rikitiki

Drasticky šikanová žena rozjede velmi pozvolna drastickou pomstu, za kterou by se nemusel stydět ani hrabě Monte Christo. Problém je, že po prvním díle (kdy jsem tomu dávala fakt velkou šanci), se hodně dlouho kecá, představuje a chystá pomsta. Když konečně nastane, je plná logických děr, neuvěřitelných náhod a občas i prapodivných dialogů (možná byl na vině i překlad, protože jsem sérii sledovala na Netflixu a tam se český dabing a české titulky občas hodně rozcházely). Rychlé střihy v ději a v čase (kdy se tam třeba mihl jen záběr z minulosti či budoucnosti) byly občas nepřehledné. Někdy jsem se neorientovala v chování lidí, možná to bylo dané jinou kulturou, možná scenáristickou neobratností. Celkově tak na mě série působila rozpačitě, a vzhledem k obstojnému obsazení i zajímavě napsaným charakterům jsem byla zklamaná. NA OKRAJ: Už po několikáté vidím korejskou policii zobrazenou jako krajně neschopnou, nedůvěryhodnou a zkorumpovanou – takže, bacha na ni! SHRNUTÍ: I v Koreji chutná pomsta nejlépe za studena. Tady však byla téměř zmrazená. P. S. Taky vám služka, bleskově přeškolená na soukromé očko, v některých záběrech neskutečně připomínala Okamuru? 16 epizod

Proč to, probohy, svěřili tomu namachrovanému egomaniakovi Emmerichovi?! Místo válečného dramatu podle skutečnosti stvořil vyprávěnku o nadlidských hrdinech, kteří hláškují, jak kdyby právě na tom závisel výsledek Druhé světové. Nenatočil lidi, ale panáky. O Midway v reálu bojovali hrdinové, ano, ale byli to lidi, měli svoje pochybnosti, dělali chyby a byli lidští. Tady sice pár pochybností je, ale výhradně od nejmladších vojáků, kteří se okamžitě dají vybudit oslavnou heroizující řečí některého ze starších vojáků. Emmerich ze skutečného válečného dramatu udělal stereotypní heroickou šou, kde lidskost chybí. Starší film o Midway z roku 1976 má sice své chyby, ale těm lidem prostě věříte, že šli do neznámého, netušili výsledek a na hrdiny si jen nehráli. Oni jimi byli. SHRNUTÍ: Když si režisér nevšimne, že na předsádce scénáře je napsáno: Podle skutečné události.

Na portrét jednoho grázla, megalomana a sociopata je to moc povrchní. Film sice disponuje opojnými obrazy, ale většinou jsou to záběry na prsa, zadky a orgie. Za chvíli se to přejí. Zbyde věčně šklebivě se usmívající Toni Servillo, který musel chytat křeče do svalů kolem úst a jednoduché sdělení, že přílišná moc je vždy nemocná. SHRNUTÍ: Prázdný portrét prázného muže, který omámil masy jednoduchým vystavováním majetku a ega.