoň v mém případě, skutečně nekonalo. A to, že se mi „ Sólokapra“ podařilo vůbec dokouknout, je hlavně zásluha urostlého Hugha Jackmana na kterého jsem se opravdu dívala se značným zalíbením, v jinak nepříliš vtipném a nepříliš zábavném, ale o to víc rozvleklém dílku, sestaveného ze všeho co už tu (a ne jednou) bylo.

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská střední škola. Vážený pane Vernone, chápeme, že jsme museli zůstat za trest v sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl, abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších definicích. Vnímáte nás jako génia, jako sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v jedné škole a v jedné třídě. Neznají se, nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od začátku a co teprve, když se po počátečních vzájemných konfliktech stanou týmem skutečným. Bez okolního vlivu svých part si začínají rozumět a zjišťují, že mají mnohem víc společného než se nadáli. „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil ani do světa dospělých, film plný humoru, báječné hudby. Film, který je přes svoje stáří téměř neznámý, což je velká škoda. Takže už jen velké poděkování do Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné překvapení jako film. A já si to jdu pustit ještě jednou :- ).

Na vztahu starší ženy a mladšího muže nevidím nic nepatřičného, natož šokujícího. Proč taky. Takže ani „Matka“ není žádný skandální film jak se nás snaží přesvědčit distributor. Trochu problematickým je ve vztahu jen fakt, že oním mužem je ten, kterým chce být milována, obdivována a držena v náručí její dcera. Jinak je to snímek hlavně o vztazích ve vlastní rodině „Jednou budeme taky takoví. Nikdo nás nebude chtít.“, o strachu ze samoty „Můj muž měl rád, když jsem byla doma a starala se o něj. Nesnesl by, kdybych se s někým přátelila“, a ze stáří, vždyť život tak pádí ….. „Kdybyste po mně chtěl, abych popsala, co jsem v životě dělala, musela bych říct: Nic moc. Jako bych vlastně nebyla. Jen jsem si pořád o všechno dělala starosti.“ Takže už jenom zopakuji velkou pochvalu pro úžasnou Anne Red a to nejen za její odvahu a jelikož se nedá spoléhat na to, že by nás v šedesáti mohl třeba jen potěšit muž s postavou Daniela Craiga, držela bych se rady „buďme živí, dokud neumřeme“ raději už teď !