maneki_neko

Jak šikovně skrýt sexuální vtip? Prostě zakřičte ''Mokkori!''

Mám takový pocit, že v devadesátých letech byla celkově pro asijskou produkci doba nějakého osvícení nebo co. Tahle adaptace mě fakt dostala. Ztvárnění Naokiho a Kotoko mi v podání Kašiwabary a Sató neskutečně přirostly k srdci. Obě hlavní postavy dělají nějaké chyby a vzájemně se doplňují, aby si pomohli naleznout svůj smysl života. Tohle je bezesporu jedna z mých největších srdcovek.

Ten konec though...

Po shlédnutí anime, které mě zas tolik nenadchlo, protože jsem tam kvůli přehršlí chibi momentů jaksi postrádala vážnost a uvěřitelnost příběhu, jsem se rozhodla dát šanci tomuto live-action z Taiwanu. Čekala jsem, že to bude do posledního detailu okopírované podle kreslených hrdinů, ale opak se stal pravdou. Samozřejmě zde nějaký základní šutr, na němž byl příběh postaven, zůstal. Ale tady se tvůrcům spoustu věcí, které mě předtím nedocvakly, podařilo vysvětlit velice dobře. Hlavně způsob myšlení postav je zde skvěle vysvětlen. Divák jasně vidí, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Občasné flashbacky seriálu mu překvapivě prospěly, protože alespoň člověk ví, jak se charakter postav vyvinul z dob dětských let po dospělost. Herci své úlohy zahrály perfektně. Ivy Chen, které mj. bylo v té době téměř 30 a ztvárnila zde 20-letou dívčinu, byla úžasná. I Siwon s Dongaem se svých rolí lépe ujmout nemohli. Máme tu spoustu vtipných, dojemných i bizardních momentů a já jsem se způsobem, s jakým zde taiwanští mistři vynaložili, nadmíru spokojená.

Moc pěkný seriál aneb Všichni jsme schizofrenici.

Ze začátku mě seriál nudil (pokus o propojení dramatické hudby a sexuálních hrátek na úrovni pravěkých lidí se tak nějak nepovedl), ale přesto mě po přečtení popisku seriálu donutila zmínka o romanci těchto dvojčat shlédnout všechny díly. Hoch po tolik let držel zpátečku, až se nakonec takříkajíc ''utrhl ze řetězu'' a svou sestru s jejím velkorysým svolením vojel. Klobouk dolů za celkem dobře ztvárněný příběh o milostném vzplanutí bratra a sestry, kteří se po smrti svých rodičů sblížili mnohem více než je zdrávo.

Extrémně miloučký seriál. Pro citlivé duše, které se rády ponořují do srdcebolných dramat jako je tohle, s radostí doporučuji. Sice se zde romance odvíjí od fantazijních blábolů z nesčetněkrát zmiňované pohádky O Malence, ale svůj účel k pobavení a k ronění slziček to splňuje na výbornou. Mimochodem, tento seriál mě zaujal kvůli nesmírně sympatickému fešákovi z Japonska - Taiši Nakagawovi, jenž by si zasloužil cenu za nejlepší obličejové grimasy všech dob. Kam se na něj hrabe Jim Carrey!

Z výborného námětu na příběh o pohodářském vysoškolákovi, který si přivydělává jako exorcista, vznikl peckový seriál plný akce, napětí, romance, vtipu a slzičkových okamžiků. Příběh je do detailu propracovaný a i když to občas vypadalo všelijak, k žádné postavě jsem si nakonec nevypěstovala nenávist. Nikdo tam vlastně není úplný záporák. Naopak se mi všechny postavy (hlavně Taecyeon v podání Bong Pala) moc líbily, velmi krásní a sympatičtí lidé. Každá z nich v životě zažila něco dobrého či špatného a jejich činy se dají chápat. Opět tu objevujeme, zase z trochu jiného úhlu, pohled na soužití lidí a duchů (nebo bloudících duší) - což, jak už název seriálu napovídá, zní dost lákavě k tomu, abychom to zhlédli. Soundtrack je zde přímo skvostný. Pohyby kamery zde podle mého názoru značně válcují leckteré seriálové protějšky ze západního světa.

Nádherně zpracovaný seriál z dob krále Jinheunga. Všichni herci odvedli ukázkovou práci, jsou velmi sympatičtí. Autoři se přesně trefili do cílové skupiny teenagerů, protože děj ozvláštnili geniálními hláškami, milostným trojúhelníkem, vtipnými vsuvkami a překrásnou hudbou. Moc se mi líbí kostýmy a účesy z této doby, jenž tady herci pyšně předvedli. U dobových seriálů se většinou děj točí jen okolo únavných historických událostí, ale zde z toho udělali naučnou a zároveň líbivou podívanou obzvlášť pro ty, kteří se o světovou historii zas tak nezajímají nebo jim dělá problémy si zapamatovat historické události, jako třeba mně.

Koncept tohoto seriálu mi trochu připomněl Clannad: After Story, v němž máme ten pravý konec příběhu určit právě my na základě jakýchsi dvou paralelních světů s tím, že v jednom z nich vše dopadne snad tím nejkatastrofičtějším způsobem a my citlivky se sesypeme kvůli tragické smrti našich oblíbených postav, anebo v druhém případě, to dopadne dobře a my se pro změnu sesypeme z toho, že náš život je v porovnání s životem našich oblíbených postav nudný a bezvýznamný. Orange se z velké části zabývá polemizováním o tom, co a jak jsme před lety měli udělat, komu jsme se měli víc věnovat, že by pak všechno mohlo být úplně jinak a třeba bychom byli šťastnější. Prolínání minulosti a budoucnosti mě zde bavilo, vývoj charakterů postav je zde přirozený a srozumitelný. Sympatickou šestici hlavních postav jsem si velmi oblíbila. Za mě skvěle odvedená práce.