somartas

Parta Tří nesmrtelných ještěrů, Alice, Hazel a Jodie, ukradne z místního skladiště hru a těší se, až si ji zahraje, svízel ale spočívá v tom, že televize je zablokovaná heslem a heslo zná jenom jejich matka, která jim ho prozradí, pouze pokud jí donesou borůvkový koláč. Tak začíná honba za ingrediencemi, která je zavede až do lesa, kde se čarodějka snaží ulovit ducha lesa. Pohádková atmosféra volného léta a dětských dobrodružství je největší lákadlo tohohle filmu. Linka s čarodějnicí je sice trochu kostrbatá, ale interakce tří ještěrů to za mě víc než vynahrazují, zvlášť osmiletý Jodie, který hláškuje jako padesátiletý polda. A využití vajíčka na konci je prostě parádní.

Matt Johnson has gone mainstream. Je hezké vidět, že svou mockumentary režijní techniku vypiloval téměř k dokonalosti, takže Blackberry vypadá a odsýpá parádně, ale někde se v tom ztratila hravost. U jeho předchozích filmů se často zmiňuje právě ta radost z nezávislé filmařiny, která mi tady prostě chybí. Je to škoda, Blackberry je dobrý a celkem vtipný film, ale doufal jsem, že bude ze současného trendu korporátních biopiců vybočovat víc.

Přijde mi opravdu škoda, že tenhle film naprosto prošuměl a skoro nikdo ho neviděl. Jasně, pět hvězdiček je asi trochu přeceněných, ta hlavní tématika s dělením tříd na marxisty a upíry není až tak nosná, jak by mohla být, ale jinak tam všechno funguje parádně. Bezvadný suchý humor. Ruský zubař/herec, který přijel do letního sídla německé hraběnky a předstírá, že je baron ve snaze ukrást filmovou pásku, aby se mohl s důkazem svého hereckého talentu stát hvězdou v Hollywoodu. Oosobní asistent, který je do hraběnky zamilovaný a po vzoru Prousta si začne do deníku zapisovat svou každou myšlenku, aby působil jako správný literát a na hraběnku zapůsobil. Krásně nasnímaná větrná pláž v okolí sídla a spousta dalších věcí. Pokud se najde někdo, koho film zaujme, doporučuju Co spatříme, když pohlédneme na nebe od Koberidzeho (ten si tady střihnul hlavní roli a je jediný důvod, proč jsem se o Blutsauger vůbec dozvěděl) je to taková moderní artová pohádka s podobně silným důrazem na prostředí.

Kdyby se ten film tak nevyžíval v tom, že při každém náznaku štěstí hodí hlavní postavě pod nohy klacky a dynamit, tak by se mi to líbilo o dost víc.

Marilyn jako démon, kterého si Norma musela vytvořit a pak s ním žít, protože jiný život se jí vytvořit nepodařilo. Za mě jeden z nejlepších hororů za posledních pár let.

Podivně náhlých změn nálad a skoků ve vyprávění je tam víc než postav, které kotrmelcují po příkrých svazích, ale vlastně to ničemu nevadí. Některé scény tak dostávají emocionální kontrast a pohádka tak aspoň dostává spád, takže o nudě nemůže být řeč. Jednotlivé epizodky mají všechny úžasnou atmosféru, a zvlášť hororové scény s morovou paní zanechají pořádný dojem. Ke konci filmu bych jen zmínil, že mi přijde zvláštní, jak všichni kritizují volbu nevyměnit herečku Marty. O produkci filmu toho moc nevím, takže netuším, jaké důvody za tím rozhodnutím stály, ale z diváckého hlediska to přece dává smysl. Máj se změnil z hodného hocha na hamižného prince, který pořádá štvanice na nevinné poddané, a proto má novou tvář, zatímco Marta, která celých deset let strávila hledáním svého bratra, se nijak nezměnila. Tenhle předěl mezi nimi je zásadní pro vyznění konce filmu.