Superpero

Viděl jsem spoustu filmů. Dobré i špatné, ale málokdy se mi stane, že mi film vyloženě vadí. S tebou nikdy se to podařilo. Iritovalo mě v podstatě všechno. Nesympatické postavy a špatní herci především. Jinde možná hrají dobře, ale tady jsem jim to naprosto nevěřil. Vím, že budu znít jak zakomplexovanej důchodce, ale přišlo mi to jak typický produkt dnešní doby. Na povrchu nádherný, ale totálně bez života. Všechno je hrozně korektní, jsou tam všechny menšiny, ale to hlavní, HUMOR, chybí. Jo, všichni mluvěj sprostě páč jsou přece strašně cool. Ale není tam jediná situace se kterou by se normální žijící člověk ztotožnil a třeba se nedejbože zasmál. Čestná výjimka budiž ten dvojník Erlinga Haalanda, ten byl docela vtipnej. Romantiky tam nebylo, ani co by se za nehet vešlo. Jediná emoce kterou jsem cítil byla nenávist ke všem zúčastněným.

Líbilo se mi to, ale romantické drnkání na kytaru doprovázející explicitní kanibalismus nešlo brát vážně. Je to totiž film o tvorech, kteří by v jakémkoliv jiném filmu byli ZLEM. Tady jsou ale fajn, protože jsou mladí a hezcí. On má cool melír, ona hipster ofinku, tak jim budeme přát. Píšu to s nadsázkou, ale vlastně jsem to takhle nějak měl. Všichni zahráli dobře, ale Mark Rylance ovládnul každou scénu. Na úchyláka bych ho nikdy neobsadil a udělal bych chybu.

Hodně situací měli tvůrci asi ze života, jelikož většina dialogů a monologů je uvěřitelná a působí přirozeně. Jsem rád, že dobrý nápad uvedli v život. Je z toho fajn film. Bohužel s bezradným koncem.

Velmi detailní soudní drama, kde nevíme jestli to udělala, nebo ne. Proces je skoro důležitější, než výsledek, protože přesně ukazuje, jak líčení svého soukromí včetně nejintimnějších detailů člověka vyšťaví. Vše se dá interpretovat různě podle toho, jestli je u slova obžaloba či obhajoba. Sandra Hüller je prototyp Němky, ale hrát umí.

Další super honička s náklaďákem. Bavil jsem se celou dobu, ale není to tak bezbřeze psychopatické jako Fury Road. Je tu dokonce nějaké politikaření a válečný manévry a na to nejsem zvědavej. Nejvíc se mi to líbilo, když byla Furiosa ještě malá. Taky mi trochu vadilo, že v tom postapo světe s asi dost sračkovejma bambitkama všichni trefujou headshoty na kilometry daleko. Šílenýho Maxe 2 si v životě pustim klidně ještě desetkrát, na Furiosu se už podle mě znova nepodívám.

Ideální jako kulisa ke konverzaci. Sledovat to ale třeba v kině, tak bych hořce litoval. Neděje se tam totiž absolutně nic zajímavého. Synopse nelže, Rudolf se tam promenáduje po domě a jeho žena zahradničí. Čekal jsem že přijde nějaký zvrat nebo něco, ale holt nic. Po hodině jsme to vypli, tak nehodnotím.

Takovej Interstellar pro děti. Nenudil jsem se, ale chybí tomu to klasické kouzlo nejlepších Pixarovek. U těch vždycky bulím, jak želva a to u Rakeťáka nehrozí. Překvapilo mě, jak je to cool akční a ty brouci byli vlastně dost hrozivý, ale moje dvouletá dcera to zkonzumovala bez traumatu. Nejvíc u ní zabodoval ten kocour. A koukám, že holywoodská masáž pokračuje a lesbický páry cpou i do animáků. Je to už únavný. 7/10.

Výborná exkurze do komunity šermířů ve Francii na sklonku 19. století. Souboje jsou o co tu jde a běží, jenže nejen o ně samotné, ale i celou kulturu kolem takové události. Na vše je kladen veliký detail a mě to hrozně bavilo. Všemu velmi pomáhá hypercharismatický, a pro mě neznámý, Roschdy Zem v hlavní roli. Mistra meče jsem mu žral i s navijákem. Dobrej byl i ten novinářskej. Častokrát se mi při koukání vybavili Duelanti od Ridleyho Scotta. Minimálně ten lampasák, co se pořád chtěl bít, byl určitě inspirovanej postavou Harveyho Keitela.

Takhle vypadá perfektní herecký výkon. Naprosto věrohodná fiktivní postava, mnohem živější, než namaskovaní panáci ve všech těch biografiích. Samotný film je klasické drámo, kde se veleúspěšné osobě začne srát život. A po pravdě jsem čekal větší maso, každopádně ten konec byl až tragikomickej. Dost mě zaujal náhled do dirigentské profese. Vždy to pro mě byl jen čičmunda, co mává hůlkou, ale Tár vysvětlí, že jde o mnohem víc.

Velmi...ehm...současné, taktéž naprosto vtahující, přirozeně zahrané a sebevědomě natočené. V podstatě nemám co vytknout. Je vidět, že autoři mají detektivky rádi a ví jak mást diváka, aniž by se snižovali k lacinostem. Jméno Pavel Soukup si budu pamatovat.